On mě fakt vyhodil! Těmito slovy obvykle začínají příběhy o neúspěšných zkouškách na vysoké škole. Vypravěči bývají studenti, kteří nedokáží pochopit, jak je možné, že je učitel vyhodil od zkoušky. To si jako může dovolit?! Skandální!
Zažíváte-li podobné stavy, pojďme se na to podívat těma druhýma očima…
Je snadné stát se hlavním hrdinou!
Jako učitel se celý semestr snažíte o 2 věci – zaujmout studenty a připravit je ke zkoušce. A tak hrajete předem připravené divadlo a věříte, že i támhle tomu týpkovi, co mu za notebookem vyčnívá jen kšiltovka (!!!) a taky trochu uši, zůstane v hlavě alespoň něco.
Vždyť už na 2. přednášce pochopil, že tu kšiltovku během vašich přednášek mívat nebude! Jenže na zkušebním termínu se potvrdí vaše černé scénáře. Týpkovi nezůstalo v hlavě vůůůbec nic. A tak se s ním rozloučíte slovy – uvidíme se příště – a do indexu mu píšete F/4.
Ve většině případů tím příběh končí. Student chápe, že je nutné se lépe připravit a učitel zapomíná jméno studenta, aby se mohl nechat příště překvapit.
Někteří studenti to ale „pochopit“ nedokážou!
Nejméně příjemné situace nastávají, když se s vámi studenti i přes své obrovské neznalosti začnou dohadovat o známce. Začínají pozvolna: „Nešlo by ještě nějakou otázku?“ Pak hrají na city a nakonec přichází vyhrožování a třískání dveřmi.
Přesně takovou zkušenost mám z posledního zkušebního termínu. Celé to okořenil fakt, že se jednalo o studenta programu ERASMUS a mé jméno se stalo synonymem pro… (škoda, že neumím francouzsky).
Z kontextu jsem pochopil jediné. Tento můj student byl nekriticky přesvědčen, že jsem mu to dát měl. Přece „chodil“ na mé přednášky! Já si ho ale vážně nepamatuju. 🙁 Když o tom teď tak přemýšlím, možná to byl ten týpek, co mu v zadní lavici čouhaly za notebookem jen uši.
Taky byste ho vyhodili, nebo byste mu to dali?
Bojujete s vlastním (s)vědomím? Jsou přece Vánoce! Co když bude muset letět zpátky do Brna jen kvůli vám? Nešlo by to udělat on-line přes skype, formou seminárky… nebo mu to dáte, když se nikdo nedívá?
Když jeden, tak všichni!
Jsem názoru, že když ustoupíte jednomu, musíte vyhovět všem! Nejde zvýhodňovat jednoho studenta proti zbytku tím, že mu dáte jednodušší podmínky pro ukončení předmětu.
Kdybych v tenhle moment ustoupil, musel bych to dát všem těm, co jsem před chvíli také vyhodil a těm co, jsem to dal, bych musel zlepšit známku. Vždyť toho věděli o dost víc než on… Spravedlnost a morální zásady dostávají pěkně na frak, že?!
Vyhodit studenta ze zkoušky je strašně těžké!
Neznám žádného učitele, který by šel na zkušební termín s cílem, že bude vyhazovat.
Pro mě osobně je vždycky strašně těžké někoho vyhodit. Jako učitel se to ale musím naučit. Je to součástí vzdělávání. Navíc, já svým hodnocením „F – nevyhověl“ neříkám, že je student hloupý, jen mu dávám čas, aby se na zkoušku lépe připravil.
Nikdy však neměním podmínky ex post!
Neměním podmínky ukončení předmětu, se kterými byli studenti předem seznámeni, protože bych degradoval sám sebe a své slovo. Bylo by to nefér vůči ostatním studentům, kteří (minimální) podmínky splnili a po celý semestr pracovali.
Můžete sice namítat, že se přece neučíme pro školu, ale pro život, tak proč to zbytečně „řeším“. Protože by vše mělo mít nějaká pravidla a řád, jinak zbude pocit nespravedlnosti.
Je fakt, že aktivní studenti znalosti uplatní v životě pravděpodobně ve větším rozsahu a lépe, než „ten“ s notebookem… Není to ale málo?
Neexistuje žádná „jistota“!
Neúspěchy ke zkouškám (ale i k životu) patří. Neexistuje žádná jistota, že zkoušku musíte udělat! Nikdo vám tohle garantovat nemůže. Ani já ne, a proto to nedělám.
Pokud vám někdo tvrdí opak, lže. Jak totiž na vysoké škole zjistíte, učitel má plné právo vás vyhodit, nesplňujete-li požadavky pro úspěšné ukončení předmětu.
Buďme však pozitivní! Učitel má také tu kouzelnou moc, aby vám to dal. Možná se vám to nezdá, ale i on má radost z každého vašeho úspěchu. Je to přece i jeho vizitka! 😉
Přeji vám úspěšné zkouškové!
Pavel Semerád
Osobně nemám žádný problém s tím, že zkoušku „dám každému“. Je to za definovaných a pro všechny stejných podmínek, které jde shrnout do věty „je těžké dostat zápočet, ale kdo ho získá, tak se neubrání, aby mu v té hlavě něco zůstalo“. Takže se u zkoušky velmi zřídka setkám s tím, že by někdo skutečně neuměl.
Teoreticky by se to mohlo stát u studenta, který si zápočtové úlohy nechal od někoho udělat, prakticky je však jejich řešení natolik náročné, že je nikdo není ochoten vypracovávat – a i kdyby, stačí vhodná otázka u zkoušky a vyjde to najevo.
Erasmus je případ sám pro sebe. Zaujal mě student, kterému jsem nedal zápočet a který po mě dodatečně chtěl zaslání zkouškových otázek, že ho z předmětu jeho místní vyučující vyzkouší a dají mu známku. Vtipné…
Naprosto souhlasím! Ani já nemám problém dát zápočet a zkoušku na 1. termín, jsou-li splněny všechny podmínky pro řádné ukončení. Nejen studenti, ale i učitelé jsou rádi za delší volno. Co si budeme povídat. 🙂 Abych si ověřil, jestli student svým odpovědím „rozumí“, přidal jsem k tradičnímu písemnému i ústní zkoušení. Je to nejlepší nástroj, jak jednoduše zjistit, na čem jsem.
Studenty ERASMU učím už 6 let a mám s nimi spoustu zážitků. Váš příklad je ale opravdu vtipný. Když si představím, že tady zkouším někoho např. z afrického daňového systému, ježí se mi vlasy hrůzou. 🙂