Před pár týdny se na mě obrátila redaktorka časopisu Květy Apolena Tůmová s žádostí o rozhovor. Téma článku bylo „Vysoká škola, nebo škola života?“ a můžete si ho přečíst (asi už jen v knihovně), vyšel 31. 10. 2024.
Mé odpovědi byly redakčně zkráceny a byly obohaceny o pohledy jiných respondentů. Dokonce mám na jedné stránce fotku vedle fotky Tomáše Čupra. Jeho příběh je fascinující, zvlášť proto, že svého úspěchu dosáhl, aniž by dokončil vysokou školu.
Netvrdím, že je vysoká škola patent na rozum. Nikdy jsem to netvrdil a netvrdím to ani tentokrát. Jen mi přijde škoda, že mé odpovědi nezazněly celé.
Proto využívám této příležitosti a o svůj pohled na dnešní vysoké školy se s vámi rád podělím.
Jaký význam má dneska vysoká škola?
Vysoká škola je stále zdrojem inspirace a vědění. Je to místo, kde získáte ucelené a ověřené informace z konkrétního oboru, na které můžete plynule navázat ve vaší profesi.
Máte-li otevřenou mysl, tak ať už se ke studiu rozhodnete v jakékoliv fázi vaší profesní kariéry, vždy vás něčím novým obohatí.
Minimálně uvidíte, jaké trendy lze očekávat ve vašem oboru, zjistíte, jestli vaše současné postupy už nejsou překonané a hlavně poznáte spoustu zajímavých učitelů a spolužáků.
Vztahy, které navážete během studia, jsou velmi cenné a mohou přetrvat po zbytek života.
Stojí životní zkušenosti nad vědomostmi?
Velmi záleží na tom, jakou formou životní zkušenosti získáváte.
Pokud se učíte od odborníků z praxe, kteří jsou ochotni se s vámi o všechno podělit, tak se toho i za poměrně krátkou dobu hodně naučíte.
V praxi se ale stále setkávám s opačným přístupem. Ti zkušenější své znalosti úzkostlivě tají a s ostatními se dělí opravdu jen o to nejnutnější. Pokud byste tedy měli životní zkušenosti sbírat pouze cestou pokusů a drahých omylů, bude to hodně demotivující.
Proto upřednostňuji studium. Studenti díky němu získávají vědomosti, ty postupně začínají využívat v praxi a přichází i první životní zkušenosti.
Abychom jim ukázali zákulisí vysněné profese, zveme do výuky i odborníky z praxe. Studium tak nemusí být jen suchou teorií. Záleží na každém, co si z něj vezme.
Podle statistik se bude dnešní nejmladší generace Alfa věnovat povoláním, která dnes ještě neexistují. Má pro ně vůbec smysl jít na vysokou školu? Nebylo by lepší, kdyby se třeba vyučili na truhláře?
Pasivní čekání na to, co se stane v budoucnosti, není správný přístup. Takhle bychom se nikdy nic nenaučili. Všichni na sobě musíme průběžně pracovat, abychom byli uplatnitelní i v budoucnu.
Netýká se to jen generace Alfa.
Změna je totiž jediná jistota, se kterou můžeme počítat. Čím dříve se tomu dokážeme přizpůsobit, tím úspěšnější a spokojenější budeme.
Nepřísluší mi hodnotit, jestli je lepší studovat vysokou školu, nebo se vyučit truhlářem. Každý má jiné předpoklady a silné stránky a ty bychom měli rozvíjet.
Je vyšší vzdělání spojené se schopností kritického myšlení? Mám za to, že školy dnes stojí stále na memorování.
Bylo by krásné, kdybychom se v životě nemuseli nic učit nazpaměť. Určité množství informací ale do hlavy dostat musíme.
To nám pak umožňuje propojovat získané znalosti napříč jednotlivými obory a s každou další úrovní studia jsme schopni vyhodnocovat komplexnější a náročnější úlohy.
Jak moc je schopnost kritického myšlení a práce s informacemi dnes důležitá?
Dnes jsme doslova přehlceni informacemi. Na jednu stranu je ta dostupnost informací výhodou, na druhou stranu bývá obtížné ověřování jejich původu a kvality. Proto je důležité, abychom s nimi uměli pracovat.
Současným trendem je využívání umělé inteligence. Také my s ní ve škole pracujeme. Vždy však studentům zdůrazňuji, že musí kriticky zhodnotit, co jim tyto nástroje vygenerují.
Ať už totiž dostanou jakýkoliv výsledek, měli by si primárně vše ověřit z dalších zdrojů.
Jedině tak mohou mít jistotu, že pracují se správnými informacemi.
Uvidíme, jak se situace změní v budoucnu, ale zatím jde poznat, kdo si mé rady vzal k srdci a kdo větší část textu jen bezmyšlenkovitě překopíroval.
Pracujete se studenty, vím, že je těžké zobecňovat, ale máte pocit, že se studenti opravdu chtějí oboru věnovat, nebo studují vysokou školu jen kvůli titulu, případně ani netuší, co budou dělat?
Je běžné, že mladí lidé po maturitě nevědí, co by chtěli v životě dělat. Přesto není dobrý nápad studovat jen kvůli titulu.
Když si totiž studenti vyberou špatný obor – ať už sami, nebo pod tlakem okolí -, je velmi pravděpodobné, že své studium nedokončí, nebo že se tomu oboru v budoucnu věnovat nebudou.
I váš osobní příběh tápání v oblasti studia a kariéry je zajímavý, mohl byste ho rozvést?
Byl jsem ukázkovým příkladem maturanta, který vůbec nevěděl, co bude jednou dělat. Proto jsem si podal přihlášky na práva, medicínu, pajdák a ekonomku.
O tom, kam půjdu, jsem se chtěl rozhodnout až podle toho, kam mě vezmou.
Když se tak ohlížím zpět, měl jsem vlastně štěstí, že jsem se nikam první dva roky nedostal a že jsem si mohl v naší rodinné firmě vyzkoušet mnoho činností.
Takže jsem dělal helfra zedníkům na stavbě, řídil avii a pomalu jsem se začal rozkoukávat v obchodě. Díky tomu jsem se pak postupně propracoval až k účetnictví a daním, což jsou obory, kterým se věnuji dodnes.
—
Budu moc rád, když mi do komentáře napíšete, co si o tomto tématu myslíte vy – vysoká škola, nebo škola života? Děkuji za to!
Pavel Semerád
