Bojíte se toho, že „nejste“ dost dobří?!

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Share on Whatsapp
Whatsapp
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Už jste někdy dostali skvělou nabídku – takovou, která se neodmítá a po které už třeba léta toužíte – a vy jste ji přesto odmítli, protože jste se báli, že nejste dost dobří? Na příklad jste mohli uspořádat vlastní školení, nebo jste mohli prezentovat firmu na nějaké konferenci?

Vždyť, co byste tam říkali?! Co kdyby se vás někdo na něco zeptal, vy jste neznali odpověď a tak by se přišlo na to, že máte jen pod-průměrné znalosti??!! To nikdy!!!! Přece se nebudete veřejně ztrapňovat.

Pak uteče nějaký čas, vy zjistíte, že to vzal Karel (nic proti Karlům) – ten blb – a vy si uvědomíte, že byste to zvládli udělat 100× lépe než on. Je tu ale jeden zásadní rozdíl. Karel do toho šel a vy raději ne. Není to škoda?

Jestli opravdu něco umíte, nebojte se to ukázat. Skvělé nabídky neodmítejte, protože příště už podobné přijít nemusí. Nebojte se, že váš výkon nebude dokonalý. I kdyby nebyl, příště to uděláte lépe a přespříště ještě líp – až se vám postupně podaří dosáhnout dokonalosti.

Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu!

Začněme nejdříve tou špatnou. Nikdy nebudete se svým výkonem úplně spokojení. Protože čím více se budete ponořovat do hloubky, tím budete objevovat více věcí, které ještě neumíte. Je to stejné jako s ne-dokonalou diplomkou.

Žádná diplomová práce není dokonalá. Je „dokonalá“ jen proto, že jste do ní dali to nejlepší, co jste v danou chvíli mohli. Stačí, aby si ji přečetl nějaký oponent, a dostanete mnoho doporučení, co všechno se dalo udělat jinak – subjektivně řečeno lépe.

Dobrou zprávou je, že stejně jako diplomky, ani lidé nejsou dokonalí. Všichni máme své limity, které nedokážeme překonat. Přesto všichni děláme maximum proto, abychom se dokonalosti přiblížili.

Zkrátka až praxe dělá mistra. Když si budete číst o tom, jak jezdit na kole, pravděpodobně se na kole jezdit nikdy nenaučíte. Ale když z něj 50× spadnete a znovu nasednete, tak po 51 už se vám to podaří.

Víte, kolikrát jsem čelil tomuto sebe(pod)hodnocení?

Mockrát. Nejvíc si ale pamatuji ty chvíle, kdy jsem tyto stavy prožíval poprvé.

V obchodě – když mi bylo 23 a šel jsem za o dvě generace zkušenějším matadorem, abych mu nabídl naše tankovací karty. Byl jsem tak nervózní, že jsem málem ty schody do jeho kanceláře ani nevyšel. Dnes spolu děláme obchod přes 10 let.

Samozřejmě, a s tímto blogem to souvisí více, jsem se musel čelit těmto otázkám i jako učitel.

  • Nejprve jsem si tuto otázku položil ještě před tím, než jsem si podal přihlášku na doktorské studium. => Za 3 roky jsem ho úspěšně dokončil.
  • Když jsem šel poprvé do výuky. => Dnes už učím 8 let.
  • Když jsem dostal nabídku učit v angličtině. =>Dnes učím v angličtině 6 let a garantuji 2 předměty.
  • Když jsem se chystal postnout svůj první příspěvek na blog. =>Dnes mám na blogu 120 příspěvků a patřím mezi doporučovanou literaturu pro psaní diplomek na ČVUT.
  • Když jsem chtěl natočit svoje první video na YouTube…

Tyto příklady, prosím, neberte jako vychloubání.  Vlastně to ani nestojí za řeč! Chci vám tím jen ukázat, že kdybych tyto výzvy odmítl – nevykoukl ze své bubliny – tak bych nikdy nebyl vnitřně spokojený a celý život bych si to možná vyčítal.

Začněte myslet jinak – dokážete to!

Před několika lety mě hodně ovlivnil Jan Mühlfeit – dříve jeden z nejúspěšnějších českých manažerů (prezident Microsoft Corporation pro Evropu), dnes kouč a stratég. Na jedné z přednášek řekl následující:

Je úplně jedno, kde máme v životě startovní bloky, důležité je to, kam dohlédne naše mysl. Já když jsem šel poprvé k princi Charlesovi – kdybych si říkal, já jsem kluk z český vesnice, on je princ, tak bych se pos*al ještě v předsíni v tom paláci. To si nesmíte připouštět! To není žádná arogance. Jde o to vážit si sám sebe. Pokud si neumíte představit, že jednou budete v té 1. lize, tak tam nikdy nebudete.

I když nikdy nepřečtete všechny knihy a nikdy nebudete umět všechno z vašeho oboru dokonale, pokud se něčemu věnujete dlouhodobě, máte mnohem lepší znalosti než většina lidí. Nebojte se to ukázat/použít/udělat.

Vždycky můžete říct, že něco nevíte. Ale byla by obrovská škoda, kdybyste svět ochudili o to, v čem jste vážně dobří.

Nebojte se, zbavte se zbytečného strachu! Z vlastní zkušenosti vám mohu potvrdit, že i když něco pokazíte, tak na to lidé brzy zapomenou. Platí to ale i obráceně – stačí se podívat na studenty u zkoušek. Tohle však berte stejně jako já s nadhledem! 😉

Pavel Semerád

Bojíte se toho, že „nejste“ dost dobří?!
Ohodnoťte článek. Aktuálně: 5/5 (9)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na svém blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *