Ohlédnutí za mým působením na Mendelově univerzitě

Za pár minut odbije půlnoc. V pohádce o Popelce to byl čas, kdy se měly rozplynout všechny kouzelné věci z oříšků a mělo dojít k návratu do reality. Přesně takhle nějak si teď připadám.

Okamžik, ke kterému jsem vzhlížel větší část semestru ve víře, že mě vysvobodí z toho mého krysího závodu, již brzy nastane a já tak po 11 letech a 5 měsících, přesně, Mendelovu univerzitu opustím.

Pokud jste četli můj článek, ve kterém jsem hodnotil svůj loňský rok, mohli jste nabýt dojmu, že bylo na MENDELU vše špatně. Opak je ale pravdou.

Je pravda, že poslední rok jsem vnímal velmi emotivně, ale Mendelova univerzita mi dala i mnoho dobrého. Uvědomil jsem si to během loučení s kolegy, z nichž mnozí z nich se stali i mými přáteli.

A tak jsem si teď sedl a zavzpomínal na ty roky na mé alma mater. 💚💙

Rok 2010 – oslovení mého budoucího školitele

Všechno to začalo v listopadu 2010, kdy jsem ještě jako student navazujícího studia na Akademii Sting a Ústavu soudního inženýrství VUT napsal e-mail panu (tehdy) docentu Petru Davidovi.

Tohoto pána jsem před tím nikdy neviděl, ale četl jsem od něj nějaké publikace, které se věnovaly spotřebním daním (z cigaret), což byla oblast, která mi byla jako petrolejáři velmi blízka.

Vždyť jsem o podvodech na nepřímých daních u pohonných hmot právě psal diplomku. Stejně tak tomu bylo i u bakalářky. Přišlo mi tedy logické v tomto tématu pokračovat na doktorském studiu.

Vůbec jsem nevěděl, co takové doktorské studium obnáší. Prostě jsem měl téma, které jsem chtěl řešit, a věřil jsem, že k němu najdu i školitele. Když mi pan docent odpověděl a pozval mě na schůzku, bylo to poprvé, kdy jsem vstoupil na půdu Ústavu účetnictví a daní.

Rok 2011 – přijímací zkoušky

Červen

Do konce května jsem si tedy podal přihlášku a připravoval se na zkoušky. Připravoval jsem se ale blbě. Hned začátek přijímaček, kdy se mě komise snažila ptát anglicky, skončil ostudou. Jakožto celoživotnímu němčináři mi byla angličtina na hony vzdálená.

Přesto mě nakonec na MENDELU vzali. Podle slov jednoho z členů v komisi, se kterým jsem se bavil o několik měsíců později, vzali každého, kdo se uměl podepsat a stejně nenaplnili směrné číslo. Tak díky.

Už o prázdninách jsem ale začal chodit na intenzivní týdny angličtiny, abych svůj hendikep začal stahovat.

Později jsem si našel vynikající lektorku angličtiny, se kterou jsem pak více než tři roky vylepšoval angličtinu dvakrát týdně po 1,5 hodině. Naše spolupráce nakonec vydržela až do Covidu, ale to už jsme se potkávali „jen“ jednou týdně…

Září

V září začala má tříletá pouť doktorským studiem. Všechno pro mě bylo nové a jen díky mým skvělým kolegům na ústavu (a spolužákům – doktorandům), jsem to nějak zvládl.

Začalo to celkem běžnými požadavky – začátek výuky, sepsání článků na doktorskou konferenci PefNet, podání přihlášky na projekt v rámci interní grantové agentury (IGA), příprava článku na konferenci Firma a konkurenční prostředí… ouvej.

Listopad

Dalším velmi důležitým mezníkem byl listopad. Tehdy jsem byl vyslán na asi nejlepší daňové pracoviště na světě – Institute for Austrian and International Tax Law na WU ve Vídni.

Když jsem se dozvěděl, že tam pojedu, oddechl jsem si, protože jsem si myslel, že to všechno zvládnu jen s němčinou. Jak moc jsem se mýlil!

S rakouskými akademiky se německy sice (překvapivě) domluvíte, ale jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistil, že celý svět mluví anglicky.

Připadal jsem si trochu jako neandrtálec, který vyrazil z Brna s omezenou slovní zásobou, aby dobil Vídeň. No, i když to skončilo trochu fiaskem, byla to pro mě obrovská motivace, abych tu angličtinu prostě nějak zvládl.

Rok 2012 – hodně zlomový rok

Březen

Na přelomu března a dubna mi vyšel první vědecký článek ve SCOPUSu, takže jsem v podstatě splnil podmínku na publikace v rámci doktorského studia. Během doktorského studia jsem nakonec napsal asi tři desítky publikací.

Květen

V květnu jsem úspěšně absolvoval obhajobu tezí dizertační práce a zkoušky z odborných předmětů v rámci komisionální zkoušky. Dodnes si pamatuji na slova pana profesora Fuchse, který mi řekl, že se božímu nadšení nemá bránit a že mi dává rok života.

Červenec

Tento měsíc změnil můj život až do dnešních dní. Zamiloval jsem se do kolegyně u nás na ústavu a o pár let později jsem si ji vzal. Jestli je něco, za co Mendelově univerzitě vděčím úúúplně nejvíc, tak za to, že jsem tam potkal Lucku.

Zimní semestr

Zimní semestr byl pro mě zlomový v tom, že jsem v září vytvořil Facebookovou stránku pro obor Účetnictví a daně a současně jsem vytvořil i svoji vlastní.

Foto: Deloitte Tax Academy – předávání certifikátů na PEF MENDELU

Zprvu pod rouškou anonymity jsem ji pojmenoval Tax System (=Daňová soustava), což byl předmět, který jsem učil druhým rokem. Problém ale byl, že fungovala vždy jen jeden semestr a v létě tam bylo skoro mrtvo.  Každopádně to bylo moje první blogování.

Rok 2013 – neobhájené teze dizertační práce

Letní semestr probíhal celkem v pohodě. Vyzdvihl bych asi to, že jsem dostal úvazek technického pracovníka (0,2) a mnohem víc jsem se zapojoval do dění na ústavu a na fakultě.

Dokonce jsem tehdy poprvé začal učit i v angličtině (Finanční účetnictví na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií).

Byl jsem hodně sebevědomý, a proto jsem dnes zpětně rád, že jsem v květnu neobhájil teze dizertační práce. Děkuji panu profesoru Lacinovi a paní docentce Kašparovské, že mě nenechali projít. Ta rozpracovaná práce byla totiž fakt hrozná.

Práci jsem během prázdnin pod dohledem svého školitele Petra Davida přepracoval a na konci srpna úspěšně obhájil.

To důležité, co jsem si tehdy uvědomil, bylo to, co se snažím předávat ve svých článcích – KONZULTUJTE S VEDOUCÍM PRÁCE. Já jsem to totiž až do toho neúspěchu nedělal a byla to veliká chyba. Kdybych to jen tehdy věděl…

Rok 2014 – dokončené doktorské studium

V průběhu tohoto roku mi vyšlo několik článků s mým školitelem a na konci srpna jsem práci ve standardní době studia odevzdal. K obhajobě jsem šel ale až na Martina, 11. listopadu (to bylo v úterý).

Přiznám se, že jsem se ten termín snažil hodně urgovat. Měl jsem k tomu totiž dobrý důvod. V tom stejném týdnu, jen v neděli, mi ta nejlepší žena na světě porodila dceru.

Rok 2015 – zlom

Můj úvazek technika se navýšil až na 0,8.

V dubnu jsem ale tvrdě pocítil, že nejsem nesmrtelný. V posledním zápase o prvním místo v naší městské soutěži (basketbal) jsem si hned v první čtvrtce natrhl meniskus a musel jsem na operaci.

Hodně jsem začal řešit, co budu dělat dál.

Postupně jsem začal objevovat nové obory – informační technologie, marketing, copywriting. Četl jsem knihy o seberozvoji a oblíbil jsem si spoustu spíkrů na YouTube.

Založil jsem svůj první blog, který už ale nemám. Byl zaměřený na daně, ale učil jsem se na něm, jak publikovat ve WordPressu.

Rok 2016 – rok hledání

Bylo to období, kdy jsem se hledal. Učení bylo celkem v pohodě (učil jsem dva předměty v angličtině), vyšlo mi pár publikací, ale přesto jsem se cítil hodně vyprahlý. Bylo to období, kdy jsem přestal psát o pohonných hmotách a hledal nové téma.

Rok 2017 – začátek blogování

Tento rok byl zlomový v tom, že jsem začal v červnu blogovat. Jen tak pro zábavu a (hlavně) pro mé studenty na Provozně ekonomické fakultě. Nakonec se z toho pro mě stala droga.

Rok 2018 – PR MENDELU & roboti

V tomto roce jsem posunul svoje působení na univerzitě i mimo Ústav účetnictví a daní. Shodou okolností jsem se objevil na PR Mendelovy univerzity. Jako úplně náhodou to nebylo. Prostě jsem založil univerzitě Twitter a začal twítovat. 🙂 Nakonec z toho byly 4 skvělé roky.

Objevil jsem své nové téma a začal jsem psát články o zdanění práce robotů.

Rok 2019 – začal jsem natáčet videa na YouTube

Rok před tím, než jsme kvůli Covidu přešli do online prostoru, jsem sám sebe začal trápit mluvením před kamerou. Ty začátky byly fakt hrozný peklo, ale postupně mi to začalo přicházet do krve.

V září jsem začal studovat MBA.

Rok 2020 – COVID, podcast a konzultace

Přechod do onlinu byl pro všechny hrozně náročný. Já jsem ale využil svých zkušeností z YouTube a začal jsem své přednášky a cvičení předtáčet.

Od září jsem pak začal nahrávat podcast O studiu a nabízet placenou formu konzultací.

Rok 2021 – jsem poprvé zažil obrovské vyhoření

Úplně jsem se zamotal v tom krysím závodě, neměl jsem z ničeho radost… no prostě jsem vyhořel. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se z toho dostal. Ale zvládl jsem to, i díky vám.

Na podzim jsem začal přispívat na blog akademickaetika.cz.

Rok 2022 – rozhodl jsem se odejít z MENDELU

Loňský rok jsem popsal docela dopodrobna v předchozím článku. Po kauzách se zahraničními doktorandy a po anonymním udání jsem se po dalších dvou vyhořeních rozhodl z toho rozjetého vlaku vyskočit a odejít po svých.

Rok 2023 – (už jen) leden

Tenhle měsíc byl poslední na MENDELU a já jsem se s tím vnitřně musel vyrovnat. Myslel jsem si, že jsem větší tvrďák, ale v posledním týdnu to na mě docela dost doléhalo. Dokonce jsem se přistihl při tom, jak sedím v kanceláři a bulím jak želva.

Odcházím totiž z univerzity, která mi toho dala opravdu hodně. Lidsky i profesně jsem na ní vyrostl. Potkal jsem spoustu skvělých lidí, po kterých se mi bude stýskat. Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne. Ti všichni totiž byli mými učiteli.

Proto bych vám všem, vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové, chtěl poděkovat za spolupráci a za vše, co jste pro mě kdy udělali. Velmi si toho vážím a samozřejmě u mě máte dveře vždy otevřené.

Pomalu mi docházejí síly a inspirace pro psaní, blíží se půlnoc. Zakončím tak toto své pojednání slovy klasika.

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost.
[Sbohem a šáteček, Vítězslav Nezval]

Sbohem a děkuji!

Pavel