Neudělala státnice napodruhé – 5 let studia k ničemu!

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Život je jako den a noc. Někdy stačí ta pověstná špetka štěstí a všechno může být úplně jinak.

Dnes jsem plný euforie napsal na moji facebookovou stránku příspěvek, ve kterém jsem oslavoval úspěch mého studenta, který udělal státnice. Na první pohled téměř samozřejmá věc. Bylo to ale moje poprvé – můj student byl totiž z Ghany a celá práce byla v angličtině.

Na zem mě ale vtáhl email, který jsem dostal o necelé 2 hodiny později od pana Michala. Tento email se týkal neúspěšných státnic na druhý pokus – tedy zcela opačná situace:

Dnes mou manželku podruhé vyhodili od státnic a pět let studia, během kterého vychovávala dvě děti a chodila do práce, je nenávratně pryč.
Zajímalo by mě, jaký to musí být pocit někomu zničit život, mít moc nad jeho osudem, když ho vyhazují ze školy, kam pět let chodil a studoval?
V životě jsem nikomu nepřál nic zlého, ale po dnešku přeji těm, co se pod tohle podepsali, jen to špatné.

Moje odpověď

Vážený pane Michale,

situace, o které píšete, se hrozně těžko neutrálně hodnotí. Z Vašeho emailu nevím, jestli se neúspěch týkal obhajoby nebo některého ze státnicových předmětů. Nevím, ani na jaké škole Vaše paní studovala.

Samozřejmě před ní ale smekám za to, že zvládla chodit do školy se dvěma dětmi a do toho ještě pracovala. Pro mnohé je to „normální“. Sám jsem ale nikdy s dětmi nestudoval, takže si dokážu jen ztěží představit, co všechno to obnáší.

Myslím si ale, že jste mi kvůli tomuto asi nepsal. Napíšu Vám proto něco, co na první pohled bude vypadat pokrytecky, ale až ten dnešní neúspěch aspoň trochu přebolí, možná se na celou věc podíváte stejně.

Každé hodnocení je vždy subjektivní

I kdybyste měl 1000 učitelů, tak každý bude mít na stejné zkoušení trochu jiný názor. Týká se to i státnic. Chtěl bych však dodat, že jsem ještě nikdy neseděl u státnicové komise, která by měla za cíl vyhazovat studenty.

O všem se, někdy až vášnivě, diskutuje a celková známka je jakýmsi průměrem hodnocení všech zkoušejících. Není to záležitostí jen jednoho zkoušejícího. Někdy však stačí špatně položená otázka, trochu víc nervozity…  a i dobrý student je v úzkých.

Také nejsem žádným svatouškem. I já jsem už u státnic dal několikrát F. Tímto hodnocením však učitel neříká, že by byl student hloupý. Jen mu dává čas na lepší přípravu.

Není student jako student

Víte, učitelské řemeslo je těžká řehole. Tak strašně rád byste to dal všem studentům. Ale studenti nejsou všichni stejní. Jsou to významné individuality, mají jiný zápal pro věc, mají jiné předpoklady i životní zkušenosti.

Už jsem také zažil studenty, kteří se snažili své studium (lidově řečeno) odrbat. Zkoušeli své  učitele, jestli jim to „dají“. A pak máte studenty, kteří sedí na každé Vaší přednášce, prakticky hltají každé Vaše slovo a dělají prostě víc, než od nich očekáváte.

Kdybyste dal zkoušku opravdu každému na potkání, potom by ti, co přípravě věnovali hromadu času, tak by byli příště demotivováni. Neviděli by smysl v přípravě. To je jen smutné konstatování na základě vlastní zkušenosti.

Jak z toho ven?

Pojďme se ale zaměřit na řešení Vašeho problému. I z této šlamastiky vede cesta ven. Vlastně máte 4 možnosti.

  1. Vaše paní se může znovu přihlásit do studia. Buď na stejné škole, kde by ji jistě uznali všechny, nebo alespoň většinu předmětů. Diplomku má také již hotovou a zbývají tedy jen ty nešťastné státnice. Pevně věřím tomu, že by vše již vyšlo tak, jak má.
  2. Druhá varianta je jít na jinou školu, ale tam by to ukončení nebylo tak jednoduché, protože každá škola má různé studijní plány a lze předpokládat, že by Vaše paní musela složit nějaké další zkoušky.
  3. Třetí varianta je, že se na všechno vykašle, ale to by opravdu ztratila 5 let studentského života, dá se říct, že zbytečně.
  4. (Pak je tu ještě 4. možnost, ale ta je individuální pro každou školu. Někde je možné požádat o 3. termín státnic tzv. děkanský termín. Zkuste si ověřit i tuto možnost.)

Vážený pane Michale,

chápu Vaše rozhořčení, zklamání i pocit bezmoci. Život je prostě takový. Chtěl bych Vám však jen připomenout, že studium (=titul) není všechno. Dá se žít i bez něj.

V životě jsou mnohem důležitější věci – pro Vaši paní jsou to jistě Vaše dvě děti a Vy jako životní partner. Buďte jí proto oporou, teď to bude potřebovat!

Chápu, že tahle slova nemusí být to, co jste očekával, když jste mi poslal email. Za současné situace je to však asi to jediné, co Vám mohu napsat.

Moje motto však zníNeúspěch u státnic z vás ale nedělá horšího člověka. Berte vzdělání jako dar, ne jako povinnost! V reálném životě stejně rozhoduje to, co opravdu umíte.

Přes všechno, co se stalo, Vám přeji, aby vše dobře dopadlo – nejen ve studiu, ale i ve Vaší budoucnosti.

Pavel Semerád

PS. Budu moc rád, pokud mi za nějaký čas napíšete, jak to všechno dopadlo.

Neudělala státnice napodruhé – 5 let studia k ničemu!
Ohodnoťte článek. Aktuálně: 4.8/5 (17)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na svém blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *