Máte už za sebou nějakou přednášku na vysoké škole? Potom vás už možná napadla otázka, jak se stát vysokoškolským učitelem? Odpověď záleží na tom, jak moc do hloubky vás tato otázka opravdu zajímá. Zda jen řešíte:
- Jaké kvalifikační předpoklady musíte splnit, abyste se mohli stát učitelem na vysoké škole?
- Jakou motivaci musí mít člověk, který se rozhodne pro učitelské řemeslo?
- Jak je možné, že zrovna tenhle člověk může být vysokoškolským učitelem?!
Jaké kvalifikační předpoklady musíte splnit?
Základní kvalifikační předpoklad je, že musíte dokončit alespoň bakalářské studium (být Bc.). Abyste ale mohli garantovat předmět, je vyžadováno minimálně dokončení doktorského studia (titul Ph.D. nebo CSc.). V některých případech je to možné až po dosažení titulu docent nebo profesor v oboru.
Na vysoké škole se předpokládá, že máte vystudovaný obor (nebo příbuzný obor) v oblasti, kterou chcete učit. Veterinář nebo jaderný fyzik asi těžko povede výuku účetnictví a daní. A přece to nemusí platit bez výjimek! Učitelem se totiž může stát i tzv. odborník z praxe. To je člověk, který sice nemusí mít vystudovaný daný obor, ale profesně se v oblasti pohybuje. Je aktivně činný, je uznávanou osobností, splní i další kvalifikační předpoklady (např. je daňovým poradcem nebo auditorem).
Jakou motivaci byste měli mít?
Chci předat své znalosti a dovednosti
Motivace je hodně individuální. Stanovme si předpoklad, že člověk, který se chce stát učitelem, by měl mít co říct svým studentům a měl by být ochotný předat své znalosti a dovednosti. A to není vždy automatické. Během mých studentských let jsem se setkal i s opakem. Jedna „odbornice“ z praxe na otázku mé spolužačky odpověděla, že jí nebude předávat své těžce získané znalosti. Naštěstí to byla ale jen černá výjimka. Většinou jsem měl skvělé učitele, na které velmi rád vzpomínám.
V posledních letech jsme i v České republice svědky toho, co je už dávno běžné ve světě. Vysoce postavení manažeři a vůdci (lídři) z nejrůznějších odvětví, kteří ukončí po letech svoji aktivní činnost ve firmách, přichází na vysoké školy. Hledají nové výzvy! Chtějí se podělit o své znalosti a předat je svým nástupcům!
Jaký má vysokoškolský učitel plat?
To je asi kámen úrazu. Kdyby se chtěl vysokoškolský učitel porovnávat s již zmíněnými manažery ze soukromých firem, musel by si k celoročnímu platu přidat ještě alespoň jednu nulu navíc. Nejen proto tvrdím, že byste v životě neměli být primárně motivováni jen penězi. Fakt je takový, že v soukromých firmách se vaše mzda odvíjí od různých faktorů vč. např. podílů na zisku. Ve školství jste závislí na mzdových tabulkách a tarifech, které se odvíjí od nejvyššího dosaženého vzdělání, od počtu odučených let, od druhu pracovního úvazku (akademický nebo technický pracovník) a od jeho výše.
To si myslím, je na učitelování to dobré. Můžete mít i třeba jen zkrácený úvazek (plný úvazek je 40 hodin týdně). Zbývající čas můžete strávit např. prací na projektech (věda a výzkum) nebo v komerčním sektoru. Jste-li vážně dobří, je otázka, jak dlouho odoláte finančně zajímavějším nabídkám soukromých firem?
Jak se vybírají zájemci na pozici učitele?
Akademičtí pracovníci jsou vybíráni ve výběrovém řízení, během kterého komise vybírá z uchazečů toho nejlepšího z nich. „Nejlepší“ znamená, že vybírají takového člověka, který splňuje stanovená kritéria nebo se jim nejvíce přiblíží. Požadavky nejsou jen na dosažené vzdělání, jazykovou výbavu a zkušenosti s výukou, ale i na publikační činnost, účast na projektech, absolvované stáže a z nich plynoucí mezinárodní spolupráce… Jedná se o souhrn vlastnosti, který má každý z kandidátů na učitele splňovat.
Nechápete, jak se mohl zrovna tenhle člověk stát učitelem?!
Možná se vám zdá, že o pozice učitelů z důvodu jejich nízkého odměňování není zájem a „berou“ snad každého. Opak je pravdou. Je obrovský převis nabídky nad poptávkou. Učitelé si mezi sebou konkurují. Vysoké školy mají z koho vybírat a snaží se tak vybrat toho správného uchazeče.
Chcete mít přece učitele:
- kterého učení baví a „není to“ pro něj jen zdroj obživy,
- který dokáže zaujmout a inspirovat druhé,
- který bude zábavný a při tom bude kapacita ve svém oboru,
- který bude trochu přísný, ale i spravedlivý a laskavý zároveň,
- kterého se nebudete muset ptát na to, jestli jsou jeho přednášky povinné?,
- … (ještě jsem na něco zapomněl?)
Jenomže, takovými se učitelé nerodí, ale stávají. A někdy to chvíli trvá.
Takže si vás, milí studenti, dovoluji požádat o shovívavost pro ty z nás, o kterých si myslíte, že přeci „nemohou být“ učiteli. Všichni nějak začínali, ale dřív nebo později se nám podaří stát se skvělými vysokoškolskými učiteli. Poradit nám, jak na to, můžete i vy a to vyplněním evaluací po konci semestru.
Pavel Semerád
Platí stále, že učiteli na VŠ stačí bakalář? Nikde se mi to nedaří dohledat.
Záleží na tom, jak by se měl onen bakalář podílet na výuce. Na některých vysokých školách totiž nemohou učit ani doktorandi (tedy magistři a inženýři). Znám ale velmi dobré příklady, např. pana profesora Daniela Stavárka, kteří začali s výukou prý už po bakaláři.