Strašák jménem angličtina – jak s ním bojovat a vyhrát?

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

angličtina

Jaké máte znalosti angličtiny? Pokud patříte mezi ty šťastné, kteří si mluvení v angličtině už užívají, můžete přestat číst, tento článek není pro vás. Pravděpodobně byste její spojení se strašákem nepochopili.

Spíše bych chtěl dodat odvahu těm z vás, kteří s angličtinou zápasíte, znovu a znovu začínáte, a pomalu se už smiřujete s tím, že se ji nikdy nenaučíte.

Dnes vám proto povím svůj příběh o tom, jak jsem sám začínal s angličtinou… pak znovu a pak ještě jednou, až jsem se nakonec po 20 letech postavil před zahraniční studenty a začal přednášet.

První neúspěšný začátek – „na základce“

S angličtinou jsem se poprvé potkal ve druhé třídě v nepovinném kurzu pro začátečníky. Skončil jsem s ní ale velmi brzy, protože jsem došel k závěru, že to dělám z donucení a že se ji už nikdy učit nechci!

Takže, když jsem se měl na druhém stupni rozhodovat mezi angličtinou a němčinou, vybral jsem si „to menší zlo“ – němčinu.

Druhý neúspěšný začátek – „na střední“

Na gymnáziu jsem už možnost volby neměl. Musel jsem mít dva cizí jazyky – jeden jako hlavní a druhý jako začátečník. Tak jsem se začal trápit s angličtinou znovu – celé 4 roky! Výsledek asi tušíte. (Nic moc!)

Třetí neúspěšný pokus – „na vysoké“

Během mých studentských let jsem se naučil alespoň německy. Když jsem se ale ocitl na Stavební fakultě a později na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, musel jsem udělat zkoušku z angličtiny.

Prožil jsem mnoho bezesných nocí, než nám směrnice rektora umožnila, abychom mohli skládat na VUT zkoušku nejen z angličtiny, ale i z němčiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny nebo ruštiny. Takže zase němčina.

Čtvrtý pokus – „na doktorátu“

Když jsem se rozhodoval, zda si podat přihlášku do doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně, chtěl jsem změnit „svět“. Minimálně na trhu s pohonnými hmotami.

Byla tu i moje vedlejší motivace – konečně se naučit anglicky. Mezi studijními povinnostmi byla totiž nejen povinná zahraniční stáž, ale i zkouška z předmětu v angličtině. Na všechno jsem měl mít 3 roky!

A tak jsem ještě v létě před prvákem strávil téměř celé prázdniny v intenzivních kurzech a v září 2011 jsem si našel soukromého lektora, se kterým to táhnu dodnes.

Zlomový okamžik č. 1 – zahraniční stáž

Nic mě však nemohlo připravit na to, že jsem už po 2 měsících odjel na měsíční zahraniční stáž na WU (Wirtschaftsuniversität) ve Vídni. Odjížděl jsem v pohodě, v Rakousku je úřední řeč němčina, takže to neměl být problém.

Mé nadšení opadlo, když jsem byl přivítán anglicky, první seminář byl v angličtině, zahraniční konference byla v angličtině a všichni kolem mě mluvili anglicky.

Dodnes si vzpomínám na setkání s paní (tehdy ještě) docentkou Nerudovou, která na konferenci přijela také a promluvila na mě konečně česky. Po 14 dnech! Když jsem se jí svěřil, že je skvělé slyšet zase češtinu, řekla mi:

Vy jste na zahraniční konferenci a chcete, aby na vás mluvili česky?
Já: No, jo, vlastně jo!
Ona s úsměvem: Ve světě to ale takhle vážně nefunguje.

Po návratu z Vídně jsem pochopil dvě věci. Zaprvé, že to bez angličtiny nejde a zadruhé, že se ji prostě musím naučit. A tak jsem se do toho vrhnul – 90 minut dvakrát týdně +  nepočitatelné množství času samostudia.

Zlomový okamžik č. 2 – první výuka v angličtině

Začalo to nevinou větou: „Nechceš vzít místo mě výuku v angličtině?“ Krom toho, že se mi rozbušilo srdce, jsem to prostě chtěl zkusit. Měl jsem za sebou 3 semestry „opravdové“ angličtiny, ale i tak jsem na to po chvíli váhání kývl.

A tak jsem začal přednášet účetnictví na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU. Snad nikdy jsem neudělal takový pokrok jako tenkrát. Musel jsem si připravit přednášky a cvičení, musel jsem vysvětlovat…

I když to asi nebylo 100%, udělal jsem vše proto, aby bylo. Četl jsem různé materiály, driloval, učil jsem se zpaměti, zdokonaloval se, ale hlavně konečně jsem mluvil!!!

Zlomový okamžik č. 3 – nový kolega

Někde jsem četl, že když se chcete naučit anglicky, máte si najít vztah. Tuto radu jsem docenil, až když mi do kanceláře přibyl nový kolega, který neuměl česky ani slovo.

Vše jsme museli vyřešit anglicky a náš „vztah“ trvá už 5 let. Díky tomu jsem ztratil ostych mluvit o všem možném. Netvrdím, že nikdy neudělám chybu. Dělám je pořád, nejsem rodilý mluvčí, ale základ je mluvit.

Mé doporučení, chcete-li se naučit anglicky?

Využijte každé příležitosti mluvit (i s chybami). Mluvte s kamarády, mluvte se spolužáky, mluvte s turisty, kteří zabloudí a potřebují poradit. 🙂

Výuka jazyka je celoživotní proces. Když jazyk nepoužíváte, zapomínáte takový to, sakra, jak se to řekne… no to…. slovíčka. 🙂 Vyvíjí se samozřejmě i jazyk samotný.

Nejsem učitel angličtiny. Proto pokud hledáte odbornější radu, jak se naučit anglicky, doporučuji vám video Broni Sobotky – jednoho z nadšených učitelů anglického jazyka.

Když to tak shrnu, aplikoval jsem nevědomky většinu jeho rad. A snad díky tomu jsem dnes tam, kdy jsem, i když nejsem dokonalý. Přesto garantuji dva předměty v angličtině, které tento semestr učím 8 hodin týdně.

Kdyby mi tohle někdo řekl před 10 lety, nevěřil bych mu. Na mém příkladu ale vidíte, že ke mně angličtina sama nepřišla. Ale právě proto věřím, že i vy můžete zvládnout nejen angličtinu, ale i jakýkoliv jiný jazyk.

Prostě už začněte!

Good luck! 🙂

Pavel Semerád

—————————-

Hledáte místo, kde začít se studiem cizích jazyků?

Pro prezenční výuku si snadno vyberete z jazykových kurzů TUTOR.
Nemáte čas na studium v pravidelných kurzech? Studujte jazyky online.

Strašák jménem angličtina – jak s ním bojovat a vyhrát?
Ohodnoťte článek. Aktuálně: 5/5 (4)

Pavel Semerád
Moje kariéra vysokoškolského učitele začala v roce 2011, kdy jsem dostal bláznivý nápad studovat doktorské studium na Mendelově univerzitě v Brně. I přes dobře míněné rady jsem vydržel a v roce 2014 jsem získal titul Ph.D. Završil jsem tím svou studentskou desetiletku, která nebyla úplně přímočará. Vím moc dobře, jak chutná (ne)úspěch. Svým studentům proto radím, jak neopakovat moje zbytečné chyby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *