Online studium na vysoké škole jako nové status quo

Přechod na distanční formu studia

Kdybych někomu před rokem řekl, že české školství přejde plošně do distanční formy studia, tak by mi asi nevěřil. Poklepal by si na čelo, považoval by mě za snílka, možná za blázna a pohrdavým tónem by řekl, že to zkostnatělé školství se jen tak nezmění a že taková změna bude trvat minimálně 100 let.

Přiznávám, že ani mě by nenapadlo, že to bude dřív.

Letos na jaře se ale vše změnilo! Tradiční pojetí výuky a pravidla, která tu s námi byla po staletí s různými obměnami, přestala platit. Kvůli pandemii koronaviru začal celý svět, nejen tedy Česká republika, objevovat nové možnosti vzdělávání.

Ze dne na den se totiž zavřely všechny školy a jedinou možností, jak pokračovat ve výuce studentů a neukončit akademický rok předčasně, bylo studium online.

Jak proběhl přechod na distanční studium?

Problémy studentů

Ten přechod nebyl tak úplně bezproblémový. Objevilo se hodně problémů. Muselo se rychle vyřešit, jak zajistit všem, tedy i sociálně slabším, vhodné technické vybavení. Kromě počítačů bylo opravdu nezbytné zajistit i stabilnější internetové připojení.

Mimo to jsme v průběhu dubna a května čelili celosvětovému výpadku na trhu s mikrofony a webkamerami, které byly potřeba pro zkoušení.

Problémy učitelů

Vytvořit online přednášky během pár dnů také není tak úplně jednoduché. I k tomu je nezbytné mít kromě mikrofonu a nějaký software, se kterým většina z nás pracovala poprvé v životě.

Navíc jsme všichni zprvu čekali, že to uzavření škol bude krátkodobé v řádu několika dnů maximálně týdnů. Asi nikdo nepočítal s tím, že to bude trvat téměř čtvrt roku. Byla to ale skutečnost.

A tak školy musely pomoci učitelům s přípravou online přednášek. Někde to šlo lépe, někde hůře. Každopádně z nich postupně udělaly streamery a YouTubery. Při tom se jich nikdo neptal, jestli chtějí být takto slavní. Prostě se museli přizpůsobit nově vzniklé situaci, která určitě ovlivní české školství.

(R)evoluce českého školství

Možná jste už slyšeli o Strategickém plánu, který byl ještě před pandemií vytvořen s výhledem do roku 2030 a který měl odstartovat revoluci ve vzdělávání. Dost možná ale ta revoluce proběhne podstatně rychleji. Nic jiného nám totiž ani nezbyde.

Národní akreditační úřad vs. rektoři

A nic na tom podle mě nezmění ani Národní akreditační úřad, který se staví na zadní a tvrdohlavě odmítá požadavky vysokých škol přejít do většinového distančního studia i bez nouzového stavu.

To se pochopitelně nelíbí rektorům, kteří tento postoj kritizují.

Paní rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová k tomu pro Lidovky uvedla, že se jedná o omezování možnosti efektivně chránit studenty a zaměstnance před šířením koronavirové nákazy.

Pan rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš uvedl pro Prima CNN, že to považuje za velice nerozumné, a pokud by si neměl brát servítky, označil by to za skandální.

Jednoznačně souhlasím, že by mělo být zdraví studentů a učitelů na prvním místě. Je jasné, že s takto masivní potřebou distančního studia nepočítala u akreditací žádná vysoká škola. Proto to v akreditačních spisech uvedené nemají.

Česká republika během 2. vlny pandemie koronaviru

Připadá mi to ale naprosto nelogické, že v době, kdy nás některé státy vč. Slovenska zařadily mezi rizikové státy, tak pořád trváme na tradičním pojetí výuky popsaném v akreditačním spisu.

Jen pro představu – na českých univerzitách studovalo vloni více než  44.000 zahraničních studentů, z nichž asi polovina byla ze Slovenska.

I když letos očekávám, že ten počet studentů ze zahraničí bude kvůli koronaviru nižší, minimálně Erasmáci se k nám nebudou úplně hrnout, tak toto procento studentů nejde zcela ignorovat.

Bude hodně záležet na tom, jak se bude 2. vlna pandemie vyvíjet, protože pořád hrozí, že budou státy zavírat své hranice a budou zakazovat svým občanům, aby cestovali do rizikových států. Nemusí se jednat přímo o zákazy, ale stačí i jen doporučení.

To by mohlo významně ovlivnit studentské mobility, protože pokud by po týdenním pobytu v zahraničí měli skončit v 14denní karanténě, tak podruhé prostě nepřijedou.

No a v takovém případě budou online přednášky opět jedinou možností, jak pokračovat ve výuce.

Riziková místa na vysokých školách

Pokud jste četli můj minulý článek, tak už víte, že nevěřím, že ten zimní semestr vydrží v prezenční podobě až do Vánoc. Mluvil jsem o rizikových místech, kde se studenti budou navzájem mísit – hlavně v menzách a na kolejích – a tím pádem tu do 2-3 týdnů můžeme mít stejný problém jako na jaře.

Proč tomu tedy nepředejít včas a neomezit prezenční výuku na nezbytné minimum?

Opakuji na nezbytné minimum, netvrdím, že je plošné uzavření škol úplně žádoucí. To se teď bude ale dít v Praze, kde plošně zavřou střední a vysoké školy.

Tady bych si dovolil citovat výrok pana rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy v Deníku N, že chce vidět, jak se někdo bude distančně učit medicínu.

Distančně se dají vyučovat i technické obory

Jasně, že jsou obory, kde je práce v laboratořích a v terénu naprostý základ – jde hlavně o zemědělské, přírodovědné, lékařské a technické obory, ale i tady se dají teoretické předměty vyučovat online.

To je příklad i VUT v Brně, které oznámilo, že sice zahájí výuku prezenčně, ale od druhého týdne přejde co nejvíce do on-line výuky.

Když je možné přejít na technických oborech do on-line výuky, potom si myslím, že se takto dá vyučovat řada humanitních oborů. Minule jsem mluvil o ekonomii, protože např. ty moje daně můžu vyučovat bez problémů online.

Stejně tak se to dá aplikovat i na právnické obory, což dokazuje Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, kde už na začátku září rozhodli, že se bude celý zimní semestr učit bezkontaktně.

Kdy se k tomuto kroku odhodlají i další fakulty a vysoké školy dobrovolně, nebo kdy to bude stanoveno nějakým nařízením hygienických stanic, ministerstva zdravotnictví nebo vlády, to lze jen obtížně odhadovat.

Názory studentů na přechod na distanční studium

Já bych chtěl říct, že online studium je, nebo se brzy může stát novým status quo a že bychom se mu neměli bránit. Já vím, že to přináší spoustu problémů a na jednom hodnotovém žebříčku se neshodneme.

Protože jsem v kontaktu se svými čtenáři, většinou tedy studenty, mohu vám říct, že ani oni nejsou v tomto jednotní. Posuďte sami.

Jedna moje čtenářka mi napsala: Obecně si myslím, že koronavirus není pro valnou většinu z naši věkové skupiny ve velké míře rizikový, ale může mít fatální následky pro naše blízké, hlavně pro rodiče a prarodiče.

A než si vzít na svědomí, že některý z našich prarodičů by nebyl mezi námi, jen na základě toho, že jsme si z takto koncentrovaného místa přinesli chřipku, koronavirus, nebo cokoliv jiného, co by jim mohlo ublížit na zdraví, tak raději budu studovat online z domu.

Ostatně vysoká škola už není o tom, kdo nad vámi stojí a cepuje vás, ale o tom, kdo se opravdu chce vzdělávat. Takže jestli z domu, nebo ze školy; to už je jedno.

Abych to ale vyvážil i druhým pohledem, uvedu hned několik názorů studentů, kteří s uzavřením škol a přechodem do online podoby nesouhlasí.

1. „A budou se takto uzavírat neustále školy, podniky,…? Budeme se neustále koukat na to, jak ekonomika půjde do kopru?“

2. „Nic se neděje, nepanikařte a hlavně paniku nevyvolávejte.“

3. „Online nikdy nenahradí živého lékaře, profesora, kantora… takové ty vsuvky se dozvíte jen živě vč. možnosti dalších doplňujících otázek. Online se nakonec dělá i pro víc tříd, takže než se dostanete k jádru svého „problému“, online končí.

V lepším případě se dozvíte tu část, kterou najdete v knížce a už není tolik prostoru na otázky, vedlejší informace atd. Já budu příliš smutná, pokud to zavřou a pojede se jen online. Vůbec to nevypadá slibně. Zatím doufám. I pro učitelé je online přednáška náročnější než klasická živě. Přeju nám všem, ať to nezavírají!

Moje reakce

Dovolím si proto na tyto názory postupně reagovat. Považuji to za minimálně slušnost.

K tomu prvnímu, ve kterém má studentka obavy o své rodiče a prarodiče, tak k tomu mám, což je asi zřejmé, nejblíže. Také se o ně bojím.

Netvrdím však, že bych ostatní názory a komentáře nerespektoval a ignoroval je. Tak tomu není. I já vedu svůj vnitřní boj, na kterou stranu se v tom rychle měnícím prostředí mám přiklonit.

Ekonomické dopady

To, že všechny ty restrikce mají významný dopad na českou ekonomiku, tak to si uvědomuji docela dost. Stačí, když vidím, jaký propad jsme měli v tržbách, když jsme museli na více než 40 dní zavřít náš penzion v Hevlíně.

Tady si dovolím udělat malou reklamu, pokud chcete strávit příjemný pobyt v blízkosti Termálních lázní Laa an der Thaya v Rakousku, tak vás rádi přivítáme v našem Penzionu Semerád v Hevlíně.

Propady jsme měli i ve výtočích na čerpacích stanicích. Prostě se jezdilo méně, méně tankovalo a ten propad do konce roku určitě nedoženeme. To je ale problém většiny podnikatelů. Na výsluní zůstaly snad jen e-shopy a rozvozy jídel.

Jinak všude je patrný výpadek tržeb a produkce, což bude mít v celkovém důsledku dopad na zaměstnanost, na odvody sociálního a zdravotního pojištění, na výběr daní a na ještě větší zadlužení státu a domácností. Ekonomické hledisko je v tomto jasné. Ekonomika dostává těžký direkt.

Tím nechci panikařit a vyvolávat paniku, ale něco se určitě děje, i když se ten náš pohled ve vnímání takové té důležitosti může lišit.

Online přednáška nenahradí učitele

Větší pozornost budu věnovat 4. komentáři, který mi nastavil zrcadlo, a ukázal věci, které jsem zapomněl zmínit.

Naprosto souhlasím, že online přednáška nenahradí živého lékaře nebo učitele. Hm… Hele, začnu ještě trochu jinak. Všichni máme už nějaké zkušenosti s přednáškami a se cvičeními. Stejně jako jsou různí studenti, jsou i různí učitelé.

Jaké přednášky se mi vryly pod kůži?

Pokud bych měl říct, které přednášky se mi nesmazatelně vryly pod kůži, byly to obecně řečeno ty, kde se s námi učitelé podělili o své životní zkušenosti.

Miloval jsem věty, které začínaly: „ A teď si představte, že to takhle nefunguje všude a že např. v Americe, Německu, Rusku, na Marsu… to je jedno, to funguje takhle. Nebo věta, a to se mi taky stalo, že…“

Mnoho z nich si pamatuji, protože obohatily výklad a udělaly ho poutavým a záživným.

Jaké přednášky jsem nesnášel?

Jako student jsem nesnášel, když si učitel jen sedl za katedru a celou přednášku měl napsanou na jednom slajdu.

Technicky vzato ono těch slajdů bylo víc, ale ani jeden nešel přečíst, protože na vzdálenost 10 metrů Times New Roman velikosti 10 žluté barvy na zeleném podkladu prostě nepřečtete. Nebo, když si jen sedl a 90 minut jen monotónně předčítal skripta.

Co dělá přednášky výjimečnými?

Na vysokoškolském prostředí miluji tu možnost, jak bylo řečeno – vsuvek a vedlejších informací, které polidšťují tu v mém případě směs paragrafů a odvolávek na další předpisy.

Má to ale háček!

Ty informace mají důvěrný charakter. Ty informace jsou řečeny jen pro posluchače a neměly by být zveřejňovány.

Zažil jsem mockrát, např. když jsme měli před státnicemi takové ty opakující hodiny, které pro nás připravili daňoví a účetní poradci a auditoři na Akademii Sting, že v průběhu výkladu řekli, abychom následující informace nenahrávali.

Pak nám řekli své zkušenosti z praxe, po kterých nám občas spadla brada, jak moc jsme je hltali, a pak nám dovolil v nahrávání opět pokračovat.

Troufám si tvrdit, že nám tyto aplikační výklady daly podstatně více než četba zákonů, které se i v průběhu roku několikrát mění. To asi u onlinu jen tak nezažijeme.

Je jednodušší udělat prezenční přednášku?

To tvrzení, že je pro učitele jednodušší udělat klasickou prezenční přednášku živě, než ji mít online, je pravdivé. Jednak, a to zažívám, i když natáčím videa na YouTube a teď i podcasty, zápasím s mnoha faktory.

Koukání do zdi

Za prvé koukat do zdi nebo do monitoru a nevidět své studenty je hodně náročné pro udržení koncentrace. Člověk si připadá jako blázen, když mluví nepřirozeně do zdi.

Jak rychle mám mluvit?

V učebně na živo se mohu snáze přizpůsobit. Když vidím ty zaražené obličeje, mohu pokládat řečnické otázky, nebo prostě nějakou pasáž zopakovat. Klidně i několikrát.

Občas dostanu komentář od svých posluchačů, že mluvím hrozně pomalu a že si můj podcast musí zrychlovat alespoň o čtvrtinu.

Za dobu, co učím na vysoké škole, jsem se naučil ale jednu věc. Že když mluvím pomaleji v takové té frekvenci 100-120 slov za minutu, tak ten výklad stačíte sledovat.

To je něco, co se mi hrozně těžko mění u podcastu, a proto vám budu i vděčný, když mi napíšete svůj pohled. Jestli mám vážně zrychlit o tu čtvrtinu na nějakých 140-160 slov za minutu anebo je to pro vás v pohodě na poslech.

Nezneužije toho někdo?

Nejvíc se ale bojím, když tedy odmyslím ty zkoušky online (to je kapitola sama pro sebe), říct všechno do mikrofonu. Vím, že těch studentů, kteří by mohli zneužít ty důvěrné informace, nebude mnoho. Možná, že to neudělá nikdo.

Ale, cokoliv se jednou objeví na internetu, nebo se to dá stáhnout, tak proti vám vždycky někdo může použít.

Varování pro studenty

Tady bych chtěl studentům vzkázat jednu důležitou věc. Online výuka není pro učitele vůbec jednoduchá. Všichni děláme, nebo alespoň valná většina děláme všechno, co je v našich silách, abychom vám předali své znalosti, dovednosti a zkušenosti srozumitelnou formou.

Někomu to jde lépe, některým z nás to dělá trochu problém. Je to jako se studenty, taky jsou lepší a horší. No jen si nemyslete.

Troufám si tvrdit, že jsou učitelé rádi a jsou i hrdí na to, když pomohou svým studentům, aby se zlepšili a dosáhli třeba i na vyšší mety. Kdo tohle nedokáže ustát, tak není moc dobrý učitel. Takový člověk vám toho ale obvykle ze zákulisí moc neřekne.

Buďte proto rozumní. Když pro vás někdo udělá něco navíc, když máte učitele, kterým na vás záleží a vychovávají ve vás své nástupce, dal bych 100 ran rákoskou každému, kdo by této otevřenosti učitele zneužil.

Bohužel jsou takové případy a není jich málo. A není to jen otázka formy studia. V podstatě nezáleží na tom, jestli je ta výuka prezenčně nebo online.

Nedávno jsem četl smutný příběh jednoho pana docenta, který byl ke všem svým studentům vstřícný. I já jsem ho zažil ve výuce a toto tvrzení mohu jednoznačně potvrdit. Studenti ho měli rádi.

Až se pak našly dvě slečny, které od zkoušky vyhodil a ty ho v závalu vzteku falešně nařknuly ze sexuálního obtěžování. Ten pan docent, který už v té době několik let přesluhoval, odešel potupně z univerzity s těžkým vnitřním zklamáním a nic nepomohlo, že se prokázalo, že si to studentky vymyslely. Zničily člověka, který by se pro studenty rozkrájel.

Jo, i takové situace se stávají.

Pravidla pro online studium

Pro studenty

Pojďme se vrátit ještě k tomu online studiu, od kterého pořád odbíhám. Domnívám se, že by měla být nastavena pravidla, jak má takové online studium probíhat.

Dobrovolnost totiž úplně nefunguje. To ostatně vidíme v prezenčních přednáškách, kam, i když se učitel snaží sebevíc, chodí postupně méně a méně studentů. Proto bych dobrovolnost účasti ve výuce pro studenty ponechal.

Pro učitele

Kdy bych ji ale jednoznačně zavedl jako povinnou, je v případě učitelů. Myslím, že je nezdůvodnitelné, aby učitel neudělal během 2 měsíců ani jednu přednášku. I kdyby měl jen přeříkat slajdy, tak jeho výklad dá studentům více než čtení odborné knihy.

Tady můžeme vést do nekonečna polemiku, o frekvenci výuky. Jistě, že by bylo ideální, kdyby se každé cvičení odučilo v čase, kdy je stanoveno v rozvrhu, aby se učitel mohl věnovat studentům se stejnou intenzitou, jako by tomu bylo v prezenční výuce.

Spojovat nebo nespojovat cvičení?

Přes to si myslím, že je efektivnější ta cvičení spojovat, a umožnit tím studentům, aby si vybrali, do kterého z probíhajících cvičení se připojí.

Lze totiž předpokládat, že v tom novém status quo budou studenti opět zapojeni do dobrovolnických aktivit, které budou časově kolidovat s rozvrhovou výukou. Neměli bychom je za to trestat.

Když už vše bude probíhat online, považuji za samozřejmé, že se ta cvičení budou nahrávat!

Redukce počtu cvičení

Domnívám se současně, že jde-li o předmět s mnoha cvičeními během týdne, tak se dá jejich počet zredukovat.

Je pravděpodobné, nemám proto ale žádná statistická data, jen zkušenost z prezenční výuky, že když dáte studentům na výběr ze cvičení na 7:00 a na 9:00, tak si většina vybere to v 9.

Možná si říkáte, proč to tak řeším, tak prostě odučím obě dvě cvičení bez ohledu na počet studentů, ne?!

Nezapomínejme na to, že ta cvičení musí také někdo odučit. A pokud by se opakoval jarní scénář, kdy se zavíraly školy a školky, tak bych to jako rodič prostě nezvládnul. Alespoň já tedy ne.

To ale pochopí asi jen rodiče malých dětí. Mít doma přes den 6 hodin v kuse absolutní klid na práci, je prostě, když jsou děti doma, nereálné. Ještě tak 2 hodiny, ale 6 hodin… to prostě nedám!

Vžijte se do docela reálné situace. Co by měli studenti z výuky, kdyby každých 5 minut slyšeli: „Jé, tatíí, můžu nahrávat s tebou? A tatíí, na co je tohle tlačítko. A oni tě jako vidí? A proč si se mnou nemůžeš jít hrát?“

No asi by to neproběhlo takhle poklidně! Asi by to byla sranda, ale nevím, kolik by si toho studenti zapamatovali k zápočtu a ke zkoušce.

Nechci ani předjímat nějaké povinné karantény nebo složitější průběhy nemoci. To by všechno jen zkomplikovalo.

Všechno zvládneme!

Tento článek chci zakončit optimističtěji – věřím, že vše úspěšně zvládneme!

Proto, aby ten semestr proběhl opravdu v pohodě, tak bych chtěl apelovat na všechny, aby se dokázali povznést nad všechny problémy, které nás určitě potkají. Bylo by naivní tvrdit, že máme všechno vychytané do nejmenšího detailu. Nemáme!

Vše se mění za pochodu a je logické, že se objevují chyby.

Zkusme ale vždy raději před silou uplatnit zdravý rozum a ukažme trochu lidskosti a pochopení.

Přeji vám pevné zdraví a úspěšné studium!

Pavel Semerád

5/5 - (3 hodnocení)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 12. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.