Rušení prezenční výuky na vysokých školách
Tak nám ty vysoké školy postupně zavírají. Nemám z toho radost, i když jsem to v posledních dvou podcastech jaksi předpovídal. Domnívám se však, že je to rozumné řešení situace kolem pandemie koronaviru. Zdraví studentů a učitelů by mělo být na prvním místě.
Jen si myslím, že by to nemělo být plošně, ale mělo by to být na rozhodnutí vysokých škol, které nejlépe vědí, které předměty už ze své povahy prostě potřebují učit prezenčně.
Pokud si vzpomenete, tak jsem minule použil termín nezbytné minimum. Použil jsem i výrok pana rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy, který pochyboval o možnostech distančního studia medicíny.
Proč nemohou alespoň prváci zůstat ve škole?
K němu se přidal i pan rektor Západočeské univerzity v Plzni Miroslav Holeček, který situaci označil za nešťastnou. U pana rektora bych chtěl ale ještě chvíli zůstat, mám k tomu totiž dobrý důvod.
Velmi si totiž vážím jeho snahy vyjednat výjimku pro asi 3700 studentů 1. ročníků. Jak totiž správně argumentoval, pro prváky je přechod na vysokou školu poněkud náročnější a chtěl jim proto umožnit se alespoň v prvním týdnu rozkoukat. Neuspěl.
Přestože jeho snahy skončily neúspěchem, já bych na ně rád navázal svým studentským příběhem. Jak už víte, na vysokých školách jsem strávil 10 let ve všech formách studia. Zažil jsem úspěchy, ale i neúspěchy.
A právě můj 1. neúspěch, resp. moje 1. neúspěšné studium na Masarykově univerzitě, bylo způsobeno tím, že jsem nezvládl ten přechod ze střední. Byl jsem prvák, kterému hrozně dlouho trvalo, než se rozkoukal – a pak mi ujel vlak a nezvládl jsem se to všechno naučit.
Proč jsem jako prvák neuspěl?
Abych vám mohl vysvětlit, proč tomu tak bylo, musím vám nejdříve říct, jaký jsem byl v té době student. Věc se měla tak, že jsem neměl zkušenost s kombinovaným studiem. Až do maturity jsem vždy studoval jen prezenčně.
To znamená, že jsem chodil každý den do školy, kde s námi učitelé prošli všechno potřebné a pak to s námi většinou i zopakovali. Stačilo mi tak jen si to nárazově před zkoušením a před písemkami přečíst.
Naivně jsem si myslel, že mi tato taktika bude fungovat i na vysoké škole. Mýlil jsem se!
Samozřejmě, že jsem byl rád, že jsem mohl studovat celoživotně na Ekonomicko-správní fakultě.
Kombinované studium a víkendová výuka
Mělo to ale jedno důležité ALE. To studium probíhalo jen o víkendech – tedy v pátky odpoledne a celé soboty, vždy jednou za 14 dní. Pokud máte za sebou nějakou kombinovanou výuku, tak víte, o čem mluvím. Ta výuka je hrozně rychlá!
V podstatě na dvou až třech 4hodinových soustředěních musíte probrat stejnou látku jako studenti prezenčního studia za celý semestr. Jak to kvantum ale zvládnete, je jen na vás!
Tak jsem si to přebral podle sebe. V týdnu jsem pracoval v naší rodinné firmě a jednou za 14 dní jsem chodil do školy. Zcela jsem ignoroval nějakou domácí přípravu. Proč, vždyť mě to naučí ve škole, ne?!
V účetnictví mi (tehdy) ujel vlak
Chyba! Nenaučí. Jen pro příklad. Když jsme měli účetnictví, tak na nás velmi brzy začali mluvit jakýmisi kódy, které létaly – podle mého tehdejšího názoru – úplně nesmyslně doprava a doleva.
Účetnictví jsem se na ESF samozřejmě nenaučil, Nakonec to byla jen další studijní povinnost, kterou jsem nezvládnul, a celkově jeden z důvodů, proč jsem toho studia zanechal.
Je to paradox, že dnes právě to účetnictví učím. K tomu ale vedla hodně dlouhá cesta – přes rekvalifikační kurzy a studium na Akademii Sting. O tom ale někdy později.
No a teď se můžete zeptat, a proč nám to jako všechno říká?
- Protože to byla draze zaplacená zkušenost. Nejen časem, ale i penězi.
- Protože jsem byl taky student, takže vím, co teď asi prožíváte.
- Protože jsem studoval dálkově (téměř distančně).
- Protože jsem se neuměl učit.
- Protože jsem kvůli tomu neudělal spoustu zkoušek.
- Protože jsem to studium neúspěšně ukončil.
Škoda, že se nemohu vrátit v čase, abych si mohl poradit, jak k tomu studiu přistoupit. Kdoví, třeba bych je díky tomu skutečně úspěšně dokončil.
10 rad, jak zvládnout distanční samostudium
„Kdyby“ jsou chyby a svoji minulost změnit nedokážu. Co kdybychom se ale společně podívali na budoucnost. Na vaši budoucnost.
Co kdybych vám řekl během následujících minut pár rad, na které jsem přišel až postupem času? Prostě jen proto, abyste nemuseli opakovat stejné chyby.
1. rada – Učte se průběžně
Obzvláště ten 1. semestr vždycky hrozně rychle uteče. Člověku připadá, že má na všechno hrozně moc času a tak ho věnuje důležitějším věcem než studiu. Ono to vlastní vnímání důležitosti není ve skutečnosti důležité.
Vyvarujte se ale tomu, že budete všechno nechávat na poslední chvíli. To je ale věc, kterou si každý musí alespoň jednou vyzkoušet. Málokdo tomu uvěří a tak se tato rada těžko předává. A ani tak nemáte jistotu, že se z ní pro příště poučíte.
Já jsem stejnou chybu udělal i na doktorátu, kde jsem měl v prváku v půlce ledna obhajovat teze dizertační práce. Do toho jsem ale měl ještě učit, byl jsem měsíc na stáži ve Vídni, měl jsem vést bakalářky, připravovat příspěvky na konference a interní projekt. Do toho pracovní povinnosti…
Takže příprava tezí šla úplně stranou. Však to napíšu v lednu, ne. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem měl kolem sebe lidi, kteří to nenechali dojít až tak daleko, že bych ty teze kvůli vlastní lehkovážnosti nestihl dopsat.
Vysvětlili mi, že se budu muset probrodit tunami článků a publikací, než najdu ty pravé. Ty, které se budou hodit do mé práce. A že je lepší je pročítat průběžně, protože než mnohé rovnice pochopím, budu tomu muset věnovat hrozně moc času.
Vysvětlili mi, že je ta četba (často) hodně náročná a nezáživná, a proto je lepší věnovat se tomu kratší dobu ale pravidelně. Ukázali mi, jak si dělat efektivně výpisky.
Problém je v tom, že v prvním ročníku na vysoké škole normálně nemáte takovou podporu. Nemáte ani žádného třídního učitele. Jen studijní poradce na fakultě, kteří s vámi ale většinou řeší jen „administrativu“ a ne konkrétní předmět.
2. rada: Připravte se na to, že studium není jen zábava
Zapomeňte na to, že vaše studium bude procházka růžovou zahradou bez jediného zaváhání. Studium velmi často není příjemné. Vyžaduje spoustu energie. Vyžaduje hodně času. Hodně sebezapření. Hodně motivace a je i potřeba, abyste měli celkově správné vnitřní nastavení.
Jsou sice vtipy, které mohou mluvit o opaku. Jako např. ten, kde přijdou za českým studentem a ptají se ho, za jak dlouho je schopen se naučit čínský. Ten se bez váhání zeptá, jestli jsou k tomu skripta, a když se dočká kladné odpovědi, jen utrousí, že to bude dlouhá noc!
Ve skutečnosti neznám studenta, který by se naučil matematiku, angličtinu, účetnictví nebo fyziku za noc. Pokud už se bavíme o „učení“, pak se jedná spíše o opakování již někdy viděné nebo slyšené látky. To je ohromný rozdíl! To je něco, co jsem já nevěděl.
Kdybych se měl vrátit ke studiu jako takovému. Průběžné učení je lepší z dlouhodobého hlediska pro zapamatování. Netvrdím, že se něco nemůžete naučit nárazově. Třeba čínštinu. Pravděpodobně ale všechno stejně rychle zapomenete. Jaký efekt má potom takové učení?
Navíc bez chybějících (=zapomenutých) znalostí se vám pak bude hůř stavět ta pomyslná pyramida vědomostí a hůř pak budete chápat i vazby mezi jednotlivými předměty (obory).
Čím více toho budete umět, tím snáze se vám budou hledat vazby, takové ty „oslí můstky“, kde si pak řeknete, ajo vlastně, tohle nám už říkali i v podnikovce a v účetnictví.
3. rada: Poznejte sami sebe a zjistěte, co vás motivuje ke studiu
Každý student je jiný a jediný univerzální způsob studia neexistuje. Jako, asi jo, mohl bych vám říct, že můžete zkusit se učit v kuse od 6-22, ale už o půl deváté, když tedy konečně vstanete, poznáte, že je to blbost.
Protože už za sebou máte dřívější studium, měli byste vědět, co na vás funguje. Jestli se raději učíte ve dne nebo v noci. Jestli si více pamatujete čtení nebo si více pamatujete z poslechu.
Na internetu můžete najít hodně informací k efektivnějšímu studiu. Mohou vám pomoci. Ale i v tom spojení efektivní studium je pořád obsaženo slovo studium. Bez něj to totiž nejde.
Žádný profesionál nespadl z nebe. Snad jen profesionální lenoch, ale i ten se k té profesionalitě musel dopracovat, aby byl dokonalý.
Při studiu je potřeba, abyste dokázali udržet pozornost, aby ta veškerá energie nebyla zbytečná. Je však dlouhodobě obtížné, řekl bych skoro až nereálné, studovat nějaký obor, který nenávidíte.
Jako nenávidět budete před zkouškami snad všechny předměty, ale mám tím na mysli obory, kde nemáte vnitřní motivaci. Vnější vás může jen stimulovat – peníze, sláva, majetek. Ale vnitřní motivaci si musíte nastavit sami. Musíte vědět, proč děláte to, co děláte.
Dáte-li vašemu snažení nějaký smysl, snáze se vám budou překonávat studentské krize a zvýší se pravděpodobnost, že studium i úspěšně dokončíte.
4. rada: Vytvořte si správné podmínky
Když už víte, jaký jste typ studenta a co vás ke studiu motivuje, tak je potřeba začít. Abyste se ale při studiu cítili dobře, je potřeba si vytvořit vhodné podmínky. Jedině tak nebudete neustále odbíhat myšlenkami jinam.
5. rada: Vymezte si pro studium čas
Viděli jste někdy rozvrh na vysoké škole? Jsou tam pevně stanovené časové jednotky – obvykle 100 minut, čímž se stávají nesmazatelnou součástí vašich týdenních aktivit.
Studium by mělo mít nějaký řád. Nejhorší je učit se jen tehdy, když na to máte náladu. Jednak ta nikdy nepřijde (sama), a většinou je něco důležitějšího, nebo co byste dělali raději.
Prváci mají tu smůlu, že třeba ještě ani nepoznali, jaké kvantum látky se za tu jednu dvouhodinovku dá stihnout. Ale zkusím vám to popsat asi takhle. Za jeden semestr se toho často z jednoho předmětu naučíte víc, než kolik byste se toho museli učit na maturitu.
Připadá vám, že je toho hodně? Tak si zajděte někdy sednout do studovny mezi mediky. Vedle nich vám i dvoje skripta přijdou jako nic.
Prostě na studium si musíte vymezit čas. Nezapomínejte ale ani na přestávky, bez kterých se dlouhodobě učit nedá. Na tomhle je postavena i metoda Pomodoro, kdy se 25 minut intenzivně učíte a 5 minut odpočíváte.
I když stihnete jen 4 „série“, pořád se toho naučíte více, než kdybyste se „učili“ celý den.
6. rada: Shromážděte co nejvíce studijního materiálu
Pro úspěch je také nezbytné, abyste shromáždili co nejvíce studijních podkladů. Ale bacha. Občas si studenti myslí, že když si někde stáhnou testové otázky z minulých let, že mají vyhráno.
Většinou nemají.
Všechny obory se vyvíjejí. Některé více, některé méně.
Pokud si ale myslíte, že se budete učit daně z otázek, které někdo vyfotil u zkoušky před deseti lety, se zlou se potážete. Daňový systém prošel obrovskými změnami a i obsah jednotlivých zákonů už je zpravidla jiný. Jasně, obecné definice – kdo je a kdo není daňový rezident, to se nám nezměnilo, ale např. sazby, slevy, daňová zvýhodnění, to se mění každou chvíli.
7. rada: Sledujte přednášky a buďte při nich aktivní
Sám vím, jak je samostudium těžké. Využijte proto toho, že si s tím učitelé dávají tu práci a přednášky a cvičení vám zprostředkovávají alespoň online. Díky tomu s vámi projdou látku ke zkoušce stravitelnější formou.
Ten výklad, pokud se nejedná jen o monotónní předčítání skript, je k nezaplacení a významně se podílí jak na vašem úspěchu, tak i na vaší motivaci.
Nesledujte však vše jen pasivně, ale buďte aktivní. Zapojujte se do diskuzí, klaďte otázky, které vás zajímají, a dělejte si poznámky.
Když to totiž budete sledovat jen pasivně, tak získáte falešný pocit (pokud s tím už nemáte nějaké zkušenosti, nebo to neděláte v praxi), že vše chápete a že je to jasné. U zkoušky však poznáte, že to byla chyba.
8. rada: Dělejte průběžné testy
Aby vám učitelé pomohli s průběžnou přípravou, velmi často dávají studentům průběžné testy. Nám je taky dávali. A přiznávám, že jsem je nedělal.
To je ale chyba.
Příprava na ty průběžné testy vám pomáhá, abyste si látku lépe zapamatovali, a hlavně hned vidíte, co doopravdy umíte a kde jsou vaše slabiny. Je to takové zrcadlo, které vám učitel nastaví, a dá vám čas, abyste se mohli ke zkoušce ještě lépe připravit.
9. rada: Nebojte se vyhledat včas pomoc a řekněte si o ni
Když cítíte, nebo vidíte, že vám začíná ujíždět vlak, je čas zatáhnout za záchrannou brzdu. Nečekejte až na konec semestru, a pokud se ztratíte, nebojte se požádat o pomoc spolužáka, nebo zajděte k učiteli na konzultaci. Od toho ty konzultace jsou.
Já jsem se díky tomuhle postupu naučil na zkoušku ze Základů stavební mechaniky. Dvakrát jsem od zkoušky vyletěl. Pak jsem ale po přípravě s jedním mým spolužákem, tímto Luboše zdravím, pochopil základy. Třetí termín jsem dal za E a bylo to to nejsladší Ečko v mé studentské kariéře.
10. rada: Udělejte i něco navíc
Nevěřte tomu, že vás jen samotné teoretické studium připraví do praxe. Tak tomu většinou není. Ano, škola vám dá teoretické zázemí, ale pokud budete potřebovat proniknout do nějaké specifické oblasti, budete se ji muset naučit, nebo se v ní zdokonalit sami.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se mi mnohem lépe učily předměty, kterým jsem se věnoval i ve svém volném čase a které jsem si osahal v praxi.
Proto, máte-li tu možnost, udělejte i něco navíc. Najděte si brigádu v oboru, přestože to finanční ocenění nemusí být žádná hitparáda.
Dovolím si citovat Standu Hrušku ze STANDASHOW, který řekl: „Ve věku mezi 20 a 30 lety je někdy lepší pracovat bez peněz, protože ty zkušenosti, které můžete získat, mají mnohem větší hodnotu, než ty peníze, které byste teoreticky získali.“
Další možností, jak nežít jen z přednášek, je studium dalších oborových materiálů. Dám vám příklad, pokud se chcete učit aktuálním trendům v marketingu, tak k tomu najdete spoustu literatury, videí a podcastů. V nich vám ostatní předají své znalosti, často úplně zdarma, a to je k nezaplacení.
A každý takový střípek vám pomáhá lépe pochopit studovaný obor, a postupně se z vás – bez nadsázky – stává odborník.
Nejhorší je prospat celý semestr!
Tak to byly mé rady, které bych dal svému mladšímu já. Ať už si je vezmete k srdci, nebo se rozhodnete jít vlastní cestou, podle mě nejhorší je celý semestr prospat a probudit se až ve zkouškovém.
Navíc tento semestr bude náročný v tom, že minimálně část proběhne opět v distanční podobě. Což znamená, že pokud učitelé nebudou průběžně ověřovat vaše znalosti a nechají vaši přípravu ke zkoušce hlavně na samostudiu, může to skončit katastrofou.
Netvrdím, že když všech 10 rad dodržíte, tak uděláte každou zkoušku. Možná taky ne! Minimálně však zvýšíte pravděpodobnost úspěchu. A já vám přeji, abyste byli úspěšní!
To je už ode mě opravdu všechno. Jsem moc rád, že jste doposlouchali až do konce a já se na vás budu těšit příště zase naslyšenou.
Přeji vám pevné zdraví a úspěšné studium!
Pavel Semerád
