Jaké to je studovat dvě vysoké školy současně?

Ing. et Ing., Mgr. et Mgr., Ing. Mgr., MUDr. Mgr., Bc. et Bc., Ing. Bc., Mgr. Bc.,…

Taky ve vás tyto kombinace titulů vzbuzují pocit, že tam musí být „něco“ špatně? Že to vypadá nějak divně? Ale jen zdánlivě, vše je totiž v pořádku. To jen ti, kdo je mají, vystudovali dvě vysoké školy.

Nebylo to však tak, že by nejdříve získali bakaláře a pak pokračovali v navazujícím magisterském studiu. Tito studenti vystudovali dva různé obory, napsali dvě diplomové práce a složili dvě státní závěrečné zkoušky!

Blázni! To jim jako jedna vysoká škola nestačí?!

Tak přesně s touto reakci jsem se potýkal, když jsem svému okolí poprvé řekl, že studuji dvě vysoké školy současně.

Tehdy to bylo Zdaňování a Podniková ekonomika a management na Akademii Sting v kombinaci se Stavební fakultou a následně Ústavem soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Celkem 4 roky!

A to jsem ještě, jen tak mimochodem, „v páťáku“ začal studovat Technické znalectví a likvidace pojistných událostí na Mendelově univerzitě v Brně, kde jsem pak ještě dokončil obor Finance na doktorském studiu.

Přesto si stále nepřipadám jako studijní typ! Je ale pravda, že jsem toho docela dost prožil, získal jsem cenné zkušenosti a nadhled, díky kterému mohu pomáhat ostatním.

A proto vám dnes povím o tom, jaké to je studovat 2 vysoké školy současně.

Hlavně potřebujete mít vhodné podmínky

(Tyto podmínky potřebujete při jakémkoliv studiu. Studujete-li ale dvě vysoké školy, vynásobte jejich důležitost alespoň 3x!)

Rodinné zázemí

Bez rodinné podpory a pochopení je studium na vysoké škole téměř nemožné. Nedokážu si dost dobře představit, jak bych to všechno zvládl, kdybych studoval s dětmi. Sám jsem se stal tátou až 5 dní po mých doktorských státnicích.

Stejně tak jsem nemusel řešit péči o člena rodiny, který by měl vážné dlouhodobé zdravotní potíže. Ne, že bych se tomu vyhýbal, ale tyto potíže přišly až později.

Pracovní podmínky

Možná vás napadlo, že jsem se celou dobu věnoval jen studiu. Asi vás zklamu, protože jsem během celého studia pracoval. Samozřejmě jsem netrávil 8,5 hodiny v kanceláři. Své pracovní povinnosti jsem mohl řešit po telefonu nebo po emailu.

Schůzky se zákazníky jsem si plánoval tak, abych měl dostatek volna, takže vlastně nikdo z nich nic nepoznal. Nevyhnuly se mi ani celodenní směny na našich čerpacích stanicích. Po stavbách jsem lítal ve dny, kdy jsem neměl výuku.

Výběr oboru a forma studia

Můžete mít 100x vynikající podmínky, ale když si vyberete obory, které vás nebaví nebo které studujete jen kvůli titulu, pravděpodobnost, že vysokou školu dokončíte, je téměř nulová. O tom, jak si vybrat vysokou školu, jsem napsal i e-book.

Já jsem si vybral dva obory, které jsem miloval. Účetnictví a daně, kterým se nyní věnuji profesně, a stavebnictví, které mě provází od mých 16 let.

Jsem však přesvědčen, že kdybych studoval oba obory prezenčně, tak bych to nezvládl. Na VUT jsem studoval prezenčně a na Stingu kombinovaně.

Co mi studium na 2 vysokých dalo?

Když se zpětně ohlédnu, tak mi studium na dvou vysokých školách dalo mnoho vědomostí a odborných znalostí, které využívám nebo mohu využívat. Mám ekonomické a technické vzdělání, což je i moje konkurenční výhoda.

I proto považuji vzdělání za obrovský dar a zcela určitě svého rozhodnutí nelituji.

Studium mě ale donutilo, abych si lépe plánoval čas. Protože jsem v jednom roce zpracovával 2 diplomové práce, měl jsem napsané teoretické části už o letních prázdninách. Také mnohé seminární práce jsem vypracovával s předstihem.

Naučil jsem se efektivitě. S minimálními zdroji jsem musel dosahovat maximálních výsledků. Proto jsem měl raději ústní zkoušení, protože jsem mohl „prodat“ i neprodejné. 🙂

Čím dříve, tím lépe. Musel jsem se naučit neodkládat nepříjemné povinnosti. Na magisterském studiu jsem chodil obvykle už na první vypsané zkušební termíny.

(I když to zní možná až moc růžově, i teď často nestíhám a své povinnosti odkládám. Tehdy mi to šlo ale tak nějak samo. Byla to nutnost!)

Poznal jsem skvělé spolužáky a učitele

Je to až k nevíře, ale studijní referentky mi nemohly vybrat lepší spolužáky. Měl jsem kolem sebe partu lidí, se kterými byla zábava plnit studijní povinnosti, připravovat se na zkoušky, ale i trávit společný čas.

Při tom jsme byli tak různorodí! Někteří byli mými vrstevníky, od jiných mě dělilo 30 let! Byli zde ředitelé úspěšných firem, maminky na mateřské dovolené i milovníci heavy metalu, o kterých od pátku do neděle nikdo „neslyšel“.

Mohl bych pokračovat. To hlavní ale bylo, že mi pomohli nejen během studia, ale hlavně mě obohatili po lidské stránce. A prakticky totéž mohu říct i o svých učitelích, kteří mi předali obrovské množství znalosti a zkušeností.

Co mi studium na 2 vysokých školách vzalo?

Čas je jen relativní veličina

Času je při studiu fakt málo. Na druhou stranu neplýtváte svým časem na „hlouposti“. Samotné přeskakování mezi studijními povinnostmi je dost náročné, proto si musíte všechny úkoly poctivě zapisovat, abyste na ně nezapomněli.

Tak hrozně moc byste chtěli jet tam nebo tam, ale vy musíte být i v sobotu ve škole, takže v pátek večer můžete jen „na chvíli“.

I když jsem byl někdy dost psychicky na dně, pomohl mi sport (basketbal a běhání), kterého jsem se nevzdal, ani když mi teklo do bot.

Peníze

Peněz taky není nikdy dost. Když se ale nemůžete věnovat obchodu, více jich nevyděláte. Navíc jsem studoval na soukromé vysoké škole, s čímž bylo spojené školné. O pár měsíců jsem studium protáhl, takže se mi nevyhnuly ani poplatky.

Investici do vzdělání považuji jako za penězi nevyčíslitelnou.

Utrpěly vztahy

Jít se spolužáky nebo kamarády na „pivo“ byl často luxus. Nemohl jsem uspokojit všechny, protože jsem jich měl dvakrát tolik.

Svoji daň si vybralo moje studium i v mém soukromém životě. Inu rozchod po 5 letech není nic příjemného. Paradoxně trval stejně dlouho jako má standardní doba studia.

Jste překvalifikovaní

Mnoho mých známých si stěžuje, že mají u pracovních pohovorů problém. I když mají vzdělání, které je na pozici potřebné (dostačující), mají statut nežádoucí, protože jsou prý „překvalifikováni“. Jo i to je daň za studium.

Já takový problém naštěstí neřeším. V „normálním“ životě totiž tituly nepoužívám, někdy se dokonce stávám záporným hrdinou (i bez nich). A na univerzitě? Ve srovnání s uznávanými docenty a profesory jsem jen malá ryba s doktorátem.

Co říci závěrem?

Každý má sice tu možnost, aby studoval dvě vysoké školy, přesto ne všichni mají ke studiu stejné podmínky. Takže už se rozhodnete ke studiu jedné, dvou nebo dokonce tří vysokých škol, přeji vám, abyste i vy došli do vytouženého cíle.

Pokud potřebujete poradit s výběrem vysoké školy, nebo řešíte jiné studijní záležitosti, napište mi a pomohu vám.

Pavel Semerád