Musím říct, že nemám rád přelom května a června. Důvod je prostý – pracovní stůl se mi plní nejen zkouškovými písemkami, ale hlavně dvěma komínky diplomek (bakalářek).
První z nich obsahuje práce, které jsem vedl a očekává se ode mě jeden z posledních úkolů – napsat posudek vedoucího. To je v pohodě, s tím jsem do toho šel.
S hrůzou však sleduji druhou hromádku závěrečných prací, u kterých v informačním systému svítím jako oponent diplomové práce. No, to zase bude něco! Matně začnu přemýšlet nad tím, jak se tyto svazky ocitly na mém stole?
Mohl bys být oponent diplomové práce?
To si tak sedím ve své kanceláři, když se ozve nesmělé zaťukání. „Ahoj, jak to jde?“ začíná obvykle rozhovor kolega, který přichází, a v ruce až křečovitě svírá diplomku svého studenta. Nejraději bych odpověděl: „Měl jsem se celkem dobře, než jsi přišel!“
Místo toho se ale se stejnou „radostí“ zeptám: „A mohl bys taky jednu?“ Oběma je nám jasné, že je to prostě něco za něco – ty mně a já tobě – standardní procedura.
Usedám ke klávesnici a píšu jméno studenta. Při tom přemýšlím, proč si nemohl najít nějakého externího oponenta?
Napadá vás otázka, proč jsou ti dva tak „nadšení“?
Pro vysokoškolské učitele je vypracování posudků samozřejmě povinnost, které se nemohou jen tak zřeknout.
Jenomže, jak byste se šklebili vy, kdyby vám na stole leželo 8-10 prací, na které musíte napsat do 14 dnů hodnocení? Problém není nechuť oponovat, problém je nedostatek času.
Ono se to nezdá, ale přečíst diplomku a napsat k ní posudek, to je práce minimálně na celé dopoledne. Když k tomu připočtu řadu zkušebních termínů, opravných zápočtů a nějakou tu vědu…
A mohl(a) bych mít svého oponenta?
Na vysokých školách to funguje různě. Někde studenti mohou mít (=navrhnout) svého externího oponenta, někde je to striktně v režii interních zaměstnanců fakulty (univerzity). Doporučuji vám proto se podívat do směrnice ke psaní závěrečných prací, kde najdete všechny odpovědi.
Výhody vlastního oponenta?
(Jen tak mezi námi) mít vlastního oponenta je pro vás prakticky vždy obrovská výhoda. Nemusíte se klepat z toho, koho vám váš vedoucí přidělí. Navíc vámi vybraná osoba vás zpravidla „nevykoupe“ tak, jak by to udělal akademik s 10 pracemi na stole, který do toho posudku přece musí něco napsat. A tak se v ní šťourá a pitvá…
Nevýhody vlastního oponenta?
Studenti mají tendenci požádat o posudek „jen tak“ kamaráda a ten, aby si nepokazil vztahy, vychválí i úplnou hrůzu (stanovisko vedoucího) až do nebes. Nejen, že udělí plný počet bodů a celkově práci hodnotí A/1, ale téměř nekriticky ji navrhne přinejmenším na cenu rektora.
Velký bodový rozdíl v posudcích překvapí každého. Výsledkem pak bývá, že se u státnic členové zkušební komise přece jen většinou přikloní ke známce, kterou navrhuje vedoucí. Ten předloženou práci opravdu četl, zná ji a dává na ni své objektivní stanovisko.
Posudek oponenta pak sice není bezcenný, ale ztrácí na síle (záleží na vlastní obhajobě) a je brán jako „poradní“ hlas.
Jak najít oponenta?
Tím vás ale nechci odradit. Naopak, nebojte se najít svého oponenta. Při výběru musí být dodržena zásada, že by jím měla být osoba s ukončeným nejméně magisterským vzděláním (Mgr., Ing., MUDr., MVDr., aj.), která má vystudovaný váš nebo příbuzný obor.
Případně se může jednat i o osobu, která se v dané oblasti profesně pohybuje (odborník z praxe + titul).
Dbejte na etiku, proto to nesmí být nikdo z vaší rodiny (a to ani tehdy, pokud máte odlišná příjmení).
Může to ale být někdo z vašich kolegů nebo z obchodních partnerů, pokud pro ně např. připravujete nějaké firemní řešení.
Co nedělejte bez vědomí vedoucího!
Někteří studenti (když už si mohou vybrat svého oponenta) se snaží obeslat všechny učitele, které našli v informačním systému. Nedělejte to!!! Vžijte se do role vašeho vedoucího, který pak bude muset dotyčným vysvětlovat, proč je neoslovil sám a proč za sebe posílá studenty. Zkrátka bude za blbce!
Nemůžete nikoho najít?
Nevadí, není to totiž vaše povinnost a o vše se postará váš vedoucí. Byla to jen příležitost, které jste mohli využít. Neexistuje žádný předpis (výklady jsou přesně opačné), který by vám přikazoval mít svého oponenta. Takže všechno je v pořádku. 😉
No, a já jdu psát první oponentský posudek.
Pokud potřebujete poradit, jak připravit obhajobu, napište mi a pomohu vám.
Pavel Semerád
