Většina studentů, kteří se připravují na státní závěrečnou zkoušku (SZZ), má dobrý teoretický základ. Vědí naprosto přesně:
- jak státnice probíhají,
- jak se na ně připravit,
- jak si připravit prezentaci k obhajobě,
- znají rady od „zkušenějších“.
Uvědomují si, že je to brzy také čeká a nemine. Tak, kde to vázne? Problémem bývá skutečnost, jak probíhá příprava na státnice. Přestože je každý student výrazná individualita, dají se vysledovat shodné znaky u většiny z nich. Nezáleží na tom, jestli jste celé studium pobírali prospěchové stipendium, nebo jestli jste se museli do studia zapsat podruhé, protože první pokus selhal.
Máte pocit, že nic neumíte. Tři roky úplně k ničemu!
Máte málo času na přípravu.
Je úplně normální, že čím rychleji se zkoušky blíží, tím hůř se cítíte. Čím déle se připravujete, tím horší scénáře si začínáte představovat. Začínáte šílet a propadat depresi, protože i kdybyste měli ještě týden navíc, stejně do hlavy všechno dostat prostě nemůžete. A titul? No, tak ten je někde v nedohlednu…
S neúspěchem seznamujete okolí raději s předstihem
Prostě nic neumíte a s tímto vaším stavem postupně seznamujete všechny kolem sebe (rodiče, kamarády i psa). Ve své skepsi se podporujete se spolužáky. Pomalu začínáte přemýšlet, že to všechno byla jen ztráta času a svoji budoucnost vidíte černější než saze.
Naštěstí je skutečnost přece jen lepší!
Věřte mi, že každý si těmito stavy prošel a projít musí. Dobrou zprávou je, že pokud jste se opravdu efektivně připravovali a neproplýtvali jste veškerý svůj čas „nic neděláním“ (moderně se používá termín prokrastinace), je to obvykle jen pocit a něco přeci jen umíte.
Vždyť jste minimálně v průběhu studia zabloudili na přednášku nebo na cvičení. Matně si možná ještě vzpomenete na nějakou tu zkoušku. I když na druhou stranu lidský mozek má opravdu jen omezenou kapacitu a naučit se všechny definice, poučky, vzorečky a hodnoty (čísla) nazpaměť ani nejde.
Jenomže, kdo se má naučit všechna „ta čísla“?
Státnice ale nejsou jen o číslech (nebo o jiných podrobnostech), pokud nejsou opravdu stěžejní pro váš studovaný obor. U státnic se zkušební komise zpravidla ptají hlavně na takové otázky, kterými ověřují vaši schopnost propojit všechny získané vědomosti a dovednosti, a aplikovat je na konkrétní problém nebo příklad. Nebo se vás zeptají na to, kde byste tu potřebnou informaci hledali.
Například já bych se vás u státnic nikdy nezeptal na přesnou částku daňového zvýhodnění na děti. Jednak proto, že se ta čísla stále mění (a to i v průběhu kalendářního roku) a navíc to bez problémů dohledáte v příslušné části zákona. Samozřejmě, víte-li kde hledat. Spíš mě zajímá, jak to použijete při výpočtu vaší daňové povinnosti. Ze zkušenosti si troufnu tvrdit, že to mají i ostatní kolegové v jiných oborech (alespoň většina).
Hlavu vzhůru! Přeji vám, ať jsou pro vás státnice příjemnou společenskou událostí.
Pokud potřebujete poradit, jak připravit obhajobu, napište mi a pomohu vám.
Pavel Semerád
