Proč jsem šel na doktorské studium a co mi dalo?

Studenti, kteří se rozhodují pro doktorské studium, mohou být motivováni různě:

• Někdo si chce prodloužit „mládí“.
• Někdo ještě nesehnal práci, tak raději pokračuje ve studiu.
• Někdo se naopak chce stát vysokoškolským učitelem.
• Někdo se chce stát vědcem, zkoumat a objevovat.
• Někdo chce získat titul i za jménem (Ph.D.) kvůli prestiži.

Asi bychom těch důvodů vymysleli podstatně víc. Je to však hodně individuální. Nemohu mluvit za ostatní, dobře si ale vzpomínám na to, proč jsem se rozhodl jít na doktorské studium?

Bavilo mě psát diplomku. Chtěl jsem pokračovat.

Když jsem psal svoji diplomovou práci, kde jsem řešil daňové podvody, zjistil jsem, že mě to „psaní“ docela baví. Tak jsem v tom chtěl pokračovat.
(No, není to zrovna originální důvod. To přiznávám.)

Chtěl jsem změnit svět.

Mnohem důležitější byl fakt, že jsem chtěl pomoci trhu s pohonnými hmotami, na kterém se profesně pohybuji už 13 let jako distributor a jako prodejce na čerpacích stanicích. Právě prodej PHM je dlouhodobě oblastí, kde dochází k miliardovým daňovým podvodům. Státu se je nedaří zcela vymýtit, i když se to v posledních několika letech postupně (snad) zlepšuje. Chtěl jsem se proto se svojí prací postavit proti těm „zlým“ a změnit s ní svět. Ano, dnes s odstupem času vím, že to byla utopie. Co mě však těší, že některá opatření, která jsem navrhoval, byla s drobnými úpravami převedena do praxe.

Nebyl jsem (primárně) motivován penězi.

Pamatuji si, že jsem jako doktorand nebyl (primárně) motivován penězi. Od studenta oboru Finance to zní divně, že? Netvrdím však, že peníze nejsou důležité. Je potřeba mít vytvořené alespoň trochu přijatelné podmínky k práci. Musím však přiznat, že kdybych studoval doktorát jen kvůli penězům, nikdy bych ho nedokončil. Hned při první krizi bych utekl.

Co mně osobně dalo doktorské studium?

1. Prosadil jsem své návrhy, ale nestal jsem se lobbistou.

Hlavním důvodem, proč jsem šel na doktorské studium, byla touha změnit situaci na trhu s pohonnými hmotami. Některé mé návrhy se dokonce podařilo realizovat, jiné byly alespoň diskutovány odbornou veřejností.

Myslíte si, že bych byl „vyslyšen“, kdybych prezentoval nápady jen nějakého distributora (=jedné firmy)? Pravděpodobně by mě nikdo neposlouchal nebo bych nebyl brán tak vážně. Byl bych pro všechny jen lobbista. Mít za zády uznávanou  Mendelovu univerzitu v Brně bylo pro mě obrovskou výhodou. Díky tomu jsem se dostal opakovaně i do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, na jednání Rozpočtového a zemědělského výboru PSP ČR nebo na jednání s poslanci a senátory.

2. Naučil jsem se učit druhé.

Každý, kdo se poprvé postaví před plnou učebnu lidí, se musí bojovat s trémou a nejistotou. Pokud to ale překonáte a máte svým studentům co říct, potom je to 100 příjemně strávených minut. Trvalo delší dobu, než jsem získal jistotu, ale od té doby si toho užívám. 😉 Každá skupina je jiná. Někdy se se studenty bavíme (probíhá oboustranná komunikace), jindy se mnou ani nepromluví. Jako učitel musíte zvládnout oba extrémy. Jsem samozřejmě rád, když se mi podaří najít cestu i k zpočátku méně hovorné skupině.

3. Angličtina…?!

Globální svět spolu mluví anglicky. To jsem poznal hned, když jsem přijel do Vídně na stáž. Já, do té doby němčinář, jsem čelil obrovskému vědeckému objevu (problému). Angličtinu jsem se začal intenzivně učit až na doktorátu a už po dvou měsících jsem jel na stáž. Jsem za to ale velmi vděčný a velmi mi to pomohlo.

Jestli se mé jazykové znalosti zlepšily, nechám na posouzení jiných. Jsem ale rád, že jsem ztratil ostych mluvit. Během semestru vedu přednášky v angličtině a v angličtině prezentuji i výsledky svého výzkumu na konferencích. Jestli myslíte doktorské studium vážně, bez angličtiny se neobejdete!

4. Vycestoval jsem opakovaně do zahraničí.

Svým studentům doporučuji vycestovat do světa. Mám na mysli samozřejmě studijní stáž a nikoliv dovolenou (jen pro jistotu). Existuje mnoho různých programů. Asi nejznámější je ERASMUS+.

Říká se, že vysoká škola je nejlevnější „cestovní kancelář“. Jestli je to pravda, nemohu posoudit, ale proč toho nevyužít. Získáte životní zkušenost, zdokonalíte se v cizích jazycích, uvidíte Českou republiku jinýma očima a samozřejmě navážete kontakty, které se vám v budoucnu mohou hodit.

Vycestovat můžete i na krátkodobé pobyty např. na konference. Pokud máte zajímavé téma a zajímavé výsledky, není nic jednoduššího, než je prezentovat na zahraniční konferenci. Získáte tak důležité názory, rady a připomínky, které vám téma pomohou zpracovat ještě lépe.

5. Získal jsem kontakty po celém světě.

Díky konferencím, stážím a letní škole jsem potkal spoustu zajímavých lidí z celého světa a jsem rád, že s mnohými z nich jsem stále v kontaktu. Kdoví, třeba z toho bude nějaký zajímavý projekt nebo publikační záměr.

6. Dostal jsem pracovní úvazek.

Jsem jeden z těch šťastnějších absolventů, kteří mohli zůstat na univerzitě. Mohu dělat to, co mě baví a ještě mi za to platí. Samozřejmě, mimo akademickou půdu se dá vydělat mnohem více peněz. Budete ale opravdu šťastnější? Na to si musí člověk odpovědět sám.

7. Dalo mi vás, čtenáře mého blogu. 🙂

Díky mému učitelování jste se pravděpodobně dostali ke mně na blog. Od roku 2012 mám pro studenty i Facebookovou stránku, kde se snažím zodpovídat jejich/vaše otázky. Nejdřív jsem ji zakládal s takovým tajuplným nádechem. Nevěděl jsem, jestli si to jako doktorand můžu dovolit, nebo jak to vezmou studenti. Bude o to vůbec zájem?

Odpověď je jednoduchá. Smysl to určitě má. Dlouhodobě si držím 1 100 liků převážně od mých studentů. Když vás ale sleduje tolik lidí, je to i obrovská zodpovědnost, protože jako učitel máte tu moc pomáhat, ovlivňovat a inspirovat druhé.

A o to se budu snažit i nadále.

Pavel Semerád