Na hranici svých fyzických i psychických sil jsem v neděli konečně odevzdal dopsaná skripta pro své studenty Daňové soustavy pro manažery. Po téměř dvou měsících (půl)nočního psaní mám KONEČNĚ hotovo.
Je mi jasné, že tenhle článek nebude patřit mezi nejlajkovanější a nejsdílenější. Je to ale má odpověď na otázku, proč už nevzniká tolik nových skript. Asi už vím, proč tomu tak je.
1. Je to obrovská časová investice
Za jak dlouho byste byli schopni napsat skripta o své oblíbené kratochvíli, aby se z nich někdo jiný byl schopen něco naučit? Schválně si zkuste na tuto otázku odpovědět.
Kolik? Měsíc? Ok, a teď si to sami zkuste. Zkuste ta skripta za měsíc napsat.
Po pár dnech zjistíte, že to byl hodně bl*ý nápad a že po týdnu stále přešlapujete na úvodních kapitolách, které jste měli mít podle plánu už dávno napsané. Pomalu, ale jistě, se dostáváte do časového skluzu. Ale ještě nepanikaříte – a to je dobře.
Abych vás dlouho nenapínal. Měsíc vám stačit nebude. Teda, pokud si nevezmete na měsíc dovolenou a dnem i nocí ne(s)pustíte klávesnici z očí.
(Jasně, všechno se dá odrbat. Už za 14 dní můžete mít napsáno něco, co můžete při troše dobré vůle označit jako skripta, ale věřte mi, že to „rychlopsaní“ bude na výsledku poznat.)
Když nemáte tolik dovolené, nezbývá vám nic jiného, než si k tomu sednout večer… a zůstat u toho, dokud neusnete. Tak jsem to měl alespoň já. (Skoro) každý večer od 20 do půlnoci.
Ono se to nezdá. Ať chcete nebo ne, musíte si o tom tématu pročíst hodně zdrojů. Možná v tomhle mají trochu výhodu kolegové, jejichž obory jsou víceméně neměnné. My v daních si o takové neměnnosti můžeme nechat jen zdát.
2. Nikdo to nedocení
Při psaní jsem přišel na jednu důležitou věc. Že jediný, kdo ta skripta opravdu docení, jsem jen já. Ostatní to nebudou vnímat s takovým nadšením jako vy. Je to logické – studenti váš text považují za nutný předpoklad ke zvládnutí předmětu. Ale nic víc.
3. Nikdo vám to ani pořádně nezaplatí
To je druhá důležitá věc, kterou jsem pochopil. Prostě, nikdo vám ty hodiny mžourání do monitoru a urputilé psaní na klávesnici (pořádně) nezaplatí.
Ne skripta nemůžete psát s vidinou zisku. Teda, pokud neučíte masový předmět se stovkami studentů každý rok a pokud jim je nenaordinujete jako povinnou literaturu. Jenomže ani tak nemáte vyhráno.
Dřív nebo později se najde někdo, kdo je naskenuje a dá v PDF na internet volně ke stažení. Hodiny vaší usilovné práce. Ani nechtějte vědět, co se honí autorům hlavou…
4. Nikdo vám neřekne ani děkuji
Bez ohledu na to, kolik jste tomu psaní věnovali času, zpravidla to všichni berou tak nějak automaticky. Prostě je samozřejmé, že jste napsali skripta. No a?
Jako autora mě mrzí, že za mnou po zkoušce nepřijdou studenti a neřeknou: Hele, Pavle, odvedl jsi fakt skvělou práci. Ta skripta nám otevřela oči, konečně jsme ty daně pochopili. Fakt děkujeme – jsi nejlepší.💙
Možná je to naivní představa, ale já jsem je přesto psal proto, abych tu pravděpodobnost minimálně zdvojnásobil. 🙂 Myslím, že bez tohoto přístupu dobrá skripta nevzniknou. Ne, moji milí, je to sakra poznat, s jakým rozpoložením jste je psali.
5. I když uděláte maximum, úspěšnost u zkoušky je vždy nejistá
Jestli si myslíte, že nějakým učebním textem významně zvýšíte úspěšnost studentů u zkoušky, jste asi stejně bláhoví jako já. Stejně jako záleží na nastavení mysli autora, záleží i na studentech a jejich motivaci k předmětu. A ta v době online výuky spíše klesá.
Já ta skripta beru ale jako jakýsi základ každého předmětu. Právě proto jsem je napsal. Jinak by pro mě bylo jednodušší natočit 5-6 videí, na kterých bych strávil podstatně méně času.
Takhle jsem musel vážit každé slovo, aby v celkovém kontextu splnilo jediný účel – aby je studenti pochopili. Věřte mi, není to jednoduché.
O to větší mám radost, že jsem si v neděli mohl udělat fajfku za splněnou učitelskou povinností. Stálo to za to a já jsem za tuto zkušenost vděčný.
Kdy napíšu další skripta?
No, to je dobrá otázka. 🙂
Věřím, že brzy. Už delší dobu na jednom učebním textu pracuji a doufám, že se vám bude líbit. Zatím nemohu být konkrétnější, ale berte to zatím jako můj veřejný závazek, že to (snad brzy) také dopíšu.
Každopádně budete mezi prvními, kdo o tom bude vědět.
Omlouvám se všem z vás, koho tento text nějak zvlášť nenadchnul. Potřeboval jsem to ale ze sebe vypsat. Je to něco, jako když atleti uběhnou náročný závod a pak se jdou ještě vyklusat na tréninkový ovál. Proč? Jen proto, aby ze sebe setřásli únavu a připravili se na další (úspěšný) závod!
Pavel Semerád
