Které kapitoly diplomové práce si (ne)čtu u státnic?

Je to nespravedlivé! Člověku to dá tolik práce a ti stařešinové u státnic ty diplomky (bakalářky) vždycky jen tak prolítnou.

Kdyby jen věděli, jak poctivě jste se jim věnovali, kolik času a odříkání je za těmi díly, tak by si to snad nemohli ani dovolit. Vždyť jen ten graf na 15. straně vás stál 8 hodin nadávání, než vám ty popisky na osy doplnil kamarád… NA PŘÍKLAD!

Bohužel. Má to své opodstatnění – na čtení u státnic je málo času! Hodiny, které strávíte psaním, se dají sotva odhadnout.

Ale čtenáři, ti ignoranti, to nedokáží nikdy docenit! Je jim to úplně fuk. Jen rychle oskenovat obsah, nadpisy, obrázky a grafy, a možná – opravdu jen možná – se začtou do samotného textu.

Nezlobte se na ně, vždyť to děláte taky 🙂

Představte si následující situaci. Sedíte se 4 kamarády v hospodě na nádraží a jeden z nich vám ukáže nový telefon. Všichni si ho chcete dychtivě půjčit.

Máte na to ale jen 10 minut, protože pak ten kamarád musí odejít, aby chytil vlak. Takže vám ho půjčí na 2,5 minuty, protože víc času na každého z vás nezbývá. Začnete klikat, skenovat a porovnávat s tím, co už znáte.

Aby vám ulehčil hledání a čekání, než přijdete na řadu, začne vám ho popisovat. Řekne vám, jaká byla cena, jak se liší od jeho původního telefonu, jaké jsou jeho přednosti, zanadává na to, že už ho musel reklamovat, aby mu vyměnili mikrofon, protože mu šuměl…

[Pak nevíte, co říká, protože jste na řadě ve zkoušení… ale za ty 2,5 minuty stihnete akorát vyzkoušet klávesnici, otestovat foťák, rychlost a pár věcí, které stejně prolítnete jen tak, aby se neřeklo. Při tom zanadáváte, že to tlačítko „Zpět“ by stejně bylo lepší nalevo a ne napravo (popř. obráceně), a už předáváte dalšímu.]

…na závěr zaslechnete něco o tom, co umí tahle aplikace a že je ta čtečka otisků prstů fakt „bomba“. Už stihnete jen pár otázek a pár odpovědí, protože kamarád odchází na vlak. Při tom už teď víte, jestli byste si ten telefon koupili nebo ne. Jste-li nerozhodnutý(á), přečtete si ještě nějaké recenze na netu.

Obhajoba diplomek má podobný průběh

Nepřipomíná vám to trochu průběh obhajoby diplomové práce? Pokud ještě ne, tak vězte, že si vaši práci budou zkoušející také předávat jako horký brambor.

Na rozdíl od předchozího příkladu budou mít sice minimálně dva exempláře, ale stejně toho „vyzkouší“ (=přečtou) ještě o polovinu méně.

Jo, fakt méně, protože se podívají jen na to, co považují za důležité. Jednoduché kritérium – je to tam × není to tam, udělal to tam × neudělal to tam.

(Zkušenější) členové komise totiž vědí, na co se podívat, aby byl jejich pohled co nejefektivnější.

Pro lepší pochopení se vrátím k příkladu s mobilem.

Podívají se na velikost displeje a hned vědí, jak se jim bude koukat na videa.

Když jim řeknete, jakou má operační paměť, dokáží si na základě vlastní zkušenosti představit, jestli se při plném výkonu „seká“ či nikoliv.

Tu pokusnou fotku sice udělají taky ale jen proto, aby se přesvědčili, jestli dělá opravdu ostré fotky (nezkouší tím jen funkčnost).

Průlet diplomkou za 2,5 minuty vypadá asi takhle

Můj první pohled směřuje na oficiální zadání, abych věděl, co se mělo řešit. Jen tak ze setrvačnosti se podívám na seznam kapitol, jestli nějaká důležitá nechybí. A už začínám listovat.

Začnu úvodem (je × není; zajímavý × nezajímavý) a pokračuji na cíl práce, který porovnám s oficiálním zadáním a podívám se na dílčí cíle (výzkumné otázky nebo hypotézy). Pokud je to moje „parketa“, zamyslím se během 5 sekund, jak bych to řešil já. Proto se už nemůžu dočkat, až si přečtu metodiku, abych zjistil, jak postupoval autor závěrečné práce.

Pak jen ledabyle prolistuji teoretickou částí a zastavím se jen tehdy, pokud mě něco v dobrém i špatném zaujme.

Dobrý by mohl být barevný obrázek (graf), špatné např. nevzhledné formátování textu – od nejednotnosti a jednolitosti textu až po chybějící popisky v grafu, chybějící citace v rešerši až po nepřirozené mezery mezi jednotlivými odstavci. (Jaké jsou nejčastější chyby při psaní diplomky?)

Pokud nic nenajdu, začtu se do výsledků a do diskuze. Mám na to ale jen necelou minutu. Ještě se mrknu do závěru, kde by mělo být celé snažení zhutněné do dvou stran.

Nakonec se podívám do seznamu použité literatury. Zajímá mě, z kolika zdrojů autor čerpal a jakou měly kvalitu – kolikrát tam byla Wikipedie, Novinky nebo jiná bulvární periodika, a jsem příjemně překvapen, když se tam objeví i cizojazyčná literatura. No dobře, jsem ješita, je-li tam i moje publikace, cítím se polichocen. 🙂

Více toho za 2,5 minuty nestihnu!

Pokud mi nevěříte, zkuste si vzít kamarádovu diplomku a projděte jí za stejnou dobu. Tak schválně, kolik toho o jeho práci teď víte. O moc víc ne, nemám pravdu…? 😉

Co z toho vyplývá? Že na obhajobě záleží – neodflákněte přípravu a připravte si odpovědi na kritiku z posudků.

Pavel Semerád