Psaní literární rešerše je náročné a zápasíme s ním všichni. Problémů je několik:
- nikdy nedokážeme přečíst úplně všechny zdroje, které o daném tématu vyšly (nebudeme vědět všechno),
- žádné zdroje nelze lehkovážně ignorovat (bývá problém vybrat ty nejdůležitější),
- když už je vybereme, míváme pocit, že jen opisujeme a chybí náš vlastní přínos,
- to pak vede k prokrastinaci, demotivaci, v horším případě frustraci.
Jak z toho ven? O tom, alespoň částečně je tento článek, ve kterém odpovídám na otázku své čtenářky. Možná se v jejím vnímání psaní také poznáte.
Otázka mém čtenářky
Přečetla jsem několik článků k tématu, postupně si kopírovala zásadní informace pod patřičné kapitoly, snažila se o systematickou práci, ale ani za týden nejsem schopná napsat kapitolu.
Když dojde k samotnému psaní, tak to najednou prostě nejde
Vždy rozpracuji část, ale neumím dát kapitole celkovou formu. Mám pocit, že se k tématu vyjadřovalo mnoho studentů a vědců a já si pouze „hraji“ s pořadím již existujících tvrzení, případně reformuluji.
Připadá mi, že mám nějaký blok v psaní
Jakoby můj mozek nebyl schopný pochopit a vytvořit jednoduchou syntézu. Vždy se o psaní pokusím, zjistím, že mi to nejde, začnu panikařit, že nejsem schopná práci napsat. Protože samozřejmě ne každý je toho schopen… co když se to týká i mě?
Stydím se to přiznat blízkým i vedoucímu práce
V podstatě jsem za celý měsíc nenapsala skoro nic. A to jsem u té teoretické, jednodušší části. Na systematickou extrakci klíčových údajů z vybraných studií, viz cíl práce, raději ani nemyslím.
Napsat bakalářskou práci se mi jeví jako nepřekonatelný úkol
Paradoxně mi seminární práce v loňském roce takové problémy nedělaly. Možná mě děsí představa, že si moji bakalářskou práci může přečíst kdokoliv […]
Moje odpověď
Vážená paní kolegyně,
hledání a pročítání zdrojů a zpracování teoretické části je vždy ze začátku problém. Chápu Váš pocit, že je to v podstatě překopírování toho, co už někdo někdy napsal.
Je to pravda jen napůl
Každý autor má totiž své zadání, svůj cíl, kterého se snaží dosáhnout. Z toho vyplývá, že ani ty texty nemohou být úplně stejné. Když se do nich začtete, určitě najdete mnoho rozdílů (např. ve struktuře textu, obsahu kapitol a výsledků, kterých autoři dosáhli).
Dovolím si Vám navrhnout následující postup:
- Při procházení zdrojů si vypisujte vše, co souvisí s Vašim cílem (samozřejmě i tématem).
- Pište volně a k napsanému textu se příliš nevracejte, protože Vás to bude blokovat v dalším psaní. K textu se vraťte až s odstupem několika dní (nebo alespoň hodin).
- Jakmile napíšete ucelý text, několikrát si ho přečtěte a pusťte se do úprav.
Jasná pravidla
- Pasáže, které se budou opakovat nebo prolínat, slučte dohromady.
- Bude-li něco mimo téma, smažte to.
- Otevře-li se nějaká otázka, nebo vás něco zaujme, dohledejte si více informací, nastudujte si je a text rozšiřte.
- Dostanete-li se do úzkých, nebo si budete chtít být jistější, že postupujete správným směrem, konzultujte s vedoucí(m) práce.
- Důležité je se držet struktury textu, abyste od hlavního tématu neutíkala pryč.
Když vydržíte, začne před vámi vznikat ucelenější text, ze kterého začnete mít radost.
Teorie není zbytečná!
Někdy mají studenti mylnou představu, že je teorie zbytečná a úplně v klidu by se obešli bez ní. To je chyba! Tou teorií si v podstatě otevřete cestu k výzkumu a připravujete si pevnou půdu pod nohama pro vaše argumenty.
Uvidíte totiž, jak postupovali autoři před vámi. Co dělali, jak to měřili, jak to vyhodnocovali a co navrhují. Můžete se inspirovat, což se v případě dílčích neúspěchů může hodit (většinou výzkum nebývá přímočarý od začátku do konce).
Praktická část možná bude pracnější
Těžko se mi posuzuje, co je těžší, jestli teoretická nebo praktická část. Někdy dá ta praktická část pořádně zabrat, ale díky zkušenostem, které nastudujete v teoretické části budete mít důležité know-how a výzkum vás třeba začne i bavit. 🙂
—
Tak ať vám jde psaní od klávesnice.
A kdyby bylo nejhůř, o konzultaci můžete napsat i mně.
Pavel Semerád
