Chlapsky přiznávám, že neznám nikoho, kdo by alespoň jednou v životě nepoužil tahák. Myslím, že to nejlépe vystihuje tato moje příhoda z gymplu.
Po té co nám paní profesorka sebrala během jediné písemky 5. tahák, neodpustila si poznámku: „To je hrozný! To já když jsem si dělala tahák, tak jsem si ho ukryla tak, aby mi ho učitel nenašel…“
Od té doby uplynulo mnoho let. Ne že bych je neuměl spočítat, ale asi raději ani nechci. Stihl jsem už totiž odmaturovat, dodělat doktorát a přesunout se „na druhou stranu“ barikády. Hodně se toho změnilo a i technologie jsou už (taky) úplně někde jinde.
Moderní trendy podvodů u písemných testů
Dnes se písemné testy dají „celkem jednoduše“ vyfotit chytrým telefonem, odeslat z místnosti kumpánům ke zpracování a po několika nekonečných minutách přijmout a odevzdat vypracované řešení. Stejně tak se dají odpovědi vygooglit nebo najít na Wikipedii.
Online podvody – jako učitel – nesnáším, protože při nich student nepotřebuje mozek. Stačí mu jen vybavení a nějaká „podpora“. Tento blog, na rozdíl od jiných serverů, nepíšu jako návod na podvody, proto se k této kategorii nebudu více rozepisovat. (Třeba někdy příště.)
Starý dobrý off-line
Nevím jak ostatní učitelé, ale i když použití taháků nemilosrdně trestám, písemné verze považuji za součást zkoušení. Je to jako hra s kočky s myší, přičemž role jednotlivých hráčů – učitel a student – nejsou pevně stanoveny.
Znám ale i učitele, kteří se tím, jestli student tahák použije nebo nepoužije, příliš netrápí. Jejich filosofie je celkem jednoduchá – pokud student látku nepochopí, žádný tahák mu nepomůže a zkoušku neudělá. Zvláště pak v případech kdy po písemné části následuje ústní zkoušení, dokáží (roz)poznat skutečné znalosti velmi snadno.
A přece se používají!
Taháky se používaly, používají a používat budou. Nesmíme zapomínat na jejich prospěšnou funkci – student se při přípravě učí. Pokud si totiž napíše svůj vlastní tahák, je schopen vybrat to nejdůležitější a informace zredukovat, pomáhá mu to, i když tyto výpisky při zkoušce vůbec nepoužije.
Veřejné tajemství: Kam schovat tahák?
Umístění taháku je stejně důležité jako jeho obsah. Na internetu proto můžete najít zaručené návody, triky a doporučení, kam ho schovat, aby ho žádný učitel nenašel.
Podle mě by takové „rady“ mohly fungovat jen tehdy, pokud by se ze studentů postupem času nestávali učitelé. Je to spíš takové veřejné tajemství, kam ho schovat, aby nebyl „tak moc“ na očích.
Použití je potom kapitola sama o sobě, kdybyste se při něm viděli, museli byste se smát. 🙂 Nejste nenápadní tak, jak si myslíte…
Pojďme ale k tomu taháku v kalkulačce
Jedním ze zaručeně neodhalitelných míst je tahák v kalkulačce umístěný v posuvném krytu, nebo nalepený zespodu. No nevím. V tomhle semestru jsem zatím udělal razii jen během 2 zápočtových termínů a 2x jsem našel kontraband. Mimo to došlo ke zlomení alespoň jednoho nalepeného nehtu a několik kalkulaček šlo k zemi. Dávám to za vinu lokálnímu zemětřesení…
Slovy klasika je použití taháku v kalkulačce opravdu absolutní jistota.
A je to vlastně dobře, že je alespoň na něco spoleh’!
Hodně štěstí u zkoušek. 😉
Pavel Semerád
Za nejlepší tahák zejména pro ústní zkoušky, u kterých je možná příprava a jsou známy otázky, považuji kompletně vypracované, očíslované otázky napsané na A4 a uložené do slohy, kde navrchu jsou čisté papíry . Pak po zadání otázky stačí v nestřežený okamžit list vytáhnout. Vyzkoušeno a ověřeno tváří v tvář zkoušející autoritě. ps. Pod svícnem je nejvíc tma 🙂
To je taky dobrý. 🙂 Inu způsobů, jak ošálit zkoušejícího je hodně. Kdybych já zavzpomínal… ale raději si to nechám do některého z dalších příspěvků. Asi by to totiž bylo na dlouho. 😉