Otázka mé čtenářky
Môj syn sa rozhodol študovať medicínu. Momentálne je v 3 ročníku. 1 predmet si preniesol z 2. ročníka do tretieho. Dnes mal posledný termín a opäť neúspešne. Je znechutený, sklamaný…neopísateľný stav.
Nepatrím k rodičom, čo sa potrebujú pýšiť tým, že má syna lekára, právnika, advokáta, ako to píšete aj na svojej webke.
Pre mňa je dôležité, aby bol spokojný sám so sebou a ja budem hrdá mamina, keď bude spokojný so sebou ako aj školou a potom prácou, ktorá ho jednoducho bude baviť.
Opakoval anatómiu
V 1. ročníku opakoval anatómiu a už nechcel ísť ani na opravný. Povedala som mu, že nemá čo stratiť, iba získať. Nakoniec skúšku zvládol a postúpil do ďalšieho ročníka.
Teraz je tu predmet fyziológie
No a teraz je tu predmet fyziológie, jeho strašiak a dekanský termín. Opäť som mu hovorila, že nič tým nestratí, iba získa. Hovoríme tomu hop alebo trop.
Je mi jasné, že to balí
Ešte ho však čakajú 2 skúšky, teda 2 predmety na ktoré sa musí naučiť a do toho ešte naštudovať predmet, ktorý bude musieť obhájiť pred celou elitou školy. Pokiaľ by som čítala z jeho tváre teraz, je mi jasné, že to balí.
Nevzdávam sa, budem mu oporou, nech sa deje čokoľvek. Úprimne by som nechcela, aby utrpelo jeho zdravie, len kvôli tlakom, i keď pravdu povediac, ako lekár, ak by doštudoval, bude mať tlak celý svoj pracovný život.
Čo myslíte, ako ho skúsiť povzbudiť?
Dnes som čítala okrem Vás aj príbehy iných študentov. Jeden príbeh bol zakončený slovami z pyšnej princeznej: Nad nikým sa nepovyšuj a pred nikým sa neponižuj.
Písal aj to, že profesorom treba ukázať, že sa nezložíte z jedného neúspechu, ale budete ich prenasledovať dovtedy, pokiaľ skúšku zvládnete☺
Vysoká škola nie je prechádzka ružovou záhradou, len chcem, aby v štúdiu našiel uspokojenie a radosť nad tým, čo sa učí.
Moje odpověď
Studium na vysoké škole je opravdu náročné a neexistuje jediný způsob, jak je zvládnout (bez ztráty kytičky). Je naprosto běžné, že studenti (zvláště) ty nejnáročnější předměty, mezi které na medicíně patří anatomie a fyziologie, opakují.
Někomu se podaří je udělat v rámci prvního semestru, i když třeba udělají na 3. pokus, někdo jiný musí předmět opakovat v dalším ročníku.
Je skvělé, že má ve vás takovou oporu
Neúspěchy ke studiu patří. Jak se s nimi ale studenti vypořádají, záleží na jejich aktuálním rozpoložení a zázemí, které jim jejich nejbližší poskytnou.
Z tohoto důvodu bych vám chtěl poděkovat, protože podpora, kterou synovi poskytujete, je opravdu fantastická.
Nic horšího, že tu zkoušku neudělá se stát nemůže
Mezi vysokoškoláky je oblíbený význam slova zkouška. Zkouška je od slova zkusit učitele, jestli to napíše.
Ono se fakt nic horšího, než že člověk musí na opravné kolo, stát nemůže. Někteří studenti – mazáci – to pojímají tak, že používají metodu síto. Ale já jsem na to nikdy nenašel odvahu.
Raději jsem využíval všech neopakovatelných kouzel předtermínů.
Čím bych ho ale motivoval já?
Celou dobu přemýšlím nad tím, co vám poradit. Medicínu jsem totiž nikdy nestudoval. Před pár roky jsem rád poslouchal zkušenosti doktorky Anežky, dříve medičky. 🙂
Anežka, stejně jako já, sdílí své studentské lapálie. Dnes pokračuje i jako paní doktorka. Věřím, že na jejím kanále najde váš syn inspiraci.
Svět patří těm, kteří se nepo… přednáška na TedX 🙂
Proč pojedete trabantem? Proč si nevezmete nějaký normální auto?
– Protože horší už to bejt nemůže.
Stejnou analogii vidím v těch zbývajících zkouškách. Nyní to nemůže být horší. Může to být jen lepší. Jakýkoliv dílčí úspěch se počítá a zvyšuje sebevědomí.
Znovu se vracím k tomu, co jsem psal. Studium na vysoké škole je těžké. Ale museli jsme si tím projít všichni.
Pravda – část z nás své studium nedokončilo. Ale ostatní na to rádi vzpomínáme a historky z těch nejnáročnějších zkoušek dáváme mezi přáteli k dobru.
Možná jsem až moc sluníčkový
Ono se ale opravdu nic horšího, než to, že tu zkoušku neudělá, nestane.
Ano, i já jsem svá nedokončená studia obrečel (obě dvě), protože jsem tomu věnoval hromadu času a úsilí. Nakonec jsem si našel svoji vlastní cestu, která mě baví (a živí).
A já přeji vašemu synovi, aby našel to, co ho bude bavit.
A čím dřív to bude tím líp.
A je jedno, jestli to bude medicína, nebo něco jiného. Jan Mühlfeit říká, že nejdůležitější v životě je rozumět sám sobě, a já bych se pod to podepsal.
Pavel Semerád
