Jak zvládnout mluvení na veřejnosti?

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Promluvit před cizími lidmi? Zbláznil ses?! Tak to ani omylem! Nesnáším to! Mám z toho strach, vždycky prožívám tytéž stavy – rozbuší se mi srdce, vyschne mi v puse, celý se chvěju, kamsi se propadám… Ne, prezentovat prostě NIKDY nebudu!!!

Poznáváte se?

Pokud ne, tak to je dobře a blahopřeji vám.

Já tyhle stavy prožívám – i když už ne v takovém rozsahu – snad pokaždé, když mám předstoupit před nějakou skupinu lidí a něco jim říct. Zpravidla to je buď látka studentům ve škole, nebo výsledky mého výzkumu někde na konferenci.

Naposledy to bylo, když jsem točil video na YouTube – pro vás, pro mé studenty. Bože, jak já jsem se klepal. Koukat do kamery je pro mě něco úplně nového.  Jsem při tom sám, něco říkám a výsledek je nejistý.

Proč vám to říkám?

Chtěl bych, abyste věděli, že každý má někdy strach, bojí se a má negativní emoce. Jan Mühlfeit, který mě před několika lety hodně ovlivnil, říká, že jsou jen 2 druhy lidí, kteří nemají negativní emoce – mrtví a psychopati. To asi mluví za vše. 🙂

Úspěch ale není zadarmo. I ti nejlepší přednášející nějak začínali a vsadím se s vámi, že nebyli hned tak dobří, jako jsou dnes. Např. Démosthenés – známý antický řečník – při svém prvním projevu utekl z řečniště. Až tréninkem dosáhl svého úspěchu.

Moje taktika, jak zvládnout mluvení na veřejnosti

Také „trénuji“. Několikrát ročně jezdím na konference, kde prezentuji příspěvky před odborníky z nejrůznějších oblastí. Mé poslední vystoupení bylo přenášeno do dvou sálů. Vypadá to jednoduše, ale taky jsem prožíval těžké začátky. Jako všichni!

Každé vystoupení je sice jiné, ale i tak se na ně dá připravit. Podělím se s vámi o své taktiky, jak bojuji se strachem z mluvení na veřejnosti a proti strachu z prezentování. Řeknu vám, co dělám a proč?

Nesmíte podcenit přípravu!

Příprava na prezentaci je důležitá, protože byste měli vědět předem, co chcete říct. Čím lepší přípravu uděláte, tím lépe se vám prezentuje a jste i méně nervóznější – však máte alespoň něco.

Pozor: Příprava na přednášku a chystání prezentace není totéž. Prezentace je jen nástroj, který obsahuje informace, které chcete sdělit publiku. Příprava na přednášku může trvat i několik let. Musíte mít, co říct posluchačům – musíte mít nějaké hodnotné poselství.

Možná uslyšíte od různých řečníků, že tu přednášku chystali až dnes ráno. Tak schválně, jak rychle byste připravili přednášku na téma Dynamické a statické moduly pružnosti betonu (pokud jste stavaři tak třeba na téma Akutní leukémie). To asi nebude za večer, co? 🙂

Pohodlně se oblečte!

Při prezentaci se musíte cítit pohodlně. Pokud si pro prezentaci chcete koupit nový oblek (nové šaty) a nové boty, tak si je pár dní před tím prošlápněte. 🙂 Jinak budete upnutí, kolem krku vás to bude škrábat a boty vás budou tlačit – jedním slovem se budete cítit blbě.

Myslím, že je lepší okouzlit publikum obsahem než být hvězdou módních přehlídek. Nevylučuje se to, ale pokud začínáte, mějte kolem sebe co nejméně rušivých vlivů, abyste se mohli soustředit jen na co nejlepší výkon!!

Zjistěte si více informací o místě ještě před přednáškou

Svoji přednášku (vystoupení) budete mít k nějaké příležitosti. Zjistěte si o ni více. Zajímal bych se o to, kdo bude v publiku (veřejnost × odborníci), kde bude přednáška probíhat (interiér × exteriér), jak vypadá přednášková místnost, apod.

Zkrátka čím více budete znát podrobností, tím lépe se můžete připravit na tu vaši chvíli. Je-li to možné, podívejte se do té místnosti den předem, abyste věděli, jak je to v ní uspořádáno dispozičně – kde budete stát, kde bude plátno, kde budou sedět posluchači.

Nasajte atmosféru!

Každá událost, kde se střídají přednášející (např. konference) běží podle předem stanoveného harmonogramu. Pokud ještě s prezentací nemáte dostatek zkušeností, buďte na místě už v úvodu a poslouchejte, vnímejte => nasávejte atmosféru.

Sledujte, jakým způsobem mluví přednášející k posluchačům a jak probíhá diskuze. Nikoho však nekopírujte! Buďte sami sebou. Nemusíte „vykládat vtípky“, když se na to necítíte. Dělejte si i poznámky o tom, co vaši předchůdci řekli (za chvíli vám povím proč).

Projděte si „to“ ještě před prezentací

Chápu, že asi nebudete mít moc náladu řešit ostatní. Pro vlastní jistotu vám doporučuji, abyste si vytiskli prezentaci k vašemu příspěvku, abyste si ji mohli ještě přečíst. Zvláště pak jste-li až ke konci, můžete „zapomenout“, co chcete vlastně říct.

Zkuste si připravit alespoň první 3 věty, které řeknete hned na úvod. Vyhnete se trapnému tichu a rozpačitému začátku. Čtěte dál a dám vám příklad.

A dalším přednášejícím je…. JSTE VY!

Vaše chvíle právě přichází. Moderátor právě řekl vaše jméno a vy pomalu předstupujete před publikum. I kdyby v té místnosti v danou chvíli seděli jen 2 lidi, stejně vám bude připadat, jako by ta místnost byla plná k prasknutí.

Možná budete mít „zaječí“ úmysly. Možná vám bude tak špatně od žaludku jako nikdy. Možná… Kašlete na to a pojďte prodat to, co umíte a na čem jste tak dlouho pracovali!

Všichni ti lidé, co sedí v danou chvíli v místnosti, jsou tam proto, aby vás slyšeli. Aby se něco nového dozvěděli. Mohli dělat cokoliv jiného – jít nakupovat nebo jít do hospody, ale oni tam jsou s vámi. (Tuhle filozofii jsem se naučil před státnicemi, což je trochu úsměvné.)

Pokud si připadáte, že v místnosti nikoho neznáte, doporučuji vám během přestávek na kávu promluvit s několika účastníky – seznámit se. Najednou tam máte své „známé“ a budete klidnější (každá trocha se počítá :)).

Můj tip ještě před tím, než začnete mluvit

Pokud máte pocit, že máte prázdno pod nohama nebo nevíte co s nimi, rozkročte se šíř, čímž se vám podaří zafixovat tělo od nežádoucího kymácení.

Chcete mít vřelejší přijetí? Usmějte se. Publikum rádo zrcadlí, a pokud se na ně budete mračit, budou se mračit i oni na vás.

Přečtěte si můj návod, jak připravit prezentaci – najdete tam 6 kroků, jak připravit lepší prezentaci, kterou publikum zaujmete.

První 3 věty…

První věty mohou vypadat třeba takhle:

Dobré odpoledne dámy a pánové, děkuji za milé přijetí. Rád bych se s vámi dnes podělil o výsledky mého výzkumu, kde řeším daň z robotů. Možná si říkáte, proč daň z robotů… (a teď jim tam dáte nějaké pádné argumenty) =>zaujmete je a o to jde!

Pokud mluvíte na téma, které už někdo před vámi zmiňoval, využijte toho (proto ta má závorka – proč si dělat poznámky).

Jak již zmínil pan profesor Nový ve své přednášce, jsme na prahu nové technologické revoluce, kde bude hrát důležitou roli právě robotizace.

Najednou upoutáte pana profesora v hledišti, který je polichocen, že slyší své jméno. Tím, že se odkazujete na autoritu, získáváte další kladné body u publika a sami se v jejich očích stanete odborníkem (ještě o chlup větším odborníkem).

Průběh prezentace

Já si často z té prezentace nic nepamatuji. Nevím, co jsem řekl. Pořád sleduji publikum a snažím se reagovat na jejich chování. Pokud je něco zaujme, mluvím o tom déle. Pokud cítím, že už to stačí, překlikávám na další slajd. 🙂

Jak přežít diskuzi?

[…] Děkuji za pozornost! Ještě nezapomeňte na úsměv!! 🙂

Konec je za vámi a teď přichází asi ta nejtěžší část – diskuze, otázky a odpovědi. Vaše odpovědi. Na tuto chvíli se nedá moc dobře připravit! To jsou kecy :). Dá a existují pro to jednoduché triky.

Vy to téma znáte dobře. Víte, jaké otázky řeší ostatní. Využijte toho! Na (před)posledním slajdu tyto otázky jen tak mimochodem zmiňte. Je velká pravděpodobnost, že se na ně někdo zeptá a vy na ně budete mít připravené odpovědi.

Když jsem takto prezentoval ty svoje „roboty“, tak si publikum samo kladlo otázky a samo si odpovídalo. Já čelil jen 3 přímým otázkám. Ta diskuze trvala 20 minut!! Jen pro srovnání moje prezentace byla na 7 minut a na mé vystoupení bylo vyhrazeno 15 minut…

Vždycky můžete říct: „To nevím!“

Když dostanete otázku, na kterou neznáte odpověď, snažte se odpovědět diplomaticky. Řekněte: „To jsem zatím neřešil. Děkuji vám za zajímavý podnět, určitě se mu budu věnovat v příštím příspěvku.“ Třeba se vám tím podaří rozmluvit publikum. 🙂

Jenže, co když to bude ostuda?!

Ale nebude! A i kdyby váš příspěvek nebyl zrovna nejlepší, publikum na vás zapomene rychleji, než si myslíte. Vzpomínáte ještě na Démosthenése z mého úvodu. Ten poprvé utekl z pódia.

Víte, co se mi přihodilo při mé 1. prezentaci?

Trapas, velký trapas. Snad to ani nemohlo být horší!! 🙂

Skoro pravidelně se účastním konference ExFoS, což je konference pro znalce se zaměřením na oceňování nemovitých věcí, analýzu dopravních nehod a rizikové inženýrství.

Když jsem byl v 1. roce doktorského studia, tak jsem se ji zúčastnil poprvé jako přednášející s příspěvkem: „Ručení za nezaplacenou daň – Je možné stanovit obvyklou cenu u pohonných hmot?“ Tedy téma daňové a ještě úúúúplně mimo zaměření konference. OMG!!

Mohlo to být horší? To víte, že ano. Byl jsem přihlášen do obecné části, kde seděli úplně všichni účastníci konference a v programu jsem šel hned po náměstkovi ministra spravedlnosti, který řešil odměňování znalecké činnosti.

Pokud víte, jak je odměňování znalců palčivá otázka, dokážete si jistě představit, jak vášnivá diskuze probíhala před mým příspěvkem. Ale po mém příspěvku nikdo neřekl ani slovo. Měl jsem špatné téma pro konkrétní publikum a ještě to byla má první velká prezentace!

Byla to zkušenost – otřepal jsem se z toho a poučil. 🙂

Na ExFoS jezdím pořád, jen jsem změnil zaměření svých příspěvků a ty kupodivu alespoň některé znalce zaujmou na tolik, že spolu ještě diskutujeme v kuloárech. Prostě se to s tím prvním příspěvkem nedá vůbec srovnat.

A víte, co je nejlepší? Že si na ten můj trapas před 7 lety už vůbec nikdo nepamatuje. Tak to zbytečně neřešte a nebojte se veřejně vystoupit. Jedině tak se z vás pak může stát mistr a řečník v jedné osobě.

Přeji vám hodně klidu v hlase!

Pavel Semerád

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na svém blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *