Mám povinnost najít si sám oponenta bakalářské práce?

Pokud jste v závěrečném ročníku, možná jste se v bakalářských seminářích dozvěděli, že si na některých oborech můžete navrhnout svého externího oponenta (např. na ekonomických fakultách). Stejně jako Martin, který mi napsal.

Otázka mého čtenáře

Jsem ve třetím ročníku, takže mě koncem května čekají státnice a obhajoba závěrečné práce. Zpracovávám analýzu firemních procesů ve vybraném podniku.

Na začátku semestru jsme dostali za úkol, že si máme najít vlastního oponenta. Mně se to ale nedaří. Po pravdě ani nevím, kde bych měl oponenta hledat. Proto jsem se chtěl zeptat, jestli je nalezení oponenta mojí povinností?

Moje odpověď

Studenti většinou možnost navrhnout si vlastního oponenta vítají, protože mají možnost ovlivnit, kdo si jejich práci přečte. Občas to zneužívají k tomu, aby dostali lepší hodnocení, než by si ve skutečnosti zasloužili.

(To ale není předmětem otázky. Jen obecné konstatování.)

Požadavky na externího oponenta

Požadavky na kvalifikaci externího oponenta nebývají většinou nastaveny nikterak přísně.

Obecně platí, že by to měl být člověk:

  1. s vyšším vysokoškolským vzděláním, než má aktuálně student. Znamená to tedy, že by měl být např. inženýr (Ing.) nebo magistr (Mgr.), a
  2. měl by předloženému tématu rozumět. Jde přece o odborníka z praxe, takže by jeho pracovní pozice měla zahrnovat i zkoumané téma.

Je těžké získat externího oponenta?

Ano, někdy opravdu je. Pokud totiž chcete, aby se jednalo nejen o odborníka z oboru, ale aby byl také nestranný, je to fuška.

Lidé z praxe jsou totiž často velmi vytížení a zpracování posudku na něčí práci jim bere čas. Řekněme si to na rovinu, abyste si práci nějak rozumně přečetli a napsali oponentský posudek, trvá minimálně dvě hodiny. U zodpovědných čtenářů je to ještě déle.

Vy byste cizímu člověku posudek napsali?

Zkuste se vžít do role potenciálního oponenta. Osloví vás člověk, kterého (téměř) neznáte, abyste si přečetl jeho práci a napsal posudek.

Já vím, vy byste to normálně napsal, bo karma a podobný nesmysly. Většina oslovených to ale nebude vnímat s takovým nadšením. Bo čas.

Navíc je to docela zavazující.

Očekává se totiž od vás, že budete tématu rozumět a že zpracujete posudek, který bude dávat hlavu a patu a bude nestranný. To je na tom všem asi nejnáročnější. Teda, chcete-li napsat do posudku něco víc než pár obecně znějících vět bez známky kritiky.

Logicky takový svolných osob mimo kolegů z práce a známých (známých) mnoho nebude.

Má tedy smysl hledat oponenta?

Nyní se dostávám k vaší otázce. Největší překážkou je čas a nedostatek kvalifikovaných osob. Proto se školy snaží pod rouškou velkorysosti – však si vyberte sami – tlačit studenty k externím oponentům, aby nezatížily vlastní akademiky.

Znovu jen zopakuji: Počet prací × min. 2 hodiny = hodně času, kterému se snaží většina lidí (vč. mně) vyhnout.

Zpracování externích posudků tak ve většině případů odmítám. Bo čas potřebuji hlavně pro mé zaměstnavatele VŠ Sting a pro VŠ NEWTON (vč. postgraduálních studentů MBA).

Oponenta by měla být schopna „zařídit“ škola

Dostatečné personální zajištění vedoucích a oponentů (a jejich kvalifikace) je jedním z kritérií pro udělení akreditace. Škola by proto měla být schopna zajistit oponenty studentům. Třeba i s pomocí studentů.

Na všech vysokých školách, kde jsem kdy působil, tomu tak bylo – PEF MENDELU, FP VUT, Sting i NEWTON. Na PEFce jsme dokonce dostali přímo pokyn, že hledáním (externích) oponentů nemáme zatěžovat studenty.

Dá se proti tomu nějak bránit?

Dovolím si kontrovat – a proti čemu bránit? Jste řádným studentem na vysoké škole. Studujete v akreditovaném studijním programu. Můžete se poohlédnout po vhodném kandidátovi, ale vaše povinnost to není (a nikdy nebyla).

Nebo vy jste v přihlášce ke studiu podepisoval, že se zavazujete, že si ve 3. ročníku budete shánět externího oponenta bakalářské práce? Já myslím, že ne.

Jak to tedy řešit?

  1. Pokusil bych se ještě jednou rozhodit sítě. Aktivně bych této možnosti využil. Pokud bych uspěl, nahlásil bych jméno externího oponenta.
  2. Pokud bych neuspěl, obrátil bych se na vedoucího práce, nebo na učitele ze semináře a o této skutečnosti bych je informoval. Požádal bych je o zajištění oponenta.

Hlavně oponentovi neslibujte za posudek žádné peníze

Mohlo by to být bráno jako úplatek. Případné odměňování oponentů by mělo být v režii školy. Nikdo vám sice nemůže zakázat, abyste svému oponentovi poděkoval. Vždy by ale předání např. láhve vína nebo květin mělo proběhnout až po obhajobě.

Když jsme u toho odměňování. Na PEFce dokonce platilo, že studenti nemají povinnost dávat jakékoliv dárky vedoucím, oponentům, ani členům komise. Není to tedy povinnost. Možná zvyk, ale vše záleží jen na vás.

Tak tolik k vaší otázce. Máte-li někdo jiný názor, napište mi ho, prosím, do komentáře. Děkuji!

Přeji vám úspěšné studium,

Pavel Semerád

5/5 - (1 hodnocení)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 13. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *