Mám jít na státnice, i když opravdu nic neumím?

Otázka mého čtenáře

Dnes jsem úspěšně obhájil diplomku a chybí mi už jen státnice z odborných předmětů. Těch se ale bojím a nevím, jestli na ně mám jít.

Řešil jsem totiž poslední dobou dost složitou životní situaci a na učení jsem prostě neměl čas.

Jde mi o to, jestli mám jít na státnice, když opravdu nic neumím (protože jsem se vůbec neučil). Mám strach ohledně toho, aby se komise třeba neurazila, že jsem tam přišel bez přípravy.

Zvažuji, že tam nepůjdu vůbec a omluvím se. Ale nevím, co by potom následovalo? Zda by se také třeba neurazili?

Moje odpověď

Děkuji Vám za důvěru a za otázku. Rád Vám na ni odpovím. Předem bych chtěl ale zdůraznit, že za Vaše rozhodnutí nemohu nést odpovědnost.

Je ten pocit oprávněný?

Možná je ten pocit (opravdu) oprávněný. Může to být ale také způsobeno „jen“ nervozitou před zkouškou. Sám jsem tyhle situace zažil mnohokrát.

Před dílčími obhajobami tezí mé dizertační práce a postupovými zkouškami na doktorském studiu jsem dokonce chodil po fakultě a všem jsem na potkání říkal, že tam prostě NEPŮJDU!!! To byl asi můj největší extrém… 🙂

(Pravda je ale taková, že jsem toho před státnicemi věděl všeobecně víc než kdykoliv později.)

Jak ty stavy vypadají?

Vždy to bylo stejné.

  • Šel jsem spát kolem půlnoci, protože jsem se chtěl ještě něco naučit.
  • No a taky jsem nemohl usnout. Pořád jsem si přehrával ty strašlivé scénáře, které mě zítra zcela určitě čekají.
  • Proklínal jsem se za to, že jsem nezačal s přípravou alespoň o půl roku dříve.
  • Vstával jsem před pátou, protože jsem nemohl dospat.
  • Měl jsem takovou vnitřní zimnici.
  • Měl jsem pocit, že jsem jako tělo bez duše. Díval jsem se na sebe jako zvenku.
  • Nedokázal jsem nic pořádně sníst, což je u mě už samo o sobě dost divné.
  • Tlak se stupňoval až do chvíle, než tajemník vyslovil mé jméno.
  • V místnosti jsem byl tak nervózní, že jsem se málem kamsi propadl.
  • Vítejte u zkoušky!!!!

Jak sami můžete vidět, nevím, jestli jsem ta správná osoba, která by Vám měla radit.
Anebo možná jsem, protože jsem všechno nakonec úspěšně zvládnul.

Tyhle stavy jsou normální. Nejste divní!

Každopádně Vám chci ukázat, že pokud tyhle stavy zažíváte také, není to známka punku. Je to úplně normální!

Strach je přirozená lidská emoce. Po tisíciletí nám pomáhal přežít. Chránil nás před nebezpečím. Proto se ho tak snadno nedokážeme zbavit.

No, a když se spojí s naší představivostí, kterou neustále krmíme katastrofickými scénáři, apokalypsa je na světě. Prostě konec světa. Coming soon.

Žádný konec světa se nekoná

Když mě v druháku vyhodili z obhajoby tezí, byla to pro mě katastrofa. Mé ego se mnou 14 dní nemluvilo. Zvažoval jsem útok na členy komise. Kdyby to zfilmovali, byl by to kasovní trhák a knižní zpracování by se stalo světovým bestsellerem…

Tolik o mně pojďme k Vaší otázce.

Máte jít k těm státnicím?

To je věc, se kterou Vám nikdo nepomůže. Mohu Vám jen říct svůj pohled, podle čeho bych se rozhodoval já.

Není pravda, že nic neumíte!

Sice Vás osobně neznám, ale nevěřím, že nic neumíte. Minimálně 5 let jste studoval. Máte za sebou desítky předmětů, které jste úspěšně složil.

Už tím jste splnil veškeré předpoklady, abyste mohl jít ke státnicím. Samozřejmě ten vnitřní pocit je něco jiného.

Chápu, že se chcete připravit

Tím ale netvrdím, že byste měl jít bez váhání ke státnicím. Je dobře, že se chcete připravit.
Státnice totiž nejsou procházkou růžovým sadem. Je to náročná zkouška. Hrozba toho, že neuspějete, je reálná,  i když je statisticky nižší, než že uspějete.

Štvalo by mě něco jiného

Pokud byste si ty otázky neprošel tak, abyste byl subjektivně spokojen, štvalo by mě něco jiného než to, že by se komise urazila. Komise se neurazí. Zapomene na Vás hned po vyhlášení výsledků!

Mě by štvalo, že jsem přišel o státnicový termín. To by mě vážně štvalo.

Samozřejmě jsou situace, kdy to nemá smysl řešit, a měl byste jít. Příkladem může být situace, kdy Vám zbývá poslední termín před koncem studia.

To je v případě, kdy jste si prodloužil dobu studia a na další termín byste nemohl, protože byste už překročil maximální dobu studia. Jiný důvod, proč by se nedaly odložit státnice, mě asi nenapadá.

Tak schválně – moc by mě zajímalo, jestli to risknete, nebo to odložíte. Obě varianty jsou možné. Udělejte to tak, jak to cítíte. Komise za Vás zkoušku skládat nebude. Stejně tak Vás ani soudit za omluvu nebude.

Přeji Vám úspěšné státnice, ať na ně půjdete kdykoliv.

Pavel Semerád

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a v roce 2011 jsem se stal vysokoškolským učitelem. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *