Nechtěl bych, aby někdo tento příspěvek chápal jako podrážděnou reakci na (oprávněnou) kritiku. To určitě ne! Na druhou stranu si za svými názory stojím. Záleží na každém z vás, jestli se mými radami a doporučeními budete řídit. Máte možnost volby. Svobodně.
Tento článek je jen mojí reakcí na komentář, který se dnes objevil pod mým videem na YouTube.
V tomto videu doporučuji studentům, aby se svých učitelů neptali, jestli jsou přednášky povinné, protože si jinak mohou zbytečně pokazit vzájemný vztah už na začátku semestru.
Prý je to ale jednostranný a nesprávný pohled z pseudoakademického světa!
Právě toto mi napsala jedna studentka. Doslova mi napsala:
A co takhle studenti, kteří se ptají „A je takhle přednáška povinná?“, třeba z toho důvodu, že mají ke studiu dvě, tři brigády? Protože takové studenty nedotují rodiče a mají všechno vydřené? O takových studentech není ve videu není ani muk.
Za mě dost jednostranný a nesprávný pohled na danou problematiku.
Jinak prostě jsou akademičtí pracovníci normální zaměstnanci. Také půjdu do práce, i když si polovina mých kolegů vezme ten den dovolenou.
A že bych měla nějaké výčitky svědomí, že jsem si zrovna na meeting připravila blikající prezentaci s tmavě zeleným pozadím a modrým písmem… ? Můžu taky plakat, jak chci, ale prostě do práce půjdu.
A hodně tvrdá realita je úplně jinde než ve vašem pseudoakademickém světě…
Moje odpověď
Děkuji Vám za komentář. Pokud jste video viděla celé a nereagujete jen na základě titulku, tak jste si správně všimla, že není o studentech, které popisujete ve svém příkladu a to záměrně.
„Cílovkou“ jsou studenti ze scénky v čase 4:28 (pozn. pro čtenáře blogu: šlo o otráveného a znuděného studenta). Máte samozřejmě právo na názor, že jde o jednostranný a nesprávný příklad z pseudoakademického světa. Já si to však nemyslím.
Možná jsme se jen nepochopili, ale studenti, kteří dokážou překonávat i nepříznivé podmínky během studia, si zaslouží můj obdiv. Na druhou stranu – každý student je zodpovědný sám za sebe a vše záleží na jeho životních preferencích (a bohužel i možnostech).
Pokud musíte mít během studia 2-3 brigády, je otázkou, jestli by nebylo efektivnější studovat kombinovaně a mít jedno zaměstnání (podnikat), nebo financování řešit i jiným způsobem např. splnit podmínky pro udělení stipendia. Nepřísluší mi to však hodnotit.
Ačkoliv se může můj názor zdát jako povrchní, jako učitel nemohu za studenty řešit tyto problémy. I když mi věřte, že bych velmi rád. Ale nejde to! 🙁
A abych nezapomněl, i mně vadí prezentace s tmavě zeleným pozadím a modrým písmem. 🙂
Přeji Vám mnoho úspěchů během studia.
Pavel Semerád
