Poslední 3 měsíce MBA studia jsem už jel fakt na doraz!

Pokud mě sledujete déle, tak víte, že jsem začal od října studovat MBA na CEMI. Cítil jsem totiž, že začínám trochu stagnovat a potřeboval jsem nějaký nový impulz.

A tak jsem se vrátil do školních lavic a začal se znovu učit management, marketing, obchod a prodej, psychologii a strategii.

Na první pohled to možná trochu vypadá jako pohodová procházka zakončená ziskem titulu, ale věřte mi, že takto přímočaré to u mě rozhodně nebylo.

Už v průběhu prvního semestru jsem zápasil se Strategickým managementem. S odstupem času to však byla jen banalita, která se vůbec nedala srovnat s tím, čím jsem si prošel za poslední 3 měsíce.

Co se stalo?

Abyste lépe pochopili kontext, začnu nejdříve krátkým shrnutím.

Studium na CEMI je rozděleno do dvou semestrů. V tom prvním musíte zvládnout 4 odborné předměty a vybrat si téma diplomové práce. No a v tom druhém ji musíte nejen napsat a obhájit, ale také musíte udělat dalších 5 předmětů.

Všechno to stojí obrovské množství úsilí a také času. Každá seminárka musí být napsaná na prakticky orientované téma vč. konkrétního řešení a nesmí být kratší než 8 normostran.

Co vám budu povídat. V některých předmětech napíšete 8 stran jako nic. V jiných si docela dost máknete. Nejvíc se ale stejně nadřete na diplomce.

Na splnění všech předmětů je relativně dost času – zkouškové období trvá až do 30. června. Na diplomku je o měsíc víc. Pokud ale stejně jako já chcete jít k obhajobě už v červnu, musíte ji odevzdat do konce dubna.

Jak probíhal můj 2. semestr na CEMI?

Do 2. semestru jsem vstupoval s tím, že všechny své povinnosti splním do konce června. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych to neměl stihnout.

Pak se ale světem prohnal koronavirus a všichni jsme skončili doma v (ne)dobrovolné karanténě. Nechci tu naříkat, dotklo se nás to všech.

Chtěl bych jen říct, že to nebylo zrovna ideální období pro psaní diplomky. O své zkušenosti se psaním diplomky s dětmi za zády a bez možnosti útěku jsem už napsal článek. Nakonec jsem to s vypětím všech sil přece jen zvládl!

Jenže jsem se dostal do časového presu s ostatními povinnostmi. Nejsem profesionální student. Musel jsem proto plnit i standardní pracovní úkoly.

  • Jako učitel jsem začal nahrávat videa s přednáškami a cvičeními na YouTube.
  • S kolegy jsme dokončovali vědecký článek o zdanění robotů, což je téma, kterému se poslední 2 roky věnuji.
  • V naší rodinné firmě jsme právě na začátku pandemie začali nabízet nový produkt.
  • Na blogu jsem odpovídal na otázky mých čtenářů a publikoval (podle mě) zajímavá témata. Některá z nich jsem nahrál i ve formě videí a podcastů.
  • K tomu si připočtěte ještě standardní agendu více či méně důležitých úkolů a rodinné povinnosti.

Bylo to hodně náročné období, protože se můj „pracovní čas“ scvrknul na dobu od devíti večer do půlnoci. Přes den jsem stihl fakt jen to nejnutnější.

Březen – duben

A do toho blázince jsem měl číst ještě knížky, psát diplomku a zpracovávat seminární práce. Možná jsem měl trochu výhodu před ostatními, že vím, jak napsat diplomku. Ale vědět jak na to a napsat ji jsou dvě naprosto odlišné věci.

Ani já jsem se nevyhnul autorským krizím a stavům úplného vyčerpání. Do postele jsem totiž někdy padal až ve dvě ráno a v 6 jsem se už koukal na Déčko (=Program České televize pro děti).

Květen – červen

Po odevzdání diplomky jsem si na začátku května naordinoval týdenní pauzu, abych dohnal resty. Už se trochu znám a věděl jsem, že bych stejně nic kloudného nenapsal. Moje studentské volno se však protáhlo na téměř 3 týdny. Těch restů bylo o dost víc.

Pak se mi ale už přece jen podařilo napsat 1. seminární práci a do konce května jsem stihnul ještě další dvě. Poslední dvě seminárky jsem si nechal až na červen.

Díky studiu MBA se mi podařilo zefektivnit time management, což byl i jeden z důvodů, proč jsem se k němu přihlásil. Cítil jsem však, že už jedu fakt na doraz.

Nebudu vám lhát – několikrát jsem přemýšlel o tom, že to vzdám. Dnes jsem ale zpětně rád, že jsem to ani v průběhu hlubokých krizí neudělal.

Byla to obrovská zkušenost, kterou v budoucnu určitě využiji. Až se mě budou studenti snažit zase opít rohlíkem a budou mi tvrdit, že to nejde, budu jim moct ukázat na vlastním příkladu, že se to zvládnout dá. 😉

Život je o prioritách

Aby člověk v životě něčeho dosáhnul, musí vystoupit ze zajetých kolejí a něco tomu obětovat. Proto pokud hledáte nějaký nový impulz, chcete se vzdělávat a něčemu novému a praktickému naučit, podejte si také přihlášku ke studiu MBA na CEMI.

Přeji vám úspěšné studium!

Pavel Semerád

PS. Tenhle článek jsem napsal jako poděkování všem, kteří mě během studia podporovali a jako omluvu všem, na které jsem neměl tolik času.

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *