Nebojte se studovat v padesáti. Začněte!

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Studium v padesáti

Během června mi došly 3 otázky, které měly jedno společné téma – studium po padesátce. Jejich obsah by se dal shrnout do jedné věty: Je mi 50, chtěl(a) bych začít něco studovat, ale nevím, jestli to má ještě smysl?

Tazatelé otázky také doplnili o své životní příběhy. Popsali mi v nich nejen důvody, proč studium dříve odkládali, ale hlavně co je láká k návratu do lavic?

Proč odkládali studium?

Důvody pro odložení byly péče o děti a o rodinu, odchod na vojnu, stěhování a nástup do zaměstnání, a začátek podnikání hned po revoluci. O nějakém studiu sice třeba i několikrát přemýšleli, ale pořád to odkládali. Až do teď!

Proč chtějí začít studovat?

Nyní čelí nové výzvě. Chtějí si doplnit vzdělání v oboru, kterému se už dlouhodobě věnují, chtějí si rozšířit obzory v nových oblastech, a také se po rozvodu seznámit s novými lidmi.

Možná si teď řeknete, co to je za důvod – seznámit se s novými lidmi? Vždyť přece každý den potkáváme nové lidi! Tady ale nejde o to někoho jen tak potkat, ale vytvořit si s ním přátelský vztah. Mnohem lépe než já to vysvětluje Dana Bérová ve své přednášce:

Mám kolem sebe strašně moc lidí, kteří se teď chystají slavit padesátiny a na ty jejich narozeniny přijdou jenom jejich pracovní kolegové za poslední 4 roky. Protože všichni ostatní lidi, se kterými měli někdy blízké vztahy, na ty už dávno nemají čas a postupem času je odhodili. A teď by byli hrozně rádi, kdyby tam mohli pozvat nějakého spolužáka z gymplu a nějakého spolužáka z vysoké školy, ale oni ho neviděli hrozně moc let a mají strach, že si s ním nebudou mít co říct.

Jaké mají „moji“ padesátníci překážky ve studiu?

Když odmyslím pracovní a rodinné povinnosti – péči o domácnost, o děti a o stárnoucí rodiče – potom je jejich největší překážkou vlastní strach ze selhání. Bojí se, že nebudou zvládat učivo a že studium předčasně ukončí, co tomu řeknou známí a kolegové.

A víte, co jim na to říkám? Překonejte svůj strach a začněte studovat už teď! Ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě! Každým odložením je začátek těžší a těžší!

Navíc, když to budete pořád odkládat, nikdy se nedozvíte, jestli to zvládnete. Náš život netrvá věčně a třeba byste pak svého rozhodnutí jednou litovali. Lidé totiž na konci života nejvíc nelitují chyb, které udělali. Litují toho, co v životě neudělali [zdroj: Peter Urbanec].

Co nejhoršího se může stát? Že vás vyhodí?

Pokud u vás studium vysoké školy není podmíněno nějakým předpisem, že musíte vystudovat stůj co stůj, potom můžete být relativně v klidu. Můžete jenom získat.

Nestudujte jen pro titul. Ten berte jako příjemný benefit. Studujte hlavně pro to, abyste se něco nového dozvěděli, abyste si prohloubili znalosti a dovednosti, a abyste věděli o novinkách v oboru mezi prvními.

Proč má smysl studovat?

Ať už se rozhodnete studovat cokoliv – vysokou školu nebo nějaký profesní kurz v rámci celoživotního vzdělávání – bude to mít pro vás přínos.

  1. Tím, že se budete učit od odborníků z různých oborů, pomůže vám to i ve vaší profesi. Najednou zjistíte, že postupy, které používáte i celá desetiletí, jsou dávno překonaná. Je možné je zjednodušit a urychlit, a vy tak budete mít mnohem více času i na jiné věci.
  2. Dozvíte se teoretické zázemí pro činnosti, u kterých jste jejich fungování díky praxi jen odhadovali. Nyní už budete vědět, proč to tak opravdu funguje?
  3. Budete se moci oprostit od čistě subjektivních dojmů. Budete se moct na celý problém podívat ze širší perspektivy.
  4. Tím, že se dále vzděláváte, trénujete paměť, zvyšujete svoji cenu na trhu práce, rozvíjíte se a nezůstáváte na jednom místě.
  5. Informace, které dostanete, budou aktuální min. v právních oblastech.
  6. Tím, že potkáte nové lidi – poznáte nové známé, získáte nové přátele, obchodní partnery, nebo dokonce životní partnery. Kdoví. 🙂
  7. Má smysl studovat i jen tak. Zvýšíte si sebevědomí a můžete se seberealizovat. Také vaše mysl omládne, protože vypadne ze zaběhlých kolejí. Moderně se tomu říká, že vystoupíte z komfortní zóny.

Jak mám studovat?

Na výběr máte možnost ze tří typů studia:

  • prezenční (denní),
  • kombinované (Jinak také dálkové studium, kdy výuka probíhá v blocích ve stanovené dny např. o víkendu),
  • distanční vzdělávání (studium z domova, obvykle přes internet), nebo
  • si můžete vybrat z nabídky studia a kurzů tzv. univerzity třetího věku. Nenechte se mást názvem, kurzy jsou dostupné široké veřejnosti bez věkového omezení.

Přestože vás nikdo ve škole nebude diskriminovat kvůli věku, pro vysokoškolské studium po 50 je obvyklejší kombinovaná nebo distanční forma.

Předpokládá se, že máte nějaké povolání, kterému se plně věnujete, a denní účast v hodinách by byla dlouhodobě velmi obtížná. To neplatí 100%, neboť jsem měl dva spolužáky na VUT, kteří oba úspěšně dokončili prezenční obor po padesátce.

Co studovat?

Tu asi nejtěžší otázku jsem si nechal nakonec. Teď, když už víte, proč chcete studovat, a jak budete studovat, je výběr oboru mnohem snazší. Dávejte jen pozor, že se některé obory nevyučují kombinovaně (a naopak).

Při výběru oboru vám doporučuji, abyste si stáhli můj e-book: Jak si vybrat vysokou školu?

Veřejná (státní) vysoká škola nebo soukromá?

Na výběr máte řadu oborů, takže záleží jen na vašich zájmech a potřebách. Na veřejné a státní vysoké školy budete muset vykonat přijímací zkoušku. Na soukromé vysoké školy obvykle stačí splnit „administrativní“ podmínky přijetí.

Velmi často se veřejnost dívá až pohrdavě na studenty soukromých škol, protože věří předsudkům, že se tam tituly kupují, že je to placené studium nekvalitní a že jsou studenti snad „méněcenní“. Není to pravda!

Sám jsem studoval 5 let na soukromé vysoké škole (na Akademii Sting) a zdaleka ne všichni studenti studium dokončí. Učitelé na nás měli podobné nároky jako na studenty veřejných škol. Vím to, protože jsem vystudoval dvě vysoké školy současně a později jsem dokončil i doktorát na univerzitě.

Doktorské studium v padesáti

Možná vás napadla otázka, jestli i vy byste se měli pustit do studia doktorátu po padesátce. Pokud máte tu možnost, jděte do toho. Myslím, že pohled člověka s léty praxe bude i ve vědecké oblasti přínosem.

Pokud máte dokončené magisterské studium, můžete se přihlásit k rigoróznímu řízení (tzv. malý doktorát s ukončením např. RNDr., JUDr., PhDr., aj.) nebo standardní doktorské studium (velký doktorát s ukončením Ph.D.).

Nemohu chodit pravidelně do školy, nemohu, nemohu…

Možnosti studia existují i pro studenty, kteří nemohou chodit pravidelně do výuky. Jde o již zmíněnou distanční formu, která probíhá obvykle v on-line formě. Přednášky si můžete pustit kdekoliv na počítači, seminární práce odevzdáte elektronicky vyučujícímu, apod.

On-line formou se dá studovat např. MBA a LL.M. na Institutu CEMI, který je partnerem mého blogu. CEMI nabízí 12 různých oborů, ze kterých si můžete vybrat vámi preferovanou specializaci.

Nevýhodou je, že se toto studium platí. Je to však daňově uznatelný výdaj. Jak toho využít, najdete v tomto mém článku. Aby pro vás bylo studium přece jen cenově výhodnější, zadejte v přihlášce do poznámky heslo TATULDA a získáte tím navíc moji slevu 2.000 Kč.

Přeji vám mnoho úspěchů ve studiu a začněte už! 🙂

Pavel Semerád

 

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na svém blogu.

komentářů 6

  1. Vím, o čem píšete, začínala jsem ve 40. Strach z návratu do školy, strach z nových postupů, mladší kolegové, co řeknou v práci, když neuspěju… Nyní dokončuji navazující studium… Hodně kolegu odpadlo ne proto, že by na to neměli, ale nechtělo se jim obětovat tolik… Matika, jazyky se dají řešit doučováním mimo školu… Strach, co řeknou v práci, mám vyřešen už dávno… Oni to ani nezkusili, nemohou mě tedy soudit 🙂. Dalo mi to nové známé, o generaci mladší lidé koukají na svět jinak🙂. Pracovně mě to pusunulo k zajímavější práci a ukázalo nové trendy v oboru. Proto kolegům, kteří váhají, říkám, zkus to. Nejhorší co se může stát je to, že prostě odejdeš. Já váháním ztratila 3 roky 🙂.

    1. Souhlasím s Vámi. Nic horšího, než že člověk skončí, se stát nemůže. A i kdyby tak to není životní tragédie. Studujeme přece kvůli sobě a MY jsme nejdůležitější. Připomíná mi to film Marečku, podejte mi pero: „Běda Vám, běda Vám, jestli mi to nepůjde! :)“ To věčné odkládání je ale podle mě ještě horší, než strach z toho, že by mě čistě teoreticky mohli vyhodit. I já každému radím: Běžte do toho, vždyť nemáte co ztratit!!

  2. Dobrý den. Souhlasím – učení, studování – celoživotní výzva. Člověk se stále učí a měl by se neustále učit. Já jsem začala vysokou školu studovat ve 45 letech. Promoce v Betlémské kapli- paráda.
    Jenže pak se stalo „něco“ – život vzhůru nohama a stále se nemohu dostat k tomu, abych uplatnila pětileté studium a roky utíkají.
    Nějak nemám sil.

    1. Dobrý den,
      je mi líto, že vás zasáhlo něco, co vám brání plně využít potenciál vzdělání a vašich znalostí naplno. Bohužel i to patří k životu. Přesto vám přeji, abyste veškeré překážky překonala a dosáhla i na ty nejvyšší mety. PS

  3. Vidíte, a já si prošla vyhořením po maturitě a trvalo mi dva roky, než jsem se dala „do kupy“. Bohužel mám za sebou také dva neúspěšné roky studia na škole, kterou jsem si vysnila (Přírodovědecká fakulta). Je mi 21 let a mám strach nastoupit do školy znovu, když už mi tou dobou bude 22. (Hlavně z toho důvodu, že mí spolužáci z gymnázia už budou promovat, že…) Mám také strach z toho roku, kdy budu muset do práce. Neztratím chut‘ ke studiu? Bude ve mně pořád ta „nadšená“ středoškolačka, která na chemii hltala každý vzoreček a chtěla se stát kantorkou? ….

    Díky za Vaše články. Myslím, že v dnešní nalajnované době přesně taková motivace chybí. Děláte skvělou práci.

    1. Váš příběh je stejný, jako byl ten můj. Také jsem dva roky po maturitě ukončil studium na vysoké škole a začínal od začátku. Zatímco mí spolužáci psali bakalářky a chystali se na státnice, já jsem šel zase do prváku. Přesto nelituji ani chvíle, kdy jsem si vyšlapával svoji cestu. Bez ní bych to totiž nebyl já. I když je to někdy hodně těžké, přeji Vám, abyste i Vy došla do úspěšného (=vysněného) cíle.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *