Obhajoba bakalářky (diplomky) zní pro mnohé studenty tak abstraktně, že prakticky ani nepočítají s tím, že by se ji vůbec dožili. A přece, jsou-li dostatečně vysílení, nevyspaní, hladoví a předem smířeni s neúspěchem, s vypětím všech sil práci odevzdají. Děj se vůle Boží!
Jenomže tím jejich boj teprve začíná. Napsat práci a obhájit ji před členy zkušební komise jsou totiž dvě naprosto odlišné věci. Podle mě navíc platí rovnice:
Skvělá diplomka + příšerná obhajoba = blbé hodnocení
Jak může vzniknout špatná obhajoba? Není to jen nějaká pověra takových „těch“ chytrolínů?
Dnes si legraci vážně nedělám. Opravdu stačí udělat tyto 3 jednoduché chyby. Není potřeba se ani nijak zvlášť snažit, aby vám příšerná obhajoba pokazila dobře odvedenou práci.
Přehánějte svoji odbornost
V jednom z předchozích článků jsem tvrdil, že nemáte zapomínat na to, že mluvíte k lidem. Tím, že přeženete svoji odbornost, se může stát, že se budou chtít proti vám vytáhnout i ostatní, aby vám ukázali, že jsou teda taky odborníky.
U státnic proti vám stojí těžký kalibr – lidé z oboru a praxe, které příliš neokouzlíte brutálně vypadající rovnicí z 3. strany vysokoškolských skript, jejichž autor sedí naproti vám v komisi.
Zaujměte je raději originálním pojetím, výsledky a doporučeními než tím, že umíte vyslovit odborné slovo, o jehož významu vůbec nic nevíte. A i kdyby, budou mu rozumět i ostatní?
Okecávejte teorii tak dlouho, až na „vaši práci“ nedojde
Okecávejte teorii, dokud to jen půjde. Je přece super, že jste si o tématu něco přečetli. Kdo by to čekal..?! (Jasně, že se tomu vyhněte!)
Trochu píchnu do vlastního hnízda. Úplně nejvíc nesnáším, když sedím celý den na nějaké konferenci (ve specializované sekci) a přijde přednášející, který začne své patnáctiminutové představení těmi nejtriviálnějšími základy.
Např. přednáška je na téma daňové podvody u daně z přidané hodnoty a začátek je nejdříve o hledání definice daně obecně, pak podle OECD a pak podle Širokého a Kubátové (nebo jiné uznávané autority v oboru). Nakonec začne ještě přidávat vlastní pojetí a představy o tématu, které jsou postaveny na vodě, a kdejaký laik je rozbije na atom. Tato tryzna trvá půlku přiděleného času. A druhá půlka? Jako fakt nevím, skončil jsem svoji pozornost na 2. slajdu.
Autopilota pak v podobných případech zapínám i u některých státnicových obhajob. A to prezentujícím kladné body nepřináší.
Do prezentace opište celou diplomku
Už jste někdy viděli „prezentaci“, která vypadala asi nějak takhle: velikost písma 10, počet řádku cca 30 (možná víc), barva pozadí světle modrá a barva textu tmavě žlutá?
Pro takový paskvil nemám kromě několika hanlivých slov odborné pojmenování. Prostě katastrofa! Tím spíš, když se přednášející domnívá, že to nepřečtu, tak to raději přečte slovo od slova za mě.
Má pravdu, nepřečtu, protože se o to ani nepokusím a raději budu přemýšlet o tom, co večer postnu na blog.
Vážně to bude stačit, aby vznikla příšerná obhajoba?
Mohu vám skoro s jistotou slíbit, že pokud naplníte kterýkoliv z těchto tří bodů, budou vás vaši posluchači „zbožňovat“.
Je velmi pravděpodobné, že ztratíte jejich pozornost hned v úvodu. Nikdo si vás nebude pamatovat, nikoho nezaujmete. Ti znudění zkoušející, kteří toto téma slyšeli snad 100×, se pak budou pídit po drobnostech místo toho, aby proběhla plodná diskuze nad vašimi výsledky, kterými změníte svět!
Chcete se tomu vyhnout?
Potom si prezentaci předem připravte a zkuste ji odříkat někomu jinému (nebo alespoň sobě, ale nahlas).
Text pište jednoduše (ideálně v bodech) bez zbytečných rušivých elementů.
Protože každá komise chce vědět hlavně, co jste řešili (cíl), jak jste to řešili (metodiku) a co jste vyzkoumali (výsledky), nebuďte lakomí a podělte se s nimi o to. 😉
Minimum teorie uveďte opravdu jen tehdy, má-li to pro vaši práci nějaký význam.
Shrnuto do jedné věty: Mluvte přirozeně, jednoduše a nebojte se posluchače zaujmout!
To obvykle stačí. Za těch 7 minut toho fakt víc nestihnete. 😉
Přeji vám hodně klidu v hlase a úspěšnou obhajobu!
Pokud potřebujete poradit, jak připravit obhajobu, napište mi a pomohu vám.
Pavel Semerád
