Problém s koktáním je bohužel věc, která může zásadním způsobem ovlivnit život člověka. Znám spoustu skvělých a vzdělaných lidí, kteří si na nějaký post netroufnou jenom proto, že koktají. A to mě vážně mrzí. I to je život, o kterém se moc nemluví.
Nedávno jsem odpovídal studentce, kterou trápí koktání a právě se chystá k obhajobě. Tady je moje laická rada (odborné rady, prosím, pište do komentáře – děkuji!). Přeji všem klidný hlas u obhajob!
Otázka mé čtenářky
Bojím se jít k obhajobě diplomové práce. Můj problém je totiž strach. Když mám strach, zadrhávám se v řeči (koktám). Za normální situace to není ani znát, ale ve stresu se zadrhávám snad u každého slova.
Samotná vzpomínka na moji obhajobu bakalářské práce ve mně vyvolává úzkost. Fakt jsem se zadrhávala u každého slova a komise mi řekla, že můj projev nebudou hodnotit a známku udělali pouze na základě posudků.
Nikdy jsem nechtěla žádné úlevy, i když jsem je mohla mít kvůli mému problému. Nechtěla jsem, aby se na mě spolužáci dívali skrz prsty, že mám úlevy u ústních zkoušek či prezentací.
Proto se své obhajoby děsím a nejraději bych tam ani nešla. Nebojím se o hodnocení mé práce, bojím se mého ústního projevu.
Nemáte radu, jak to zvládnout? 🙁
Moje odpověď
Děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátila. Pokusím se Vám poradit, i když nejsem lektor mluveného projevu ani logoped.
Co se týká zadrhávání, tedy koktání, u prezentací, tak s tím se setkal několikrát. Nikdy se však nikdo studentovi nepoškleboval, ani ho snad netrápil víc, než bylo nezbytně nutné.
Je to prostě něco „jiného“, ale v žádném případě nechci, aby to vyznělo nějak posměšně. Znám spoustu skvělých a inteligentních lidí, které, bohužel, trápí koktání. Jinak by to ale podle písemného projevu nikdo nepoznal.
Inu, každý máme své „drobné“ vady na kráse. Moje je nadváha. 🙁 I když je pravda, že ta se dá skrýt. Horší je to s mým zrakem, ale to je už trochu jiný příběh.
Jak se s tím vypořádat?
Koktání může mít spoustu příčin – od náročných psychických událostí až po problémy s dýcháním (více např. publikace profesora Josefa Pešáka a kolektivu z Lékařské fakulty UPOL).
Nejsem sice lektor mluvení ani logoped, ale z toho, co vím (taky mám svého hlasového lektora), tak se koktání zhoršuje tehdy, když je člověk pod tlakem, zapomíná dýchat, snaží se mluvit rychle a používá obtížně vyslovitelná slova.
Tlaku se dá alespoň trochu předejít opakovaným tréninkem a vhodnou úpravou textu. Trénujte svůj projev nejen před zrcadlem, ale také před skutečným publikem. Před rodinou. Před spolužáky. Před náhodnými kolemjdoucími. Prostě trénujte.
Navoďte si atmosféru, jaká bude pravděpodobně u obhajob. Nedejte nic náhodě. Namodelujte si ten nejvěrohodnější scénář. I když se strachu nezbavíte úplně, bude to lepší. A lepší bude i Váš mluvený projev.
Démosthenés – můj vzor
Už jsem v jednom dřívějším článku o veřejném vystupování zmínil Démosthena. O něm a jeho tréninku se vykládají celé legendy. Byl to však člověk, který je i mým vzorem. Osobně obdivuji jeho trénink výslovnosti.
Aby dosáhl čisté výslovnosti, dával si do úst kaménky, a přesto se snažil mluvit čistě a hlasitě. Zdroj: Wikipedie
Co by vám mohlo pomoci pro zlepšení mluveného projevu?
Já sám jsem začal trénovat po zhlédnutí videa s Janou Postlerovou. Tato hlasová lektorka v něm naháněla strach i Lucii Výborné a celému Radiožurnálu. A to bez nadsázky.
Na YouTube ale najdete spoustu dalších zajímavých videí, které vám pomohou zlepšit mluvený projev. Své k tomu řekly např. Lucie Borhyová a Muriel Mayette, abych jmenoval alespoň některé.
Nic není ztraceno, ale nic také není zadarmo!
Je to obrovská dřina. Ale (do budoucna) se vyplatí.
Hlavně, ať Vás ani nenapadne, že byste tam nešla. Věřím, že vše zvládnete a i Vy dojdete na ten akademický Olymp.
Držím Vám pěsti!
Budete-li cokoliv potřebovat – např. si natrénovat prezentaci přede mnou, jsem Vám k dispozici!
Pavel Semerád
Dobrý den,
všem moc děkuji za rady a podporu! I přes mou vadu řeči jsem dnes úspěšně obhájila svou DP! Asi nejvíce mi pomohlo neřešit své koktání. Prostě se svým strašákem (koktání) nebojovat, přijmout to… Čím více s tím bojujete, čím víc to řešíte, tím je to horší… Nemyslím tím nepřipravovat se na obhajobu, to určitě ne,.. Ale nehrotit své koktání,.. Taky je fajn si nejprve zkusit přednést svůj projev o samotě u nějaké pomalé relaxační hudby a vnímat její rytmus.
Nakonec jsem prezentaci odvykladála za 8 minut, což jsem ani nečekala, že to tak rychle stihnu. Vedoucí práce mi velmi pomohl i s přípravou prezentace a pochválil mě, že takhle si tu obhajobu představoval.
PS: Nenechte se svou koktavostí limitovat! 🙂
Tak to je skvělá zpráva a mám z ní velikou radost!
Upřímně Vám gratuluji a přeji mnoho úspěchů do dalších let! 🙂
PS
Vážená paní / slečno kolegyně,
s radostí se připojuji k panu doktorovi a též Vám gratuluji k úspěchu!
Pořádně si užijte promoci, a hodně štěstí do života! 🙂
Napadá mě tréning před obecenstvem a třídou za využití VR technologie. Je to dostupné k domluvě v Českých Budějovicích.
Zde: https://www.holistic-management.cz/
Není to reklama ale můj osobní nápad a zkušenost, která může reálně pomoct a i pomáhá lidem, kteří musí nějakým způsobem komunikovat s lidmi. Ať už přednášet nebo vést tým.
Děkuji za zajímavý tip s virtuální realitou.
Vážená paní / slečno kolegyně,
pokud tento komentář čtete ještě před termínem Vaší obhajoby, možná Vám následující řádky pomůžou. Nemám pro Vás žádné další rady na rozvoj řečového projevu – sám totiž v tomto ohledu mám na čem pracovat a děkuji panu doktoru Semerádovi za výše uvedené podněty, které určitě využiji.
Já Vám vedle doporučení pana doktora nabízím svůj příběh. Příběh člověka, který prakticky celý život bojuje se stejným „drakem“ jako Vy.
Koktavost mě provází již od dětství a léta základní a střední školy byla v tomto ohledu nejnáročnější. Zakoktával jsem se všude – doma, mezi kamarády, ve škole. Dnes a denně. Logopedka dělala co uměla, ale bez úspěchu. Na vysoké škole se situace začala pozvolna zlepšovat. Nevím proč, ale to bylo v tu chvíli vedlejší. Dnes už zvládnu za běžných okolností mluvit plynule, ale pokud se dostanu do stresu či jiným způsobem „vykolejím“, stavy koktavosti se mi vrací. A to až tak, že ze sebe nedostanu slovo. Jediné, co mi pomůže, je najít vhodné synonymum začínající na hlásku, kterou v tu chvíli moje mluvidla zvládnou.
Kromě koktavosti mě poměrně dlouho provází i akademická půda. Zatím jsem prezentoval závěrečné práce či výsledky výzkumu celkem před pěti komisemi. Na trému, nervozitu a křečovitost bych si býval mohl od hodiny otevřít továrnu a řečový projev raději ani nekomentuji.
Komise byly různé, ale jedno měly společné: Vždycky jsem u nich prošel a nikdy mi kvůli zadrhávání nesnížily hodnocení. Jejich členové byli naštěstí natolik inteligentní, že uměli rozlišit nedostatky, které lze ovlivnit obtížně nebo vůbec ne (např. právě koktavost, ale i další vady řeči jako ráčkování, patlavost, huhňavost), a ty ostatní (příliš mnoho gramatických chyb či balastních slov, nedostatečná odbornost a jiné).
Co konkrétně pomohlo mně? V první řadě – přijmout svůj řečový nedostatek. Uvědomit si, že koktavost ve stresu teď ke mně patří a přirozeně nemám šanci ji odstranit ze dne na den. Ani za týden, ani za měsíc. Možná za několik let, ale tak dlouho obhajobu odkládat nemůžu. Zbývá tedy jediné – vykompenzovat tento nedostatek posílením jiných stránek:
1) Komise. Přesněji řečeno – postoj ke komisi. Není to soudní porota, ale skupina odborníků, které zajímá moje práce a kteří jí věnují svůj čas. U obhajoby si de facto pohazujeme role – léta jsem byl v pozici posluchače (případně i tazatele), když učitelé o přednáškách prezentovali. Nyní je to skoro totéž, akorát obráceně (skoro proto, že mým cílem není komisi něco naučit, ale obhájit svou práci).
2) Prezentace. Možná mi mluvidla nedovolí říct vše, co bych chtěl, ale určitě mi nezabrání promítnout snímky prezentace. Kvalitně, precizně a jednotně zpracované snímky tedy byla jedna z věcí, na kterou jsem vsadil. Další bylo dodržení času. Není to těžké – jak radí pan doktor, zkusil jsem si prezentaci nanečisto a když jsem přetáhl, jednoduše jsem ji zkrátil.
3) Obsah. Kolegové, kteří u obhajoby mluvili jak Cicero o ničem, dopadli vždycky hůř, než já, který koktal aspoň trochu k věci. Důkladná příprava na otázky k obhajobě v posudcích byla samozřejmostí a pokud jsem znal aspoň některé členy komise, snažil jsem se předvídat dotazy s ohledem na jejich odbornost. A když mi někdo vytkl chybu nebo jsem nevěděl odpověď? Nebylo to lehké, ale chybu nebo nevědomost jsem prostě uznal, respektive přiznal. Nikdo nejsme dokonalí a snaha okecat mezery a oblbnout komisi by mi jen přitížila.
Poslední poznámka se týká „úlev“. V první řadě si myslím, že – při vší úctě – si komise mohla tuto hlášku odpustit, zvláště pokud se výsledek vyhlašoval před Vašimi spolužáky. Neslyšel jsem přesné znění, ale nechce se mi věřit, že by Vás komise skutečně ohodnotila jen podle posudků. Nebyl jsem u Vaší obhajoby, ale hádal bych, že jste na počítači pouštěla prezentaci a proběhla nějaká diskuze, která kromě projevu čili formální stránky měla i stránku obsahovou (viz výše). A k tomu se, co mám zkušenost, vždycky přihlíželo.
Za druhé – v tom, že Vám komise odpustila zadrhávání, za sebe žádnou úlevu nevidím. Koktavost, byť podmíněná strachem, Vás – a teď se prosím neurazte – de facto řadí mezi studentky se specifickými vzdělávacími potřebami, které – zjednodušeně řečeno – mají právo na nezbytné modifikace u zkoušek. Například u neslyšících, kteří nemluví vůbec, se jedná o tlumočníka znakového jazyka. Student znakuje a tlumočník „za něj“ mluví. U Vás je modifikace jednodušší a spočívá prostě v oprávnění zadrhávat. Takže se rozhodně netrapte tím, že máte „úlevy“. Nemáte.
Závěrem se přidávám k panu doktorovi s přesvědčením, že úspěšně obhájíte, a též Vám držím pěsti! 🙂
Vážený pane doktore,
velmi si vážím Vašeho komentáře a děkuji za něj.
Problém s koktáním je bohužel věc, která může zásadním způsobem ovlivnit život člověka. Znám spoustu skvělých a vzdělaných lidí, kteří si na nějaký post netroufnou jenom proto, že koktají. A to mě vážně mrzí. I to je život, o kterém se moc nemluví.
Přeji všem klidný hlas u obhajob!
PS