Středoškoláci, kteří neuspějí u přijímacích zkoušek na vysokou školu, na celé studium velmi jednoduše zanevřou. Minimálně na jeden akademický rok, protože nevidí jinou cestu, než jsou veřejné a státní vysoké školy.
Při tom již 20 let mohou využít nabídky soukromých vysokých škol. Jenomže na tu soukromou nepůjdou! Vždyť, co by tam dělali a hned vyjmenovávají některý z rozšířených mýtů, kterým věří. Všichni tomu přece věří!
A je to logické – protože všichni přece studovali na soukromé vysoké škole.
Počkat, cože?!! Ale nic, jen jsem si neodpustil malou průpovídku. Jen říkám, že vám všichni tyto zaručené informace předali, protože už mají vlastní zkušenost ze studia na některé soukromé vysoké škole.
Honza s Věrkou tam ale nestudovali. Tak, proč se nezeptáte raději někoho, kdo ano. A není zrovna těžké někoho takového najít. Právě čtete jeho článek na blogu.
Můj příběh – (nikdy ne)půjdu na soukromou vysokou!
Když jsem se v roce 2004 nedostal přes testy studijních předpokladů na Masarykovu univerzitu, vůbec jsem si ani nepřipustil, že bych zrovna JÁ šel někdy na soukromou. Takže jsem studoval raději v celoživotní formě – za studium jsem si platil – a žil jsem život „studenta“.
Ani v roce 2005 jsem se přes TSP nedostal, ale stále jsem si odmítal připustit, že bych studoval někde jinde než na veřejné vysoké škole. (Přece jen jsem byl nakonec přijat, ale dozvěděl jsem se to pozdě, takže z toho nic nebylo. O tom ale někdy příště.)
Po té, co jsem v roce 2006 zkompletoval neúspěšný hattrick, hodil jsem všechny předsudky za hlavu. Má touha studovat „plnohodnotně“ byla mnohem silnější a začal jsem se rozhlížet i po jiných školách. Konečně!
Už v té době jsem začal koketovat s účetnictvím a daněmi, což ovlivnilo moji budoucnost i výběr vysoké školy. Mrzí mě jen, že jsem ztratil 2 roky života tím, že jsem věřil mýtům, které se během 5 let studia nepotvrdily. Posuďte sami!
Mýtus #1 – Na soukromé vysoké škole se tituly „kupují“
Ne všechno, co se platí, musí být zdarma – v tomto případě bez námahy automaticky udělované každému, kdo je ochoten zaplatit. Tento názor ale nebudu tvrdohlavě obhajovat.
Na některých vysokých školách se totiž v minulosti děly věci, které však byly zcela proti vysokoškolské etice. Častěji se hovoří o problémech na soukromých školách, přestože byly do některých afér zahrnuty i veřejné vysoké školy.
Za dobu mého studia jsem ale poznal, že se opravdu jedná jen o mýtus. Všichni ti, kteří uvěřili „snadné koupi“, skončili v hned v prvním roce. Výuku totiž vedli i učitelé z českých univerzit a ti měli srovnatelné nároky na všechny studenty.
Záleželo jen na nás, co jsme si z hodin odnesli a jak jsme své znalosti ze studia využili v praxi. V tomto ohledu není podstatné, jakou vysokou školu studujete, ale jak ji studujete. Všichni máme stejné výchozí pozice.
Nezapomeňte se vzdělávat i po konci studia!
Mýtus #2 – Placené vzdělání je (ne)kvalitní!
Je rozšířený mýtus, že je placené studium už z podstaty podřadné a nekvalitní. Mnoho lidí mu věří a na absolventy se pak dívají skrz prsty. Vždyť nebyli schopni vystudovat „normálně“. Ale (ne)placení studia není známkou (ne)kvality.
Kdyby bylo opravdu tak životně důležité, kde jste vystudovali, potom by se vás na to každý ptal. U mě se ale všichni jen zajímali, jestli mám nějaký titul? Nic víc.
Když vykouknete z českého rybníku, zjistíte, že je v zahraničí obvyklé, že si studenti své studium platí. Na studium šetří celá rodina, studenti si berou studentské půjčky a věří, že se jim investice do vzdělání vyplatí.
Nikdo jim však neručí za to, že budou v životě úspěšní. Díky tomu, že si své studium platí, jsou ale mnohem více motivovaní k efektivnímu studiu a mají i větší požadavky na kvalitu.
Já jsem nikdy v platbě za studium neviděl problém, bral jsem to jako investici. Ať už jsem studoval celoživotně, nebo na soukromé vysoké škole, platil jsem srovnatelnou částku za semestr. Rozdíl byl jen v daňové uznatelnosti školného.
Mýtus #3 – Studenti na soukromé by se nikam jinam nedostali!
Asi nejvíc jsem v průběhu svého studia nesnášel tuto větu. I proto jsem začal studovat dvě vysoké školy současně. Chtěl jsem dokázat, že na to mám! Kromě soukromé vysoké školy jsem současně studoval Stavební fakultu VUT a pak Ústav soudního inženýrství VUT.
Rozhodně jsem si nepřipadal jako méněcenný student. Moji studentskou desetiletku jsem zakončil doktorským studiem na Mendelově univerzitě v Brně. Má láska k daním byla navíc oceněna titulem Daňová naděje za rok 2017.
Z vlastní zkušenosti vám mohu doporučit Akademii Sting a Newton University.
Raději si to vyzkoušejte sami!
Jste svobodní a všichni se můžete rozhodnout o svém studiu sami. Netvrdím, že je jednoduché vydělat na školné. Částka cca 3 000 Kč za měsíc je hodně peněz. Berte ji ale spíše jako investici do vzdělání, díky které pak můžete dosáhnout vyšších cílů.
Vážně si nemyslím, že bych byl nějakým podřadným studentem. Jen jsem neměl ze začátku potřebné štěstí – nebyl jsem přijat. Jsem si však plně vědom toho, že nebýt studia na soukromé vysoké škole, nikdy bych tak daleko nedošel.
Kdo ví, co by bylo dnes – v době úbytku uchazečů o studium. Třeba bych mluvil jinak, třeba bych věřil stejným mýtům, třeba… ale já tu zkušenost mám!
Přeji vám úspěšné studium.
Pavel Semerád
Nikdy jsem na soukromé VŠ nestudoval, nemám tedy zkušenost z první ruky. Zato mám zkušenost z více veřejných škol, takže vím, jaké mýty se povídají o nich – proto se i na mýty o soukromých VŠ dívám skepticky. Na druhou stranu mám osobní zkušenost s tím, že jsem četl pár diplomových prací z několika soukromých VŠ a to čtení nebylo moc veselé. Možná jsem měl smůlu, že jsem narazil právě na ty špatné práce, které nějak náhodou obstály (i na veřejných VŠ takové případy najdeme, bohužel). Bohužel si názor neopravím – u Stingu je k dispozici aspoň seznam prací a posudek oponenta (samotný text práce ale ne), u Newtona jsem nenašel ani to.
Dobré i špatné práce se najdou na všech typech škol. Během posledních tří let jsem už viděl závěrečné práce z téměř všech vysokých škol v České republice a mohu srovnávat i s těmi slovenskými. Možná i proto jsem přestal soudit formu zpracování a více mě zajímá obsah a přínos práce. Že jsou některé závěrečné práce online veřejně nedostupné, považuji za chybu. Většinou se to obhajuje tím, že práce obsahuje unikátní know-how, potom ale existuje jednoduché řešení – práci na přechodnou dobu utajit. Aby ale nebyly zveřejněné práce 10+ let po obhajobě, je zbytečné. Vždyť už je to ve většině oborů úplný pravěk.
Dobrý den pane doktore.
Děkuji za tento text. Také mám soukromé VŠ. A věřte mi, neměnil bych. Přišlo mi, že byl vřelejší přístup a větší otevřenost z řady učitelů. Studium mi přišlo náročné, podobně jako na veřejné VŠ. U nás také vyučovali učitelé z veřejných VŠ, když tak nad tím přemyšlím, tak cca 90 % z nich učilo na veřejných. Kvalita byla dobrá a použitelná v praxi. Nebyla to jen strohá teorie.
PS: Také se s tímto názorem často setkávám. Mrzí mě to, protože to často říkají lidé bez vysokoškolského vzdělání.
S pozdravem
Dr. Michal Matějka, Ph.D.
Dobrý den, pane doktore,
děkuji za sdílení Vaší zkušenosti. Jsem rád, že to vnímáme podobně. 🙂
Občas všem těm škarohlídům říkám, že i soukromá vysoká škola může vychovat budoucí studenty (a úspěšné absolventy) doktorských studií.
Např. z Vysoké školy Sting jsme to dotáhli k Ph.D. čtyři.
Přeji Vám mnoho úspěchů,
PS