Moje studentská léta!

Ještě před tím, než jsem se stal učitelem, jsem byl samozřejmě studentem. Bez toho to prostě nejde, protože jiný způsob ještě nikdo nevymyslel. Za těch mých deset studentských let (září 2004 – listopad 2014) jsem prošel všechny formy, které vám nabízí bakalářské, magisterské a doktorské studium. Musím dodat, že jsem to učitě nezamýšlel, ale někdy se život tak zajímavě vyvine… Alespoň je pak pestřejší a je na co vzpomínat.

Jak jsem studoval?

V dnešní době můžete studovat dle individuálních potřeb. Samozřejmě je obvyklé, že čerství maturanti nastupují na denní studium a pracující si spíše vybírají dálkové studium. Vyzkoušel jsem prakticky všechny formy. Studoval jsem v prezenčním (denním) studiu, v kombinovaném (dálkovém) studiu v týdenní i víkendové formě a v celoživotním (“nestudentském”) studiu. Když jsem potřeboval, požádal jsem o individuální studijní plán.

Studoval jsem jak na na veřejné vysoké škole (univerzitě), tak i na soukromé vysoké škole.  Bylo toho opravdu hodně. Snad jediné, co jsem o 5 dní nestihl, bylo studovat s dítětem. Dívám se na to ale pozitivně, protože… ale to snad pochopí jen (studující) rodič.

Vzpomínka na má studentská léta: Jak jsem (málem) (ne)dostudoval?

Má studentská léta byla jak na houpačce. To ke studiu (jsou i výjimky) a k životu obecně prostě patří. No uvažte.

Na bakalářském stupni jsem nedokončil studium na dvou vysokých školách.

To je asi věc, se kterou se nikdo moc nechlubí, viďte. I já jsem si říkal, jestli to sem mám zmiňovat. Nakonec jsem dospěl k názoru, že bez toho by nebylo mé psaní tak autentické. Víte proč? Protože každý vidí jen ten výsledek v cíli. Vidí toho šťastného absolventa s titulem nebo tituly. A skutečně. Pokud si přečtete jen následující větu, možná by vás mé počáteční nezdary ani nenapadly.

Na magisterském studiu jsem zvládl vystudovat dvě vysoké školy současně při zaměstnání.

Samozřejmě nesmím zapomenout ani na své doktorské studium, díky kterému jsem si prodloužil studentská léta a díky kterému jsem získal “do sbírky” další titul. Při tom jsem ale zrovna tohle studium jen kvůli titulu vůbec nestudoval (Proč tedy?).

Je to zajímavý životní paradox. Má cesta studiem rozhodně nebyla přímočará, ale přesto ničeho nelituji. Každý úspěch i neúspěch pro mě znamenal ponaučení a ze všeho jsem se snažil vzít to nejlepší. Nic jsem ale nedostal zadarmo! Budu rád, pokud se mi vás podaří pozitivně motivovat a inspirovat k úspěchům, ale i tehdy pokud se objeví překážka nebo neúspěch.

S tituly se normálně nepodepisuji, ale tady si dovolím udělat výjimku.
(Není to o vychloubání, ale o motivaci.)

Ing. et Ing. Pavel Semerád, Ph.D.