Jak by měl vypadat skvělý učitel?

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Je to už hrozně dávno, co jsem si dal na Facebookový profil tento citát: „Průměrný učitel říká. Dobrý vysvětluje. Vynikající ukazuje. Skvělý učitel inspiruje.“ [William Arthur Ward]

Úplně jsem zapomněl, že jsem to tam napsal. Bůh ví, proč jsem to ale včera (znovu) objevil. Tato náhoda mě přivedla k přemýšlení o tom, kteří vysokoškolští učitelé mě inspirovali při mé profesi učitele. Nakonec vznikl seznam těchto 10 jmen. Nejsou řazena podle žádných kritérií. Připsal jsem i důvody svého výběru (charakteristika a vlastnosti). Jak by tedy měl vypadat skvělý učitel?

prof. Kamil Fuchs

Pokud se vám pod zkratkou KAFU vybaví, že se jedná o profesora ekonomie Kamila Fuchse, potom je to právě to, co jsem si vždycky přál. Být legendou. Přinejmenším na brněnských univerzitách platí, že MIKRO, MAKRO a KAFU k sobě prostě patří. Studenti, které přátelsky označuje na přednáškách „náčelníku“ nebo „princezno“ a kteří si ve správný čas vzpomněli na ty správné ekonomické poučky, si chodí po úspěšných zkouškách zapalovat svíčku do kostela. Nikdy nezapomenu na jeho větu, kterou mě pustil do druháku na doktorském studiu: „Božímu nadšení se nemá bránit. Dávám vám ještě rok života.“

doc. Václav Tryhuk

Na Stavební fakultě VUT v Brně se před nás na přednášce z matematiky postavil chlap, který úplně změnil můj pohled na používání titulů na akademické půdě. Víc než derivace (omlouvám se, pane docente) si pamatuji, jak se nám představil: „Jmenuji se Václav Tryhuk. Můžete mě oslovovat pane Tryhuku. Budu totiž raději, když si budete pamatovat, že jsem vás měl na matematiku já než „nějaký“ docent.“ Tím si získal moji úctu, protože i přes jeho rozsáhlé znalosti a vědomosti zůstal skromný. Proč to píšu? Setkal jsem se s mnoha učiteli, kteří dávali na přednáškách na obdiv všechny své tituly a hodnosti. Cestu ke studentům si ale „nenašli“.

prof. Albert Bradáč

Pokud je někdo uznávanou osobností nejen v oblasti Soudního inženýrství a i přes své až encyklopedické znalosti dokázal zůstat skromným a přátelským profesorem, potom je to Albert Bradáč. Tento člověk, který získal mnoho ocenění a který se výraznou měrou zasloužil o rozvoj Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně (ÚSI), měl u nás studentů vždy přirozenou autoritu. Nebylo to tím, že by si ji vynucoval. On ji prostě měl. Co jsem na něm měl vždycky rád, bylo to, že se nikdy nebál podělit se studenty nejen o své znalosti, ale hlavně zkušenosti.

Pro mě se stal málem kouzelníkem, když na jedné z přednášek Teorie oceňování nemovitostí rozpohyboval v obyčejném Wordu panelák a to opravdu během několika kliků myši.

prof. Petr Štěpánek

Podobný přístup k nám měl na ÚSI i profesor Petr Štěpánek. Jestli se totiž z něčeho dalo udělat „síto“, potom to mohl být předmět Vady a poruchy staveb, který se zabýval konstrukcemi. Co jsem se od něj naučil? Mít obrovský nadhled a pochopení pro studenty, kteří nemusí mít stejné nadšení pro nějaký předmět. Paradoxně jsme však jeho přednášky navštěvovali rádi.

doc. Vladimír Dostál

Vladka Dostála jsem potkal už jako basketbalový rozhodčí, když mi bylo 20. Byl to zapálený vypravěč o turbínách, který mě za celou cestu na zápas z Brna do Znojma pustil ke slovu, jen když si potáhnul z cigarety. Stejně upovídaný byl i na přednáškách ze Strategického managementu, který mě učil na vysoké škole. Jeho zápal pro téma, kterým dokázal zaujmout posluchače, bylo to, co se mi na něm líbilo. Je velká škoda, že už mezi námi Vladko není.

Ing. Radka Kantová

Kdykoliv navštívím ZOO a Dinopark ve Vyškově, jedu kolem Střední zahradnické školy v Rajhradě, pohybuji se na různých místech v centru Brna, vzpomínám na to, jak se tam stavělo. A já jsem se tam byl podívat. Radka Kantová byla úžasná cvičící, která nás brávala po stavbách. Samozřejmě nám mohla ukazovat jen fotografie nebo videa, ale ten přímý kontakt se staveništi bychom nezískali. Jednou vidět je totiž lepší než 100x slyšet.

Dr. Sebastian Pfeiffer

Sebastiana jsem poznal při mé měsíční stáží na WU Vienna. Měl jsem příležitost zúčastnit se i letní školy, kde přednášel. Jeho přednáška začala otázkami k posluchačům. Odpovědi poo-máá-luu přicházely, ale najednou se začaly zrychlovat. Každý chtěl odpovědět!! Za každou správnou odpověď jsme totiž dostávali malý balíček gumových medvídků, které nám „jen tak“ hodil… Odměňování studentů během přednášky způsobilo, že si získal naši pozornost a přezdívku Candyman. Musím říct, že kdykoliv jsem tuto taktiku použil ve své výuce, byla vždy vítaným oživením přednášek nebo cvičení.

Ing. Jiří Klíma

Pokud bych si měl vybrat jen jednoho člověka, který mě naučil milovat daně, byl by to Jiří Klíma. Nestárnoucí daňový poradce s neopakovatelným ležérním přednesem plným znalostí, které spatra sází publiku, je pro mě stále nedostižným vzorem. (Posuďte sami.) Byl i mým vedoucím bakalářské práce. Asi náhoda…

Ing. Eva Vítková, Ph.D.

Při psaní diplomky jsem měl anděla strážného. Byla jím moje vedoucí Eva Vítková. Během konzultací mě s pozitivním přístupem naučila hodně důležitých věcí, které mi pomáhají, když sám vedu nějakou bakalářku nebo diplomku.

doc. Petr David

Můj školitel, Petr David, mě vedl při prvních krůčcích ve výuce, vědecké a publikační činnosti. Troufám si tvrdit, že bez jeho pomoci a podpory bych své doktorské studium nedokončil. Habilitaci ve 32 letech stejně jako on určitě nestihnu. Přesto věřím, že třeba i pod jeho vlivem dojdu k této vědecké hodnosti… 😉

Během našeho života potkáváme spoustu lidí. Někteří se kolem nás jen mihnou, ale jiní nás svým chováním dokáží inspirovat. Je dobré mít stále oči otevřené a z každého si brát to nejlepší. Tak to dělám i já…

Pavel Semerád

Jak by měl vypadat skvělý učitel?
Ohodnoťte článek. Aktuálně: 4.8/5 (5)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na svém blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *