Otázka mého čtenáře
Je podle vás přirozeně možné využít – často sdílené – kanceláře doktorandů a pedagogů k tiché modlitbě?
Míním tím – je i přes sekulární charakter českých vysokých škol možné, aby se pedagog (nebo doktorand) v kanceláři, kde nemusí být sám, tiše modlil? Konkrétně se jedná o muslimskou modlitbu.
Moje odpověď
Děkuji Vám za Vaši otázku, přiznám se ale, že nevím, jak na ni odpovědět. Nejsem totiž odborníkem na ani pracovní právo, ani na psychologii, sociologii ani náboženství. Na Vaši otázku tedy budu odpovídat ze svého subjektivního pohledu.
Ufff, asi se trochu zapotím. Proto, pokud moji milí čtenáři budete číst tento článek, budu rád, když mi do komentáře napíšete svůj pohled.
Oprostím se od toho, že jde o muslimskou modlitbu
Podle mého názoru, není důležité, jestli se jedná o muslimskou nebo o křesťanskou modlitbu. Jde o jakýsi rituál, který svým charakterem může narušovat běžný chod Vaší kanceláře.
Ačkoliv nechci následující aktivity srovnávat s duchovním rituálem (asi to není úplně nejšťastnější), vnímám to jako, kdyby si Váš kolega pouštěl hlasitou hudbu, nebo kdyby hlasitě telefonoval.
Chci tím ale říct jen to, že kdyby Vás někdo rušil hlasitou hudbou, asi byste svého kolegu požádal, aby ji ztišil. Myslím, že na podobném principu by měla fungovat i tato záležitost.
Pokuste se s kolegou nejprve dohodnout
Nejsem příznivcem nějakých sporů na pracovišti, proto bych se věc snažil vyřešit smírnou cestou. Nebál bych se Vašemu kolegovi říct, že Vám jeho modlitba není příjemná, neboť Vás vyrušuje od práce.
Na druhou stranu si také myslím, že by na modlitbu měl mít každý vhodné podmínky. Ve sdílené kanceláři to vhodné podmínky nejsou.
Argumentovat se také dá českým výkladem svobody – moje svoboda končí tam, kde končí svoboda někoho jiného.
Pokud by to nepomohlo, můžete se obrátit na vedoucího pracoviště
Jako ve všem i tady platí, že máte možnost obrátit se na vedoucího pracoviště (na Vašeho a jeho nadřízeného). Sdělil bych mu, co se v kanceláři děje a požádal bych ho zjednání nápravy. Pevně věřím, že Vám vyhoví.
Kvůli práci může Muslim vynechat modlitbu
Máte pravdu, že by vysoké školy měly být apolitické a sekulární (bez vlivu náboženství). V zahraničí je ale běžné, že jsou v jejich kampusech zřízeny kapličky nebo modlitebny. Příkladem mohou být univerzity ve Velké Británii.
Přesto, pokud k tomu není vhodný prostor, nemělo by během modliteb docházet k narušování pracovních povinností ostatních v místnosti.
Pevně věřím, že tuto věc Váš kolega pochopí. Dovolím si citovat Wikipedii: „Pokud se muslim (ne bigotní) nestihne pomodlit ve stanovenou dobu (např. kvůli práci), může si to později nahradit.“
Pevně věřím, že se vše vyřeší k vaší oboustranné spokojenosti.
Pavel Semerád
Nejsem si jistý, že článek odpovídá na správnou otázku. Jak chápu jeho vyznění, vyjadřuje se k problému „kolega mě svou modlitbou ruší, mohu mu v tom nějak zabránit?“. Ovšem tak otázku v úvodu nechápu – tazateli možná šlo spíše o problém „smím se v kanceláři tiše modlit, i když jsou školy sekulární?“
Můj osobní názor je, že sekulární charakter škol neznamená, že se v nich nesmí provozovat soukromá náboženská aktivita – už vzhledem k svobodám zaručených Ústavou a Listině základních lidských práv. Viděl bych jistě jako velký problém, kdyby vyučující například nutil studenty do toho, aby se jeho modliteb jakýmkoliv způsobem účastnili, ale pokud se chce modlit „pro sebe“ v rámci kanceláře, i sdílené, přijde mi to v pořádku. V tomto smyslu a v rámci znění původní otázky bych modlitbu přirovnal k telefonu (ne nutně hlasitému) – může a nemusí vadit, podle toho, jak konkrétně je realizována (např. hlasitost, zasahování do osobního prostoru ostatních apod.), jaké jsou vztahy mezi obyvateli kanceláře (jsou tam přátelé, lidé, kteří jsou si vzájemně lhostejní, nebo lidé, kteří si i kvůli maličkostem „jdou po krku“?) apod. Zároveň ale, i kdybych předpokládal situaci „pan X se neustále zlomyslně modlí, aby pana Y, kterému náboženská aktivita silně vadí, naštval“, tak nevidím možnost, jak by tomu nemodlící se obyvatelé kanceláře mohli legálně zabránit. Považoval bych ovšem za netaktické, pokud se takto bude chovat doktorand v kanceláři, kterou sdílí se svým školitelem nebo se svými budoucími zkoušejícími.
Velmi děkuji za Váš komentář. Přiznám se, že jsem otázku pochopil tím prvním způsobem – jak se nenechat rušit.
Uvidím, jestli mi/nám to tazatel upřesní.
Nevím, nikdy jsem v té situaci nebyl, ale asi by mi to (minimálně ze začátku) taky vadilo.
Jak už jsem ale napsal v úvodu, sám nevím, co je dobře pro obě strany. 🙁
Skutečně jsem se tázal z pozice modlícího, což jsem možná měl upřesnit již v samotném e-mailu.
Děkuji však za obě odpovědi.
V tom případě se omlouvám za špatné pochopení.
Jsem rád, že jste tady (snad) našel odpověď a přeji mnoho úspěchů.