Už za pár dní začne semestr na všech vysokých školách (někde už začali tento týden). Pro zkušené mazáky, kteří jsou již zoceleni žárem bitev o zápočty a zkoušky, to není nic nového. Ale pro prváky, kteří nastupují do svého úplně prvního semestru to může být obtížné období.
Otázka mého čtenáře
Po maturitě jsem šel hned do zaměstnání a ani na moment jsem neuvažoval nad tím, že bych pokračoval ve studiu na vysoké škole. Jenomže postupem času jsem dospěl k názoru, že jsem udělal chybu.
Proč jsem nechtěl jít na vysokou školu?
Moje rozhodování v té době bylo poznamenané neúspěchem u didaktického testu z českého jazyka a tím pádem složení maturitní zkoušky až v podzimním termínu. Emoce ale i pocity hrály v mém rozhodování velkou roli.
Byl jsem hloupý, nadutý a zaslepený vlastní pýchou. 😔
K úvaze o návratu ke vzdělání jsem došel až díky sestře, která se letos na vysokou dostala a tátovi, který mi promluvil do duše. Poradil mi, ať se podívám na možnosti studia managementu & podnikání v kombinovaném studiu a zkusím to.
Podal jsem si přihlášku, ale mám strach
Po velice dlouhém přemýšlení a také konzultace s rodinou a po navštívení školy při příležitosti dne otevřených dveří jsem se rozhodl podat přihlašku.
Moje pocity jsou nyní avšak smíšené.
Na jednu stranu radost z šance začít novou životní kapitolu. Na druhou stranu je to především strach z neznámého, zápočtů, zkoušek a bakalářské práce. Prosím vás o radu, jak se vyrovnat se strachem a zvládnout vysokou školu.
Martin
Moje odpověď
Milý Martine,
děkuji za důvěru. Pokusím vám odpovědět tak, jak odpovídám ostatním čtenářům.
Je dobře, že jste se ke studiu rozhodl. Nejhorší totiž, co se vám může přihodit, je to, že v průběhu prvního ročníku ukončíte studium. Kdybyste ale studovat nezačal, mohl byste si to za pár let vyčítat.
Sám uvidíte, jaké to studium je a co obnáší.
Na rovinu studium na vysoké škole je pořádná fuška. Není to zadarmo
Obavy jsou na místě, protože zvládnout všechny zápočty a zkoušky není rozhodně nic automatického a člověk tomu musí obětovat spoustu času a energie. Toto úsilí se vám ale vrátí. Je to smysluplně strávený čas.
Když jsem začínal studovat já
Když jsem se v září 2004 trochu náhodou objevil na ESF na Masarykově univerzitě v celoživotní formě, byl jsem jako vyoraná myš. Všechno pro mě bylo nové a první semestr hrozně rychle utekl. Navíc jsem se neuměl učit. Není divu, že to skončilo nakonec fiaskem.
Byla to cenná zkušenost, proto mi dovolte, vrátit se trochu zpět a poradit mému tehdy 19-20letému já, co mohl a asi i měl udělat jinak.
Takhle bych studoval už od prvního semestru
1. Chodil bych na všechny přednášky
Přednášky bývají obvykle v kombinované formě jedinou kontaktní výukou. Je na každém, jestli toho využije. Já bych byl v tomhle mnohem víc aktivnější.
Ne že bych v těch hodinách neseděl, ale protože jsem si neuměl dělat poznámky, neuměl jsem se učit, bylo to hodně náročné. Zvláště předměty jako Mikroekonomie a Makroekonomie pro mě byly extrémně náročné.
2. Úkoly bych dělal průběžně
Pamatuji si, jak nám dávali vyučující tzv. POT (práce opravované tutorem), v podstatě jakési seminární práce. Tím, že jsem si říkal, že je udělám až příští týden, jsem se ke konci semestru dostal pod (zbytečný) časový pres a nic moc jsem nestíhal.
Současně nám vyučující dávali online opakovací testy, na jejichž vypracování jsme měli 3-4 týdny. Schválně si tipněte, kdy jsem je dělal já… (Samozřejmě to pak nemělo valné výsledky.)
3. Učil bych si průběžně
Kombinovaná forma je zrádná v tom, že je potřeba dělit čas mezi studium a pracovní povinnosti. Většinou člověk dělá to, kde ho to nejvíc pálí. V průběhu semestru tedy v práci. Pak ale nemá čas se učit.
4. Na zkoušky bych se připravoval efektivněji
Pamatuju si, jak jsem snad celé Vánoce učil Politologii (předmět za 3 kredity). Počítal jsem s tím, že se po zkoušce pak vrhnu na další předmět. Vůbec jsem nepředpokládal, že mě můžou vyučující od zkoušky taky vyhodit s F.
Výsledkem tedy bylo to, že jsem z Politologie dostal A, ale z ekonomie FFF.
Dnes bych nebyl perfekcionista pro jeden předmět, ale úsilí bych rozdělil na všechny předměty, které musíte bezpodmínečně udělat. Určitě bych ani neřešil nějaký červený diplom.
5. Byl bych v kontaktu více se spolužáky a nebál bych se požádat o pomoc
Kde jsem naprosto selhal bylo budování vztahů se spolužáky. Pamatujte si, že to je jedna z nejdůležitějších věcí. Nemusíte se všemi ve všem souhlasit, ale jste na jedné lodi a hodně se vám uleví, když se spolužáky budete spolupracovat.
Nemám na mysli opisování u zkoušek. Jde o spolupráci s přípravami a s poznámkami. Jeden pochytí něco/zná něco jiného než ostatní a může jim pomoci. Vzájemná podpora je tak velmi důležitá. Je to jak v životě. Nemusíte všechno urvat jen sám.
5. Když bych něco nevěděl, zeptal bych se vyučujícího nebo na studijním oddělení
Studenti, obzvláště ti mladší, se bojí ptát. Přece ze sebe neudělají hlupáka před třídou, vyučujícím… kýmkoliv. Vykašlete se na tyto předsudky a ptejte se. Čím více informací máte, tím lépe se na všechny překážky dokážete připravit.
Skvěle v tomto fungují i studentské spolky, které pomáhají, radí a inspirují.
Z pohledu učitele mohu říct, že mě nejvíc baví otázky od studentů. Pomáhají mi zůstávat ve střehu a i díky nim se rozvíjím. Učitelů se nebojte, jen je správně oslovte, a neodmítnou vás. Pokud ano, jsou to špatní učitelé.
Co říci závěrem?
Je v pořádku mít obavy a strach. Oba nás chrání, ale také omezují. Je potřeba s těmi omezeními bojovat. Jsem proto přesvědčen, že pokud se inspirujete mými radami, většinu překážek hravě překonáte. Hlavně sám časem zjistíte, že studium je i zábava.
Přeji vám úspěšné studium,
Pavel Semerád
