Neudělala jsem státnice. Pro mámu jsem lempl!

Je vždycky velmi těžké reagovat na to, když mi někdo napíše o radu po neúspěšných státnicích. Není jednoduché tvářit se při tom, jako by se nic nestalo a tvrdit, že to je úplně v pohodě.

Každý se s těmito nepříjemnými pocity zmaru a smutku musí vypořádat po svém. Čas na to potřebují nejen studenti samotní, ale i jejich nejbližší, pro které to bývá také velmi těžké. Některá slova, která v tomto mezidobí používají, hodně bolí a o to hůř se pak berou zpět. 🙁

Právě proto bych se s vámi chtěl podělit o příběh mé čtenářky Hanky, které letos nevyšly státnice na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Na svůj neúspěch se podívala s větším nadhledem, což mě těší, ale je to jen část příběhu.

Neudělala jsem jeden státnicový předmět. Vím, že se z toho nestřílí a stává se to. Moje máma má ale za to, že je konec světa, že jsem lempl a měla jsem se učit tři měsíce dopředu, ne dva, jak to bylo. Prostě to nevyšlo. A vaše články mi svým způsobem fakt pomohly si uvědomit, že jen ona z toho dělá velkou vědu a že se to prostě stává. Jednoduše řečeno, děkuju. 🙂

Moje odpověď

Milá Hanko,

těší mě, že vám mé články poskytly jakousi útěchu a že vám pomohly vyrovnat se vzniklou situací. Vaší mamince bych ale její postoj nevyčítal. Těžko se to vysvětluje „dítěti“, ale i ona bude potřebovat svůj čas, aby to vstřebala.

Z Vašeho příběhu chápu její pohled jako pohled osoby, která Vás má ráda a které Váš neúspěch není lhostejný. To, že při tom použije termín „lempl“ – no, někdy se používají i horší. Berte to prosím s nadhledem.

Jak zlepšit vztah s maminkou po neúspěšných státnicích?

S Vaší maminkou se zbytečně nehádejte! Byla by velká škoda, kdybyste si teď společně pokazily vztahy. Pevně věřím, že se její postoj změní v okamžiku, kdy úspěšně složíte státnice na druhý pokus, čímž dokončíte studium.

Jako nejvhodnější cestu, jak zlepšit váš současný vztah, bych viděl otevřený rozhovor. Vezměte Vaši maminku na kávu / na oběd / na večeři / na procházku a promluvte si s ní. Místo tvrdohlavého obhajovaní se, které by vedlo k další hádce, bych přiznal svoji vinu.

Neudělala jsem státnice, ale…

Řekněte ji, že vás také mrzí, že jste neudělala státnice a že to určitě neberete na lehkou váhu. Řekněte ji, že jste se z neúspěchu poučila a že se připravujete opravdu efektivně a poctivě. Měla by získat upřímný pocit, že (u)děláte vše proto, abyste u dalšího pokusu uspěla.

Samozřejmě se můžete tvářit, že problém neexistuje. Ale na další pokus budete muset počkat několik měsíců. Myslím, že klidnějšímu rodinnému klimatu prospěje, když si s maminkou otevřeně promluvíte. Čím dříve, tím lépe pro obě strany.

Může Vám samozřejmě pomoci, když ji pošlete nějaký můj článek o neúspěšných státnicích, nebo odkaz na video. Prvotní impuls by měl být ale od Vás.

Pevně věřím, že se s tím neúspěchem Vaše maminka brzy smíří a Váš vztah se zlepší. Třeba Vám to pomůže i při přípravě, když se z otázek necháte namátkově přezkoušet.

Přeji Vám mnoho úspěchů u druhého termínu a Vaší mamince potřebný nadhled a pochopení.

Pavel Semerád

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastech.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *