Kolik by vám mělo být, abyste studovali ve „správném“ věku? Proč se ptám? Inu proto, že mnoha lidem přijde úplně v pohodě, když půjdete studovat ve dvaceti nebo ve třiceti, ale s přibývajícím věkem jsou ke studiu méně tolerantní.
Dokonce vás od něj začnou zrazovat. Určitě nebudete sami, kdo si vyslechne prázdné, ale velmi bolestivé argumenty a „důvody“, proč byste si to měli ještě raději rozmyslet. Vždyť k čemu vám to (další) studium bude?
Nejvíc bolí útočné argumenty na věk: To studium už pro vás není, na to jste moc staří! Cože?! Letmá kontrola občanky sice naznačuje, že máte už (za) chvíli padesát, ale v tomhle věku přece život nekončí! Nebo snad ano? Ne, určitě ne!
Pokud začnete sami o sobě pochybovat, máte problém. Ale čí život chcete žít? Svůj podle vlastních představ a vyzkoušet si i nové věci, nebo se chcete neustále krčit, aby vás někdo neoznačil za „staré“?
S podobnými názory se setkala i jedna má čtenářka, která mi poslala svůj velmi zajímavý příběh. Je o tom, jak se vzepřela těmto protiargumentům, začala studovat a studuje dodnes. Má za to můj veliký obdiv.
Příběh o studiu
Chci Vám poděkovat za skvělé příspěvky, které píšete. Ten poslední, o studiu „na stará kolena“, mě přímo oslovil, protože jsem se ve 48 letech dala na studium filozofie.
Mám vystudovanou ekonomii, takže jsem neustále odpovídala (a stále odpovídám) na dotazy typu – k čemu Ti to bude, vždyť jsi na to stará. Musím říct, že to není nadvakrát motivující a jako odpověď používám: Abych se nedívala na Novu a nečetla Blesk. 🙂 Nic smysluplnějšího mě zatím nenapadlo.
Končím teď druhý ročník. Je pravda, že jsou chvilky, kdy se mi chce brečet, jak jsem unavená z práce. Ale pak přijde nějaký úspěch nebo něco, co se povede, nebo co mě zajímá a zase všechno přebolí.
Z historie a filozofie nevím vůbec nic, a tak vlastně začínám úplně od začátku. Musím studovat a číst knížky, ke kterým bych se nikdy v životě „dobrovolně“ nedostala. Mám bezva spolužáky a i vyučující na škole jsou perfektní. Tak co si více přát?
Jsem tam šťastná, i když mám kolem sebe lidi, kteří mě od studia neustále zrazují. Tak prosím pište dál. Dodal jste mi hodně sil. 🙂 Za to Vám děkuji.
Moje odpověď pro všechny – studenty i pochybovače
Děkuji Vám za Váš přístup, který je velmi inspirující a troufám si tvrdit, že může motivovat i ostatní, kteří teď o studiu třeba jen přemýšlejí. Tlak nejbližšího okolí totiž není určitě nic příjemného.
Podle mě jste zvolila tu nejúčinnější zbraň, která je nejlepší reakcí na tyto pochybovače. Studujete, i když to není jednoduché. Svým přístupem dokazujete, že rozhodně nepatříte do starého železa, ale že jste plnohodnotnou studentkou.
Je zvláštní, že musíme ostatním neustále dokazovat, že s námi mohou (ještě) počítat. Ve Vašem případě, že nejste – promiňte mi ten výraz – stará. Je to hodně povrchní. Vždyť jste už zvládla vystudovat jednu školu, zvládáte plnit své pracovní povinnosti a určitě i mnoho dalšího.
Myslím, že touha po dalším vzdělávání, chuť na sobě neustále pracovat a snaha dosahovat lepších výsledků by neměla být předmětem kritiky. Spíše naopak. Faktem je, že nebýt zvídavosti našich předků, bydleli bychom možná ještě v jeskyních.
Jak argumentovat pochybovačnému okolí?
Studovat se dá v každém věku. To není fráze, ale fakt. Každý z nás má tu možnost, i když přiznávám, že reálné možnosti závisí i na jiných okolnostech, než je pouhá chuť studovat. Péče o rodinu, o rodiče a další projevy lidskosti jsou v nás také po tisíciletí zakořeněny.
Pokud se ale můžete opravdu svobodně rozhodovat o náplni svého volného času, je vzdělávání skvělou volbou, která Vás posune nejen ve Vaší profesní kariéře.
Tomu, kdo pochybuje o tom, že studium zvládnete, se raději vyhněte. Vyhněte se i tomu, komu nepřijde divné, když se někdo učí na nějakou profesní zkoušku (např. na daňového poradce nebo auditora), ale Vás odsoudí za celoživotní studium kvůli věku.
Pokud se jim vyhnout nemůžete, dejte jim jako příklad dva mé spolužáky z Ústavu soudního inženýrství VUT, kteří dokončili svá prezenční studia, když jim bylo padesát! Jeden z nich dokonce i s červeným diplomem.
Jak argumentovat „mladším“?
Zmiňte se o tom, že své studium vnímáte jako možnost přiblížit se mladší generaci a lépe ji pochopit. Studiem opravdu omládnete, protože se dostanete z bubliny zažitých procesů a naučíte se novým věcem. Třeba si i zamilujete více moderní technologie.
Jak argumentovat vrstevníkům a starším?
Vrstevníkům můžete říct, že si chcete splnit svůj studentský sen, který jste odložila kvůli rodině, zaměstnání nebo podnikání. Můžete zmínit i vliv na Vaši současnou profesi, přiznat, že chcete být konkurenceschopná na trhu práce i nadále a být platnějším členem ve firmě.
A víte co, a to byste byla skoro kouzelnicí, řekněte jim a přesvědčte je, ať jdou studovat také. Přece se nebudou do konce života už jen dívat na Novu a číst Blesk. Moc se mi tento přístup líbí!! 🙂
Za těmi zrazujícími slovy může být i něco víc. Co když Vám ti vrstevníci jen závidí Vaše rozhodnutí a odhodlání. Třeba o studiu také přemýšlí, ale bojí se reakce okolí, nebo na své sny už dávno rezignovali. A teď – díky Vám – si je ještě zvládnou splnit. Nebylo by to skvělé?
Jděte do toho!
Studium má smysl nejen kvůli titulu. Ten je jen příjemným benefitem. Studiem toho získáte mnohem víc. Kromě aktuálních informací z oboru, potkáte i nové lidi s jinými názory a zkušenostmi, které Vás obohatí i po lidské stránce.
To je důvod, proč teď přemýšlím o studiu MBA, i když i s ním je spojeno hodně předsudků. Já ale nechci bojovat proti předsudkům! Chci studovat kvůli sobě, protože věřím, že mi to pomůže v osobním i profesním životě a protože se dá také studovat v každém věku. 🙂
Diskuze, které nemají konce
Kdyby Vám náhodou došly argumenty, čemuž nevěřím, nebo Vás ta hádka začne unavovat a budete ji chtít ukončit, vždycky můžete říct, že studium zlepšuje paměť. A to se „na stará“ kolena přece hodí. 😉 Neplýtvejte zbytečně svým časem a udělejte si to podle sebe!
Přeji Vám nejen pevné nervy, ale hlavně úspěšné studium, které Vás opravdu obohatí.
Žijte a plňte si své sny tak, jak si přejete, abyste toho nikdy nelitovala!
Pavel Semerád
Studium Bc. na vysoké škole jsem zahájila ve svých 52 letech. Někdo mě podporoval, někdo se divil a byli i tací, kteří se jen pousmáli, nač tak „stará“ potřebuji studovat VŠ. Nyní jsem již na magisterském studiu a dokonce jsem si k němu přidala jako „vedlejšák“ i MBA studium na CEMI. Příští rok mě čekají inženýrské státnice, na promoci úspěšně zakončeného MBA studia se těším již za měsíc a začínám si vybírat, kde nastoupím studium PhDr., jelikož si nedovedu představit, že by mi vzdělávání a školní povinnosti skončily 😀
P.S. A na hloupé otázky „proč tak stará studuji“ odpovídám : „Protože mě to baví!“
Děkuji za Váš příběh. Troufám si tvrdit, že na studium není nikdy vhodný čas. Když né teď, tak kdy potom? Proto Vám přeji, ať své studium úspěšně dokončíte a ať Vás baví i nadále. 🙂
Začala jsem studovat vysokou školu ve 40 letech v kombinované formě. Důvodem byla moje touha po dalším osobním rozvoji, rozšíření si vědomostí ve své profesi, nezahnívání v zajetých profesních kolejích a konec konců i navázání nových přátelství se spolustudenty. Můj zaměstnavatel mi nevycházel v ničem vstříc, celé studium jsem absolvovala prostřednictvím čerpání dovolené. Moje kolegyně v zaměstnání mi dělala peklo na zemi, neboť nemohla pochopit, že studuji „pro sebe“ a ne zištně za účelem nějakého profesního či platového postupu. I přes tyto překážky jsem úspěšně dokončila magisterské studium a jsem na sebe náležitě hrdá! Ovšem, je nutno dodat, že bez podpory manžela by studium bylo o poznání složitější. Za to mu patří můj velký dík!
Podpora v rodině je podle mého názoru velmi důležitá. To samé platí i o podpoře v práci. Pokud některá z těchto věcí chybí (nebo dokonce obě), stává se studium opravdovým bojem. Stojí to hodně odříkání a osobní síly. O to sladší je pak výsledek na konci. Děkuji za Váš inspirující příklad!!
Souhlasím s autorem článku. Na UTB jsem začala studovat, když mi bylo 45 let a od září pokračují v magisterském studiu. Člověk nikdy neví, kdy se mu vzdělávání bude hodit. Osobně považuji studium za cennou investici do života.
Studium, nebo obecněji vzdělání, je to, co nám nikdy nikdo nevezme.
Přeji Vám hodně úspěchů na magisterském studiu. 🙂
Je mi 62 let a letos jsem ukončil bakalářské studium mechatroniky na FAI UTB Zlín, přestože už mám jednou ukončené studium na Masarykově univerzitě Brno (před 40 lety). Přihlásil jsem se na navazující magisterské studium. Mohu to jenom všem doporučit, nové poznatky nemusím hledat na internetu, výborní vyučující a nesmírně mě to nabíjí. Hodně dělá taky podpora blízkých a nepodpora okolí.
Máte můj velký obdiv! Jsem rád, že se Vám podařilo studium úspěšně dokončit, a přeji Vám mnoho úspěchů na magisterském studiu.
PS. Děkuji za doporučení pro všechny ostatní!!
Skvělý článek, se vším souhlasím. Sama jsem začala studovat v 48 letech bakalářské studium oboru Sociální pedagogika na Jč. univerzitě. Loni jsem úspěšně studium dokončila s červeným diplomem. Studium mi mnoho přineslo – nové příjemné prostředí, mladé kolegy, zvýšené sebevědomí a vzdělání. Proto, abych neztratila nadšení a elán do studia, jsem o studiu řekla pouze lidem, kteří mi fandili. Tak jsem se dokonale vyhla všem pochybovačům, kteří by mi studium znepříjemňovali. Samozřejmě velký dík patří manželovi a dceři, kteří mě podporovali. Teď už jenom najít novou práci v oboru, která mě bude uspokojovat.
Přesně takhle si představuji to „správné“ studium. Blahopřeji a přeji hodně nejen pracovních úspěchů.