Jak proběhne zimní semestr během 2. vlny koronaviru?

Dnes bych se chtěl věnovat tématu, které nás již velmi brzy čeká. Jde o to, jakým způsobem bude probíhat zimní semestr na vysokých školách a jak do něj zasáhne koronavirus.

Myslím, že nikoho nepřekvapím, když řeknu, že se právě nacházíme ve složité situaci. Ačkoliv do začátku semestru zbývá jen několik málo dní, stále nevíme, jak to studium bude probíhat. Jasně, vysoké školy se už od jara připravují na různé scénáře.

V podstatě jsou dva, technicky tři. Buď bude studium probíhat prezenčně, tedy s osobní účastí studentů v hodinách, nebo se vrátíme k distančnímu studiu a bude to probíhat online.

Třetí, tedy hybrid kombinující prezenční s distanční formou, je však stále nejpravděpodobnější. Začne se prezenčně a v obtížně odhadnutelnou chvíli se to překlopí do onlinu. A v něm zůstaneme až do Vánoc.

Jen žádnou paniku!

Chci zdůraznit, že není mým úmyslem šířit paniku. Jde jen o můj komentář k této situaci a o to, jak se na semestr připravuji já.

Průběžně totiž sleduji dění kolem koronaviru a to nejen v České republice. I když bohužel některé dny se právě Česká republika dostává do pomyslných korona hitparád. Minimálně v Evropě.

Dokonce to vypadá tak, že pokud nedojde ke zlepšení situace – tedy ke snížení přírůstku nově nakažených, přestanou se s námi ostatní státy kamarádit a zavřou před námi hranice.

Přesto věřím, že to vše společně zvládneme! Opravdu v to věřím. Nic jiného nám ani nezbývá. Tak se pojďme spolu podívat na to, jak ten zimní semestr bude podle mě probíhat.

Semestr určitě začne

Jedinou jistotou, kterou teď máme, je, že ten semestr opravdu začne. Pravděpodobně i v plánovaném termínu. V jeho průběhu se však budeme řídit jakýmsi semaforem, na jehož základě se budou upravovat pravidla pro výuku.

Už teď některé vysoké školy oznámily maximální limity, do kterých je možné mít prezenční výuku. Jde tedy hlavně o přednášky. Např. Mendelova univerzita nastavila limit na 100 osob a Masarykova univerzita na 50.

Z toho je patrné, že se vysoké školy snaží omezit nekontrolovatelné množství lidí pohromadě.
Myšlenka je to dobrá. Aby ale opravdu fungovala, museli by být studenti uzavřeni po celý den v jedné místnosti a v rámci jedné studijní skupiny.

Pak by jednoduše fungovalo i trasování kontaktů.

Bude to ale náročnější

Bohužel takhle to na vysoké škole udělat nejde. Studenti se mezi sebou vzájemně míchají. Ano, mohou být předměty, kde jste v rámci kruhu pospolu s většinou spolužáků.

Mimo to jsou ale do těchto skupin zařazeni ať už dobrovolně, nebo rozvrhem i další studenti. Např. ti, kteří opakují předmět, nebo si ho zapíšou nad rámec svých studijních povinností, nebo kterým prostě nevyhovuje rozvrhová jednotka např. kvůli pracovním povinnostem.

Co si budeme namlouvat. V normální době, tedy ještě před rokem, by tohle promíchávání studentů vůbec nikdo neřešil. Vždyť jen málokdy jsou na cvičení nebo přednášce všichni studenti. Místa je tu dost.

V současné době by však právě tahle akademická svoboda měla být omezena, chceme-li důsledněji omezit kontakt napříč celou vysokou školou.

Jak (ne)bude technicky probíhat výuka?

Ale dobře, připusťme, že se všichni potkáme ve výuce přesně podle rozvrhu. Jak ale taková výuka bude technicky probíhat. Budeme schopni zajistit, aby studenti v učebně pro 30 studentů měli požadovaný minimální rozestup 1,5 až 2 metry?

Na takové rozestavení lavic, ale nejsou naše učebny stavěny. Možná ty větší, kde můžeme uměle snižovat jejich kapacitu.

A co učitelé? V daný moment z pohledu šíření nákazy jsou učitelé dalším rizikovým elementem ve skupině. Jako učitel budu podle mého rozvrhu učit během jednoho dne 3 různé skupiny. Mám i já dodržovat rozestup 2metry? Zdravý selský rozum říká, že ano.

Dobře zkusím to respektovat, omezím své výlety mezi studenty po učebně se zvídavými otázkami.

Co budu mít na sobě?

Jasně, půjdu oblečen, jak se sluší a patří. Ale budu přednášet v roušce? Zkusili jste si někdy v tom hadru mluvit déle než 10 minut? Já ano.

Zvuk nic moc a už za 10 minut je ta rouška poprskaná. A nic tomu nezabrání mé ležérnější utažení spodní části, kdy vypadám jako šavlozubý tygr.

To jako po 10 minutách budu měnit jednu, druhou, třetí… desátou roušku? Krát tři cvičení ten den. Tak to budu potřebovat 30 roušek. Paráda.

Teď ale vážně – kdyby tohle měla být jediná překážka, ani neceknu.

Jak to bude s úklidem učeben?

Tím ale, že spolu nejsou v jedné učebně ti stejní lidé po celý den, je nutné tyto učebny alespoň základním způsobem vydezinfikovat. Už chci vidět, jak zvládne uklízecí četa vydezinfikovat všechny učebny během 20 minut. To je nereálné!

Menza

Další místo, kde se studenti a učitelé opět míchají, jsou menzy. To je navíc místo, kde není možné dodržet pravidlo o rouškách. Z logických důvodů. Prostě s rouškou se nenajíte. Takže ji sejmete.

Je to možná ještě horší v tom, že se v daný moment setkávají lidé z více fakult a částí univerzity. Ta možnost trasování je téměř nemožná!

Koleje

Poslední místo, které chci zmínit a které je také úzce spjato s vysokoškolským životem jsou koleje. Opět dojde k promíchání studentů napříč celou univerzitou.

Jak dlouho to může vydržet?

Možná jsem jen slabší povaha, ale jak dlouho to může vydržet bez průšvihu? Týden, dva? Pokud jste optimisté, tak možná tři. Myslím, že ale mezi vámi nebude mnoho lidí, kteří věří, že vše proběhne až do Vánoc bez problémů.

Preferuji, tam kde to jde, distanční studium

Chápu, že jsou obory, kde je nezbytná práce v laboratořích a v terénu. Mám tím na mysli studenty např. zemědělských a lesnických oborů, chemiky, strojaře, stavaře, kteří prostě do těch laboratoří a do terénu musí.

Nesmím zapomenout ani na lékaře. Sám bych nechtěl, aby mě někdy v budoucnu operoval někdo, kdo studoval medicínu jen online a skalpel v ruce nikdy nedržel. U těchto skupin je přímá výuka nezbytná a logicky by měla být pod větším dohledem.

Proč ale nutit studenty např. ekonomie, aby se povinně účastnili výuky, když tato může proběhnout bezpečně a efektivně online. Uvolněná kapacita učeben může pak být využita pro studenty jiných fakult.

Čeho se bojíme?

S distanční formou jsou však na obou stranách barikád spojeny hlavně obavy. Vždyť za sebou máme už jeden takový semestr.

Bylo mnoho učitelů, kteří pružně přešli ze dne na den do distančního modu a chrlili přednášky a cvičení online, jako by se nechumelilo.

Od mnohých studentů a čtenářů mého blogu ale vím, že byli i takoví učitelé, kteří ani po dvou měsících nezveřejnili ani jedinou. Dali studentům k nastudování nějakou bichli a z té je pak bez jakéhokoliv výkladu zkoušeli. V podstatě je hodili přes palubu a řekli jim, ať plavou.

To není úplně ideální přístup a nemá nebo neměl by mít se studium na vysoké škole mnoho společného. I studenti kombinované formy mají přece nárok na soustředění s vyučujícím během semestru.

Studenti však nejsou jedinou skupinou, která má z letního semestru rozporuplné pocity. Jsou tu i učitelé, kteří se museli vypořádat s podvody u zkoušek, a hlavně s neustálým vymýšlením nových testových otázek, protože ty, které zveřejnili, už nikdy nebudou moci využít.

Tak co s tím?

Velmi často slýchávám názor, že přece není problém přejít na úplnou formu online studia. Že to jde na amerických univerzitách, v Británii… Jo jasně. Jenomže Česká republika a i ta Slovenská má k americkému stylu výuky daleko. Není to kritika, ale tohle je dáno historicky.

Na amerických univerzitách je styl výuky jiný. Netvrdím, že je lepší. Netvrdím, že je horší. Je prostě jiný. Je tam kladen důraz na proaktivnější přístup studenta během semestru. Např. formou zpracování seminárních prací a esejí.

Teorie vs. realita

Není to ale výuka jen o tom, že studentům vrznete seminárku a nic víc. Studenti v zahraničí svoje práce průběžně konzultují s učiteli. Jde o obhajování názorů, myšlenek a o celkově, řekl bych, vzájemnou diskuzi.

U nás se sice minulý semestr seminárky také využívaly, studenti ale často nedostali žádnou větší odezvu. Prostě splnil/nesplnil, splnila/nesplnila. Popřípadě dostali na základě nějaké bodové škály známku. To jako vážně nemá moc smysl, přínos je totiž jen minimální.

Moje studentská zkušenost

Přiznávám, že je v tomhle mé myšlení hodně ovlivněno mojí zkušeností s online studiem MBA na CEMI.

Se svými lektory jsem byl v kontaktu a byli ochotni se mnou kdykoliv konzultovat přes e-mail, skype, nebo telefon. Závěrečné hodnocení se neskládalo jen z procent, ale doplnili i slovní hodnocení a doporučení, v čem tu práci ještě dále vylepšit.

Přechod není úplně jednoduchý

Přechod na takovou formu studia nejde udělat ze dne na den, i když bychom si to mnohdy přáli. To není jen kritika školského systému.

Podívejte se na to, kolik je studentů, kteří si jakékoliv práce nechávají zpracovávat ghostwrittery. Prostě si tu seminárku zaplatí a někdo jiný jim ji napíše. Chybu tedy vidím na obou stranách.

Co je tedy reálné již nyní?

Jsme schopni zorganizovat výuku prostřednictvím nástrojů, jejichž funkci si většina z nás vyzkoušela.

Vývojáři těchto aplikací vycítili šanci urvat si svůj tržní podíl, a tak v poměrně krátké době přicházeli s modernizacemi a aktualizacemi. Doprogramovávali různé prvky, které uživatelům chyběly a usnadňují jim tím život.

Výhody online studia

Online výuka má obrovskou výhodu v tom, že si ty přednášky mohou pustit studenti ze záznamu, kdykoliv na to mají čas.

Nesmíme totiž zapomínat na to, že mnozí z nich vykonávali dobrovolnické aktivity, kdy pomáhali zvládnout složité situace v terénu. Za tom jim patří náš dík. Neměli bychom je proto trestat za jejich „absenci“.

Myslím, že nejlepší způsob výuky je živá výuka – tedy sice online ale v době rozvrhové výuky. Studenti se tak mohou ptát na cokoliv přímo vyučujícího, jako by to dělali v normální prezenční hodině.

Má smysl dělat pro každou skupinu stejné cvičení?

Pokud ale máte třeba 20 cvičení v jednom předmětu, myslím, že je nesmysl dělat to cvičení pro každou rozvrhovou jednotku znovu a znovu.

Vím, že se veřejnost může dívat na učitele skrz prsty. Ale i my máme děti. A v době, kdy byly zavřené školy a školky a naše ratolesti nám zůstaly ze dne na den na krku, tak se nedají dělat zázraky.

Jak jsem to dělal na jaře?

I proto jsem svoje přednášky a cvičení nestreamoval. Nahrával jsem po nocích a potom jsem je nahrál na můj YouTube kanál.

Možná si položíte otázku, proč jsem nevyužil doporučených MS Teamsů a Zoomů? Protože pro mnohé z nás to není intuitivní prostředí. Každý si při tom umí pustit video na YouTube. Vždyť je to druhý největší vyhledávač na světě, který používají lidé po celé planetě.

Kdo bude mít v zimním semestru problém?

Největší problém budou mít teď asi nově nastupující prváci, kteří s jinými aplikacemi nemají zkušenosti. Padnou do toho, a pokud to nebudou schopni technicky zvládnout, může jím ujet vlak a ze studia mít nic nebudou.

Mluvím za sebe. Učitele účetnictví a daní. Ty daně se nějak dají dohnat. Pokud ale studenti nepochopí základy účetnictví, na kterých se staví v dalších cvičeních, pravděpodobnost úspěšného zakončení významně klesá.

Nejde ani tak o memorování. Naše předměty zvládají i informatici – tedy studenti, kteří nemají k účetnictví žádný vztah. Jde ale o pochopení látky. Jsem přesvědčen, že takto to mají studenti i v jiných předmětech.

Jak to budu dělat v zimním semestru?

Takže i v tomto semestru budu preferovat YouTube. Ale budu se snažit zapracovat na mém přístupu a budu ta videa i streamovat živě. Zařízení na to v podstatě mám – mikrofon, software na propojení streamu s YouTube taky.

Nechci však komplikovat život ostatním učitelům, kteří si chválí jiné programy – obvykle ty licencované univerzitou. Tam stačí jen ten mikrofon. I to je v pořádku.

Co jsem tím vším chtěl říct?

Možná chápete, co jsem chtěl tímto vším říct.

Chci apelovat na vedení vysokých škol

Chtěl bych apelovat na vedení vysokých škol, aby přehodnotili své pokyny k výuce. Nechť kontaktní prezenční výuka probíhá jen tam, kde není možné nahradit výuku online formou.

Tam, kde je to však v uvozovkách jen o tom, že se setká učitel se studenty a povídá jim něco ke slajdům – tím si však tuto formu vzdělávání nedovoluji kritizovat – nechť je výuka online. Je to bezpečnější.

Chci apelovat na učitele

Současně bych chtěl apelovat na učitele, aby se své role zhostili proaktivněji, než tomu bylo na jaře.

Chci apelovat i na studenty

Studentům bych chtěl říct, aby toho všeho nezneužívali a zachovali si hlad po vědomostech a touhu po vzdělání. Učíte se totiž pro sebe a pro život. A v něm nikoho nezajímá, jak jste se k vědomostem dostali.

V praxi se vás jen zeptají – umíš to, nebo ne? Neumíš? Máš smůlu. Nikoho nebude zajímat, jak se to všechno doučíte. Jako tvrdit, že sice máte inženýra, ale rok jste se neučili kvůli koronaviru… No a co?

Možná trochu píchnu do vosího hnízda. Neříkají někteří lidé to, že je vysoká škole k ničemu a že je nutné se připravovat (i) sám…??!!!

Konec výmluv!

Nehledejme proto překážky tam, kde nejsou. Zdrojů informací je dostatek. Učitelé jsou od toho, aby studentům své vědomosti předali stravitelnou formou. A je na studentech, co si z toho vezmou!

Závěrem

Tak to byl můj pohled a názor na průběh zimního semestru. Netvrdím, že je to správný pohled. Proto by mě moc zajímalo, co si o tom myslíte vy. Budu rád, když mi to napíšete.

Přeji vám pevné zdraví a úspěšné studium!

Pavel Semerád

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *