Nesnáším otázku: „Jsou přednášky povinné?“

Znáte to asi všichni (a kdo ne, tak to brzy pozná). Za chvíli začne semestr. Toto období připomíná příchod nového kalendářního roku; je to čas plný předsevzetí. Někteří studenti se zapřísahávají, že letos nebudou nic nechávat na poslední chvíli. Chtějí dokonce „dát“ ještě jeden, nebo raději dva, předtermíny před Vánocemi. (Nemám oficiální statistiky, takže nevím, kolik z nich své plány dodrží.)

Je tady ještě ale jedna skupina přímých účastníků, kteří se také chystají na semestr. (Chvilka napětí…) Ano, jsou to učitelé, pedagogové nebo, chcete-li, kantoři. A protože k nim už nějaký ten pátek patřím i já, rád vás zasvětím do tajů učitelského řemesla.

Co dělají učitelé o prázdninách?

Nemohu mluvit za všechny, ale stanovme si hypotézu, že učitel je taky „jen“ člověk. Položme si tedy otázku, co dělají lidé o prázdninách? Vezmou si dovolenou. Pak zjistí strašnou věc! To „zasloužené“ volno by mohlo trvat věčně. 😉

Nemusí být ale profesory matematiky, aby si spočítali, že jim dovolená až do konce prázdnin stačit nebude. Chtě nechtě se budou muset vrátit zpátky do práce. A protože pracovním místem učitele je škola, fakulta nebo univerzita, vrátí se tam.

[Solidárně bych chtěl ještě dodat, že se mi nelíbí praktiky některých škol, které učitele posílají o prázdninách na úřady práce a od září jim dávají smlouvy na dobu určitou… Na 10 měsíců!! To je něco, co považuji za nedůstojné!]

Jak se chystají učitelé na semestr?

Tak tu máme jednoho šťastnějšího učitele, který se má kam vrátit. Sedí v kanceláři a kouká z okna, pokud teda nebádá, nepíše publikace, nekonzultuje se studenty např. bakalářky, diplomky nebo disertačky. A najednou dostane dobrý nápad!

Co kdyby se podíval do těch svých výukových materiálů a upravil je tak, aby byly ještě o trochu zajímavější, přehlednější, jednodušší na pochopení a hlavně AKTUÁLNĚJŠÍ!

Ona aktuálnost je asi to nejtěžší, s čím se každý rok zápasí. Ať učíte, co učíte, stejně si musíte hlídat, jestli nebyl změněn nějaký právní předpis, nebyla objevena nová technologie nebo metoda. Je nešťastné učit něco, co se už změnilo, a nevědět o tom.

Skvělá prezentace je na světě!

Tak super. Teď už jsou připravené perfektní podklady k výuce. V prezentaci je zvolená nejen vhodná velikost písma ale i kontrastní barva pozadí v PowerPointu. Takže si už Honza s Věrkou v první lavici nebudou stěžovat, že to nepřečtou!

To nejlepší má ale teprve přijít. Text už nepřipomíná překopírované znění učebnice. Dá se z toho učit. No a co se nevlezlo do prezentace, bude řečeno poutavým způsobem na přednášce. No jedním slovem: „Paráda!“ Semestr může začít!

První hodina, o které všichni sní…

Učitelé se těší do hodiny asi tak jako studenti s předsevzetím. Přece to spolu zvládneme, ne? 😉

Letmý pozdrav před vstupem do učebny. Zapnout počítač, tak ještě zadat heslo, flešku, (chvíle napětí), super už to nabíhá… První snímek. Ještě ty svoje studenty přivítat… a pak jim prostě vyrazím dech.

Dobrý den, vítám vás na naší dnešní přednášce. Jmenuji se Pavel Semerád a je mojí milou povinností vás provést světem účetnictví a daní. Pokud byste cokoliv potřebovali, můžete mě kontaktovat emailem nebo se za mnou stavit během konzultačních hodin. Veškeré kontaktní údaje k mé osobě najdete v informačním systému…

(Sakra, nezapomněl jsem na něco? A jo! Jasně…Úsměv. Ať všichni vidí, že jsem se dnes do hodiny těšil a že jsem ani dospat nemohl!)

… Jak asi už víte z rozvrhu, náš předmět je rozdělen na přednášky a cvičení. Abyste mohli jít ke zkoušce, musíte nejprve získat zápočet…

Ještě než vše dopovím, tak se támhle přihlásí student. Tak super. První zájemce o předmět, říkám si sám pro sebe. Dávám mu slovo a dychtivě čekám na otázku, kterou určitě vtáhne studenty do děje. Už, už, už…

… dokud se nezeptá, jestli jsou přednášky povinné?

Poklesnou mi ramena a vnitřně vypuknu skoro v pláč. Veškerá má předsevzetí být skvělý učitel, na kterého se nezapomíná, jsou skoro fuč! Možná vám to připadá jako malicherný dotaz. Pro mě to znamená něco víc. Něco, co se špatně vysvětluje. Konec snů! Tvrdý direkt. Prohra. Zklamání. Ano, zklamání! To je to správné slovo.

S hrdostí a s posledními zbytky úsměvu na tváři mu odpovídám jen strohou větou: „Ne, nejsou.“ Nejraději bych mu ještě řekl, že bez těch přednášek bude procházet jen obtížně a že to, co nás čeká, bude docela náročné. Společně to ale zvládneme! Na to ale bude muset přijít sám… už to totiž nestihnu…

Student se zvedá a beze slova odchází.

Neodchází sám! Odchází s ním nejen všechny mé prázdninové sny o dokonalém semestru, ale i nadšení a chuť být ten nejlepší učitel. Sleduji, jak mé plány a předsevzetí pozvolna odplouvají po vodní hladině pryč. Zůstává jen tvrdá REALITA!

Vítejte v novém semestru!

Pokud vám mohu poradit: Nezničte si svůj vztah s učitelem hned na úvodní hodině. Neničte mu představy o vás jako bezchybných studentech.

Proto, než z jeho přednášky odejdete, dejte mu alespoň šanci, aby vám mohl dát důvod zůstat.

Jednou totiž za podobnou přednášku na komerčním školení ještě rádi zaplatíte. A kdo ví, třeba tam bude přednášet ten stejný učitel.

Jo, a jen tak mimochodem, jestli jsou přednášky povinné, jsem se chystal říct na druhém slajdu…

Pavel Semerád