Najít vedoucího pro vlastní téma může být docela oříšek. Nabízí se proto otázka, jestli byste nemohli oslovit svého rodiče, který je na toto téma odborníkem a má patřičné vzdělání. Právě tuto otázku řeší i jeden můj čtenář.
Otázka mého čtenáře
Pravidelně sleduji Váš kanál a rád bych se zeptal na Váš postoj, který zaujímáte k možnosti vedení diplomové práce rodinným příslušníkem (otcem) studenta, jenž je velkým odborníkem v dané oblasti.
Z mého pohledu je to akceptovatelné, neboť je jeho otec odborníkem v oboru (daňový poradce) a je pedagogem na jiné vysoké škole, což je zárukou kvalitního díla. Vedení školy však argumentuje, že u zpracované diplomky není jisté, zda ji za studenta nebude psát právě otec.
V tomto smyslu odmítají za relevantní i posudek oponenta, který by vlastně mohl hodnotit práci vedoucího a že bychom se mohli snadno dočkat i toho, že bude oponovat maminka studenta.
Já se domnívám, že tuto jistotu nemáme u žádné z diplomových prací a pokud by měla matka jiné příjmení, tuto situaci bychom nikdy nezjistili. Také důsledně rozlišuji mezi úlohou vedoucího a oponenta. Prosím, jaký je Váš názor na tento problém?
Moje odpověď
Vážím Vaší důvěry, se kterou jste se na mě obrátil se svojí otázkou. Současně mě těší, že patříte mezi mé odběratele. Rád Vám tedy na Vaši otázku odpovím.
Upřímně zastávám stejný názor jako vedení vysoké školy. Podle mého názoru by měl mít nejen vedoucí ale také oponent ke studentovi neutrální vztahu. Důvod je prostý, posudek by měl zpracovávat člověk, který není v žádném vztahu k autorovi.
Je to podobné, jako když posíláte článek do odborného časopisu. Tam jsou automaticky vyloučeni i kolegové z pracoviště, ze kterého autor pochází. Kvalifikace ani odbornost při tom nehraje roli. Stejně se proto stavím i k výběru vedoucího popř. oponenta.
Pochopitelně nikdo nemůže zabránit rodičům, aby studentovi při zpracování nepomohli. Není v silách vedoucího, aby něco takového uhlídal.
Rodič s jiným příjmením v roli oponenta
To, že by však matka s jiným příjmením psala posudek na diplomku, bych považoval minimálně za neetické. Oponent by si měl být vědom následků, které by studentovi odhalení takového jednání mohlo způsobit.
Můj kolega – pan doktor Tomáš Foltýnek – má jednu takovou krásnou větu: „Až z toho studenta/studentky bude ministr, bude z toho ostuda.“
Jsem si vědom, že jsem Vás asi příliš nepotěšil. Přesto se domnívám, že tento střet zájmů by mohl v budoucnu způsobit všem stranám zbytečné problémy.
Pavel Semerád
