Neúspěch u státnic není tragédie, ale nová výzva.

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Neudělal jsem státnice.

Už jste to slyšeli? Neudělal jsem státnice! Vyhodili mě. A to jsem jim řekl snad všechno, co jsem uměl a měl jsem od vedoucího i od oponenta na posudcích dvě Áčka. Taková nespravedlnost! Neúspěch u státnic je opravdu nepříjemná záležitost, při tom vám do konce chyběl už jen ten pověstný kousek.

Nezasvěcení mají často problém pochopit, proč k tomu došlo, protože na zkoušení často existují dva protichůdné názory. Studenti někdy bývají přesvědčeni o nespravedlivém až zaujatém hodnocení a členové komise bývají naopak skálopevně přesvědčení o nedostatečných znalostech zkoušeného studenta. Hodnocení je ale vždy subjektivní, s tím se nedá nic dělat. Přesto se mi zatím nikdy nestalo, že by se komise rozhodla, že dnes bude vyhazovat (=že by to dělala úmyslně s nějakým záměrem poškodit studenta nebo dobré jméno školy).

Pohled studenta

Vždy, když se dozvím o nějakém neúspěšném studentovi, tak mě to mrzí. Hned si představím, kolik úsilí je potřeba na vysoké škole vynaložit na zdolávání překážek v podobě zápočtů a zkoušek a kolik času stojí napsat bakalářskou nebo diplomovou práci.

Když jsem byl studentem, vnímal jsem to vše o to emociálněji, protože se neúspěch u státnic týkal některého z mých spolužáků. Tedy osoby, se kterou jsem seděl na přednáškách, dělali jsme spolu úkoly do cvičení nebo jsme jen tak seděli u oběda a snili o tom, jaké to bude, až uděláme všechny zkoušky.

Pohled člena komise

Od té doby, co jsem postupně přešel na druhou stranu tzv. bariéry, mám možnost to vše vnímat i jinýma očima. Očima člena komise. Ke studentům mě nepojí žádný vztah, nezkoušíme-li některého studenta, kterému jsem vedl bakalářku nebo diplomku. Zkoušené studenty neznám, ale nejsou mi lhostejní, protože každý student má svůj příběh a je individualita.

Bohužel, někdy nejste za těch 40-50 minut schopni najít ty silné stránky, které byste chtěli nechat vyniknout. Takže se občas zeptáte na něco, co student neví. To se pak snažíte formou doplňujících otázek vydolovat alespoň něco. Někdy s úspěchem – někdy neúspěšně. Při svém hodnocení nemůžete vycházet z toho, jak je vám kdo sympatický (u mě by uspěli všichni), ale měli byste nestranně hodnotit to, co Vám student (ne)řekne. Jestli je to spravedlivé nebo není, to nedokážu posoudit. V každém případě je to pro všechny stejné – pro introverty i pro extroverty – pro jedničkáře i pro trojkaře.

Za tu dobu, co chodím jako člen zkušební komise ke státním závěrečným zkouškám, jsem byl samozřejmě i u neúspěšných obhajob a zkoušení (celkové hodnocení „neprospěl/a“). V několika případech jsem dal „F“ i já. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek, abych vám dal alternativní pohled na neúspěch u státnic. Proč si myslím, že to není životní tragédie.

Neúspěch u státnic z vás nedělá horšího člověka.

Jsem přesvědčen, že soudit člověka podle toho, jestli uspěl nebo neuspěl na první pokus u státnic, je značně povrchní. Co když jste splnili všechny profilové předměty např. účetnictví a daně, pracujete ve firmě zabývající se vedením účetnictví pro klienty nebo jste dokonce daňový poradce a auditor. Jste menšími odborníky na vaše podnikání, neuspějete-li z okruhů Hospodářská politika a Ekonomie?

Víte, ještě nikdo se mě nikdy nezeptal (kromě mého současného zaměstnavatele Mendelovy univerzity v Brně), kde že jsem všechny ty tituly posbíral. Kde se dalo ;-)! Na co se mě ale nikdy nezeptali ani na univerzitě, na kolikátý pokus jsem složil státnice, nebo jestli jsem náhodou neprospěl s vyznamenáním (a to mám doma taky jedny červené desky).

Vysoká škola není patent na rozum. To by si měli uvědomit i ti nejambicióznější rodiče, kteří se velmi rádi pochlubí tím, že jejich syn nebo dcera studují takový nebo makový obor. Vysokou školou se ani neměří IQ, jestli je někdo chytrý nebo hloupý, budoucí uplatnění v životě ani to jestli je někdo šťastný. Znám hodně lidí, kteří vystudovali velmi prestižní obor. Nakonec se mu ale nevěnují, protože našli uplatnění a zálibu v úplně jiné oblasti. A jsou úspěšní!

Jak se překonat neúspěch u státnic?

Pokud je to pro vás stále ještě životní tragédie, zkusme se na to podívat jako na novou výzvu. Předně. Komise vám při svém verdiktu neřekla, že nemáte na to studium dokončit. Pouze vám řekla, v kterém předmětu máte ještě slabiny, a proto jste neuspěli. V případě prezentace u obhajoby vám i řekla, co se jí na vaší práci nelíbilo a co byste měli přepracovat. Samozřejmě to můžete brát jen jako názor, se kterým nemusíte souhlasit. Zachovejte si však tvář a hrdost a nehádejte se s komisí. Rozhodnutí pravděpodobně již stejně nezvrátíte a zbytečným rozruchem si můžete přitížit.

Omlouvám se, ale opravdu neexistuje žádný kouzelný proutek, jehož mávnutím bych vám přikouzlil titul už teď. Přesto vám můžu dát pár rad, jak se připravit, aby vše dopadlo na druhý pokus lépe.

Přeji vám, abyste se z prvotního neúspěchu brzy otřepali a podívali se na neúspěch jako na ideální příležitost ukázat pochybovačnému okolí, že si i přes drobné zaváhání titul zasloužíte.

Pavel Semerád

Neúspěch u státnic není tragédie, ale nová výzva.
Ohodnoťte článek. Aktuálně: 4.8/5 (8)

Pavel Semerád
Má kariéra vysokoškolského učitele začala v roce 2011, když jsem dostal bláznivý nápad studovat doktorské studium na Mendelově univerzitě v Brně. I přes dobře míněné rady jsem vydržel a v roce 2014 jsem získal titul Ph.D.Od roku 2004 jsem distributor pohonných hmot a starám se i o rodinné tankovací karty. Jako Forrest Gump jezdívám se sekačkou kolem našeho penzionu kousek od termálních lázní Laa. Potkat mě můžete i na basketbalových halách s kočárkem (proto Taťulda.cz).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *