Jak skloubit studium s rodinou a prací a vyhnout se rozvodu?

Pokud se rozhodnete studovat na vysoké škole, je to velký závazek do budoucna. Prezenčákům, kteří ještě nemají rodinu (a třeba ještě bydlí u rodičů), to tak připadat nemusí, ale kombiňáci o tom vědí své.

Není to totiž jen studium, kterému se na minimálně tři roky upíšou. Ještě do toho musejí zvládnout běžné pracovní povinnosti a péči o rodinu. Když se k tomu přidá ještě dojíždění, je to vražedná kombinace, kterou ustojí jen ti, kteří k tomu mají vhodné podmínky.

Jinak je to „na ručník“!!!

Věřte mi, nebo ne, ale v okamžiku, kdy vám dá někdo nůž na krk a řekne vyber si – buď já nebo škola, je to velmi těžká volba. Většinou to pak končí zanecháním studia. Je to logické, přece nepřijdete o rodinu.

Má to ale i svoji skrytou stinnou stránku

Někde uvnitř to bude v neúspěšném studentovi vřít. Vždyť se vzdal svých snů a třeba už tu možnost mít nikdy nebude. Znemožnil si kariérní postup, protože ho tam bez titulu nevezmou. Přitom už byl na konci druháku – takový kousek od lepší budoucnosti.

Tyto vnitřní hlodavé myšlenky mohou narušit zachráněnou rodinnou pohodu. Ten špatný pocit z neúspěchu s vámi totiž zůstane, i když ho budete všemožně maskovat.  Je to moje vlastní zkušenost. A nejen moje.

Podobnou zkušenost má i Honza. Honza končí 2. ročník vysoké školy. Má vynikající studijní prospěch, má práci, rodinu, brzy se stane tátou… na první pohled idylka. Jenomže už brzy si bude muset vybrat – buď rodina nebo škola.

Myslím, že bude dobré, když vám to popíše sám.

Honzův příběh

Jsem studentem 2. ročníku kombinované formy bakalářského studia. Kromě toho pracuji na plný úvazek u bezpečnostního sboru, kde mám 12h směny. A už brzy čekáme narození prvního potomka.

Jelikož se ovšem škola nachází 300 km od mého bydliště, tak mi zkrátka kombinované studium bere dost času a začíná mi to být doma vyčítáno.

Aktuálně bojuju s chutí přerušit studium, ale bojím se, že bych se pak k němu jen těžko vracel. Nicméně je velice náročné se ze školy vrátit domů okolo 1 hodiny ranní a jít v 6 hodin téhož dne do práce na 12 h směnu.

Únava je na mně znát a manželka z toho také není nadšená. Ve škole se mi daří držet průměr pod 1,3. Škola mě baví, ale samozřejmě mezi rodinou a školou volím rodinu.

Myslíte, že mi dokážete poradit, kde v sobě najít tu motivaci to vše zvládnout?

Moje odpověď

Milý Honzo,

cestování na druhou stranu republiky za studiem je vždycky hrozně náročné. Upozorňuji na to i ve svých článcích, ve kterých se věnuji úskalí kombinovaného studia.

.

Měsíc, dva nevadí, dá se to nějak zvládnout. Ale dlouhodobé studium (mám tím na mysli několikaleté) je bez vhodných podmínek neudržitelné.

V tomhle bylo snad jediné pozitivum COVIDu, protože všechny přednášky probíhaly online a v mnoha případech byly i nahrávané. Nutnost cestování tím odpadlo.

Váš problém není motivace

Po přečtení Vašeho příběhu si myslím, že nemáte problém s motivací. Naopak si myslím, že ji máte dobře nastavenou.

Váš problém je v něčem jiném. Jde o skloubení studia s rodinou a prací, což bývá u kombiňáků časté. Někdy je to vražedná kombinace. Bohužel se o tom moc nemluví.

Všichni si myslí, že to nějak zvládnou, ale já sám jsem si tím prošel a naštěstí jsem jen 3 měsíce padal na hu.. (dámy prominou = „na ústa“).

Píšu to záměrně, abyste věděl, že nejste sám, kdo tohle řeší. Je nás víc. Nestíhání není známkou nějaké slabosti, nebo že byste byl snad špatný člověk. To vůbec ne.

Je nutné ale respektovat i druhého z manželů

Upřímně Vaši paní chápu. Ani pro ni to s příchodem potomka nebude jednoduché. Na Vašem místě bych se ji ale pokusil vysvětlit, že díky úspěšně dokončenému studiu na vysoké škole lépe zajistíte rodinu do budoucna.

Nikdo není doma prorokem, sám nevím, jaké přesvědčovací taktiky bych zvolil. Pokud by to bylo jen trochu možné, pokusil bych se do péče o dítě zapojit i někoho z rodiny např. babičky a dědečky. Ano, vím, někdy to možné (z nejrůznějších důvodů) není.

Jak to skloubit (i) s prací

Další problém, kterému čelíte je i práce. Je jasné, že dlouhodobá zátěž (i vlivem nedostatku spánku) zhoršuje pracovní výsledky a zvyšuje pravděpodobnost chyb. To může být ve Vaší práci velmi nebezpečné.

Tady mě napadá, že bych se pokusil požádat o studijní volno, příp. bych na své studium čerpal dovolenou. Ano, půjdete platově dolů, ale pomůže Vám to přežít zbývající část studia ve větším klidu.

Jinak opravdu hrozí, že se za pár měsíců budete muset po rozvodu střídat v péči o potomka dle harmonogramu, který Vám určí/dovolí soud.

Když bude nejhůř, můžete rozložit i studium do dvou let

Když jsem studoval já, bylo dokončení studia ve standardní době téměř samozřejmé. Dnes ale vidím, že se zvyšuje počet studentů, kteří prodlužují studium o rok. Netýká se to jen kombiňáků, jde i o prezenčáky.

Tuto možnost máte i Vy. Pokud prodloužíte studium do čtyř let (standardní doba studia + 1 rok), nebudete platit poplatky navíc. Tím, že rozložíte studium třetího ročníku do dvou let, ulehčíte svým povinnostem.

Ono to tak nevypadá, ale nezapomínejte, že v průběhu třeťáku budete muset zpracovat i bakalářskou práci. A to je další studijní povinnost, která Vám sežere moře času.

Existuje tedy jednoduchá rada?

Honzo, moc mě mrzí, že pro Vás nemám nějaké kouzelné triky. Tohle období po Vás ale bude vyžadovat lepší timemanagement.

Netvrdím, že byste dělal něco špatně, věřím, že jste skvělý člověk, odpovědný manžel a budete i skvělý táta. Ale studium je další povinností navíc a budete ho muset do svého nabitého kalendáře nějak vtěsnat (s minimálními následky).

Čas je to, co budete muset lépe řídit. Jinak můžete skončit bez titulu, bez rodiny a ještě s problémy v práci… no raději nedomýšlet.

Čím bych začal?

Začal bych tím, že bych Vaši paní pozval na dobré (bezkofeinové) kafe nebo horkou čokoládu a o všech možnostech bych si s ní v klidu promluvil. Komunikace je v tomhle velmi důležitá, protože Vaše žena je důležitou součástí Vašeho života.

Představil bych ji všechny možnosti z tohoto článku od ukončení studia přes čerpání dovolené až po rozložení zbývajícího studia do dvou let. Uvidíte – třeba najdete nějaká řešení, které ty naše chlapské palice vůbec nenapadly.

Moc Vám přeji, aby vše dobře dopadlo a abyste i přes všechny překážky vše úspěšně zvládl(i).

Pavel Semerád

PS. Pokud tohle čte někdo zkušenější než já, budu moc rád, pokud mi do komentáře napíšete, jak jste své studium skloubili s rodinou Vy.

5/5 - (5 hodnocení)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 12. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *