Každý rok je napsáno tisíce závěrečných prací. Na většinu z nich začne dnem odevzdání sedat prach. A to je obrovská škoda nevyčerpaného potenciálu. Možná si říkáte, že už se s prací mnoho dělat nedá. Dnes bych vás chtěl proto přesvědčit o opaku.
Příběh mého čtenáře
V pátek jsem úspěšně složil státní závěrečnou zkoušku a má diplomová práce sklidila (pro mě) nečekaný úspěch.
Vedoucí je přesvědčena o její unikátnosti a oponent do posudku dokonce napsal, že navrhuje zpracování práce do vědeckého článku nebo monografie.
Samozřejmě mě to dojalo, ale důležité je, že nad tím skutečně uvažuji. Nebyla by věčná škoda investovaného času a úsilí, kdyby se práce založila a nechala spát na věčnost v archivu?
[Následuje řada otázek, na které v tomto článku odpovím.]
Jaké jsou možnosti publikování diplomové práce?
Publikování výsledků před obhajobou
Je celkem běžné, že jsou studenti už během zpracování práce součástí interních projektových týmů. Spolu se svými vedoucími zkoumají konkrétní téma a postupně své výsledky publikují. Mimochodem je to ideální příležitost, jak si vyzkoušet předpoklady pro doktorské studium.
Výsledky pak může student využít pro svoji diplomovou práci. Vypadá to skvěle a u státnic vám to může docela dost pomoct. Nemusíte se bát, nejde o plagiát. Jen tyto publikace musíte řádně citovat.
Publikování výsledků po obhajobě
Většina studentů do žádných projektů zahrnuta není. Někdy se tak ty studentské perly objeví až během obhajoby (u nás, na NEWTONu, mohou zkušební komise vybrat práce s publikačním potenciálem).
Je-li to i váš případ, např. pracujete s nějakou unikátní metodou, technikou, materiálem, vyjde vám nějaké zajímavé zjištění, může vám komise navrhnout, abyste se svým vedoucím vytvořili publikaci.
Mnoho studentů se začne dívat do země a s díky odmítne. To je škoda, když už si s tím dali tolik práce. Jiní ale čapnou příležitost za pačesy, po státnicích se sejdou s vedoucím a společně to dotáhnou až k publikaci.
Znamená to přepsání celé práce?
Ano, i ne. Vědecké články jsou výrazně kratší, než je rozsah diplomové práce. O to hutnější obsah v nich musí být. Tímto zpravidla dochází k úpravě obsahu. Přidávají se např. další zdroje a upravuje se zpracování výsledků.
Mám velikou radost, že se mi touto formou podařilo publikovat:
- dva články v impaktovaných časopisech – jeden na zdanění cukrem slazených nápojů a druhý na vliv zavádění robotizace na zaměstnanost efektivitu práce v automobilovém průmyslu,
- vědecký článek v ERIH+ o vlivu elektronické evidence tržeb (EET) na trh s ubytovacími službami, a
- na dalším právě pracujeme.
Jak se vyhnout (auto)plagiátorství?
Celkem jednoduše. Prostě v metodice uvedete, že publikace vzniká z výsledků publikovaných v závěrečné práci. Obdobné téma jsme řešili i na blogu akademické etiky. Psali jsme sice o tom, jak citovat vlastní publikace v závěrečné práci, ale funguje to i obráceně 😉.
Kdo mi to nakonec vydá?
Toto je potřeba zvážit po dohodě s vedoucím práce příp. s dalšími spoluautory. Záleží na tom, jestli bude výstupem vědecký článek, kapitola v knize, nebo dokonce samostatná kniha.
Knihu můžete vydat např. v univerzitním nakladatelství, vědecký článek záleží na posouzení redakce konkrétního časopisu na základě recenzního řízení (obdoba oponentního řízení u závěrečné práce).
Jak se píše monografie – kniha a článek?
Docela těžko. 😄 Dělám si legraci, jen mám právě jednu takovou monografii – knihu – rozepsanou a ano, je to časově náročné. Na druhou stranu vy na psaní většinou nebudete sami, budete mít jako spoluautora vedoucí(ho) práce.
Platí, stejně jako u závěrečné práce, že je potřeba dodržet smysluplnou strukturu textu. Představte si samo sebe jako čtenáře. Pokud byste se v textu ztratili, pravděpodobně byste ho odložili dříve, než byste došli k těm skvělým a přínosným pasážím.
Moje taktika je taková. Napsat text nahrubo, pak ho mockrát přečíst a postupně přeskládavat tak, aby vzniklo ucelené dílo, které bude od A až do Z postupně prostupovat tématem. Snadno se to řekne, hůř udělá. Je to stejné, jako když jste psali bakalářku nebo diplomku.
Mám tu pro vás několik zajímavých doporučení, která vás ke psaní buď inspirují, nebo vás od něj definitivně odradí (to je taky možnost):
Jděte do toho!
I když je psaní publikací náročné (nebudu zastírat, že ne), vyzkoušejte to. Díky tomu se můžeme jako lidstvo neustále posouvat a každý malý střípek poznání tvoří celou mozaiku.
Nemusíte se bát, že by vás vedoucí odmítl. Jako akademici se musíme neustále udržovat v akademické kondici, což znamená, že i my jsme hodnoceni dle počtu a kvality publikací např. kvůli akreditaci.
Léto míváme volnější a je to ideální příležitost dotáhnout naši spolupráci do dalšího vítězného konce. Když už jste si s tím oba dali tolik práce, byla by škoda to ponechat jen tak.
Přeji vám mnoho úspěchů a už se těším, až si vaši publikaci přečtu.
Pavel Semerád
