Studium, to nemusí být vždy jen tříletá (čtyřletá) přímočará cesta k titulu. Tahle cesta může být i docela klikatá a může se i „trochu“ protáhnout. No a jak utíká čas, práce, kterou jste začali psát před 3 lety, může značně zestárnout.
Stejný problém řeší i moje čtenářka Dáša. Ta sice začala psát bakalářku (už) v roce 2019, ale kvůli rodinným a pracovním problémům musela své studium několikrát přerušit. Nejdříve kvůli práci, potom kvůli rizikovému těhotenství a nakonec mateřství.
Zkrátka nyní stojí před otázkou, jestli má jít letos k obhajobě a obhajovat 3 roky starý výzkum (3 roky stará data), nebo upravit zadání, nebo začít psát úplně nové téma.
Otázka mé čtenářky
Chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor. Chystám se ji už po několikáté upravovat svoji bakalářskou práci.
Hlavní problém je v tom, že jsem na tomhle výzkumu začala pracovat už v září 2019, ale pak jsem musela studium několikrát přerušit. Nejdříve kvůli práci v zahraničí a pak kvůli rizikovému těhotenství a teď mateřství.
Má data jsou ale nyní zastaralá. Práce spočívala na využití prototypu stroje na měření kvality vody v přírodě, ale v současné době je již projekt ukončen a stroj patentován. Mé výsledky jsou tak již neaktuální.
Nevím tak, jestli je moudré jít s touto prací k obhajobě, nebo by bylo spíše lepší napsat práci znova příp. si vybrat jiné téma?
Myslím, že by se dalo zmínit, že mé poznatky byly využity k finální podobě přístroje, ale nevidím reálnou využitelnost dat, která jsem naměřila.
Co si o tom myslíte Vy? Je reálné obhajovat takto starou práci v oboru, ve kterém už mám zkušenosti, nebo by bylo lepší vypracovat práci novou, která bude aktuální?
Děkuji, Dáša
Moje odpověď
Milá paní Dášo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátila. Přiznám se, že i pro mě je to pořádný oříšek.
Připomíná mi to problémy, které řešíme i my akademici, když posíláme výsledky svého výzkumu v podobě článku do nějakého vědeckého časopisu.
Do některých z nich trvá oponentní řízení i déle než rok. Když se Vám po roce článek vrátí, také řešíte, co s ním. Když ho budete chtít poslat do další redakce, budou od Vás požadovat jeho aktualizaci.
A tak čekáte další rok, a oni Vám ho zase vrátí.
Dokud jde článek aktualizovat, je to taková trochu loterie – vyjde × nevyjde, ale po nějakém čase začne být i tento článek prostě zastaralý. To jste pak ráda, že Vám ho vezmou aspoň na nějakou konferenci, i když i tam se recenzenti ošívají a brblají.
Je to pořád ale lepší, než zahodit vlastní výzkum!
Podobné, i když ne tak časté, je to se závěrečnými pracemi. Myslím, že se ve Vašem případě neobejdete bez aktualizace, ať už je důvod zdržení jakýkoliv.
Do určité míry Vás může uklidňovat skutečnost, že takto bylo formulováno zadání a Vy je pravděpodobně splníte. Ani tak ale nad Vašimi výkony nebudou oponenti příliš jásat. Upřímně – číst o něčem, co už 3 roky neplatí (a Vy to víte!), je pěkná otrava. 🙁
Doporučuji to probrat s vedoucí(m) práce
Na Vašem místě bych kontaktoval vedoucí(ho) práce a pokusil bych se s ní(m) dohodnout na vhodném postupu úprav a na jejich rozsahu.
Já osobně bych se změně tématu spíše bránil. Jinými slovy, to staré bych úplně nezatracoval. Sama píšete, že část Vašeho výzkumu byla využita k dokončení stroje. Máte tedy na tom také svůj podíl.
Navíc, a to zmiňujete také, už s tímto tématem máte nějaké zkušenosti. Věřím proto, že se Vám bude upravovat snáze, minimálně v porovnání s tím, že byste začínala psát úplně nové téma. Přišla byste tak o veškerou svoji výhodu. To mi přijde docela škoda, ne?
Proto bych zašel za vedoucí(m) a dohodl bych se s ní(m).
I když jsem Vám připraven pomoci formou konzultace, bez znalosti práce a tématu by má doporučení byla jen věštbou z křišťálové koule.
Přeji Vám, ať veškeré úpravy zvládnete a svoji práci (ještě) letos úspěšně obhájíte.
Pavel Semerád
