Jaký byl můj rok 2022 a kam se chystám v novém roce?

Upřímně jsem rád, že už tenhle rok končí. Rok 2022 pro mě totiž nebyl příliš šťastný.

Jistě byly v něm i světlé chvilky a příjemná překvapení

  • Jako např. to, že jsem začal učit manažerské účetnictví na Fakultě podnikatelské VUT a
  • pokračoval jsem ve výuce na Vysoké škole Newton.
  • Nebo, když mě Aneta Štokrová pozvala jako hosta do podcastu Studovna na Radiu Wave, kde jsme si povídali o psaní bakalářek a diplomek.
  • Potkal jsem a mám kolem sebe i celou řadu skvělých lidí, kteří mi otevřeli dveře do velkého světa a byli připraveni mi otevřít i svou náruč a trpělivě mi naslouchali, když se něco nepovedlo. Přátelé, moc vám za to děkuji!!!


Foto: Tereza Kunderová, Český rozhlas

O některé okamžiky bych ale raději zůstal ochuzen

Já vím, že i neúspěchy a rutina patří k životu. Když ale člověk ztratí motivaci a víc jak půl roku chodí do práce, ze které nemá radost, myslím, že je to ten správný čas na změnu.

Když k tomu připočtu i to, že jsem musel hájit svou čest před etickou komisí kvůli anonymnímu udání, rozhodl jsem se, že udělám radikální rozhodnutí a Mendelovu univerzitu po 11 a půl letech opustím. Ano, dal jsem výpověď.

Pokud vás zajímají podrobnosti o mém roce, tak vás jím v následujících řádcích provedu.

Letní semestr: Manažerko vs. anonymní udání

Když se v lednu rozdělovala výuka, dostal jsem v letním semestru 13 hodin. A to i přesto, že jsem neměl plný úvazek. Čelil jsem tomu ale celkem statečně.

Pozitivem totiž pro mě byla výuka manažerského účetnictví

Dostal jsem se k tomu prakticky náhodou (ano, šel jsem do toho dobrovolně) a při tom jsem netušil, že toto mé rozhodnutí ovlivní v podstatě celý tento rok.

Jsem velmi vděčný panu docentu Patriku Svobodovi a paní docentce Haně Bohušové za to, že si mě vzali pod svá ochranná křídla a provedli mě tímto náročným předmětem.

Vím, že jsem nebyl dokonalý – přece jen to bylo něco nového. Ale soudě podle evaluací to se mnou nakonec asi nebylo až tak špatné.

Zlom odstartovaly kauzy rakouských a německých doktorandů

Někdy na přelomu března a dubna se na Mendelově univerzitě začaly řešit překladové plagiáty u rakouských a německých doktorandů. Začaly prosakovat i další informace, o kterých si můžete přečíst třeba v Deníku N.

Nikdo na fakultě nevěděl, jak se k tomu postavit.

Jen já jsem si pustil hubu na špacír a veřejně jsem se v dubnu několikrát zeptal, jestli za to pan děkan Pavel Žufan odstoupí. Všichni na mě překvapeně koukali, protože rezignace děkana nebyla na pořadu dní.

Anonymní udání k etické komisi

Místo toho na mě přišlo začátkem květnu anonymní udání k Etické komisi Mendelovy univerzity v Brně. Prý jsem měl konzultovat závěrečné práce se studenty MENDELU za úplatu. Tohle samozřejmě nebyla a není pravda.

Nikdy nekonzultuji práce za úplatu se studenty z institucí, na kterých působím jako pedagog.

Komisi jsem to musel dokazovat a nakonec mě v červnu „osvobodila“. Přestože jsem to před komisí „ustál“, obrovsky utrpěla má psychika a sebevědomí.

Nebudu chodit kolem horké kaše – celý květen jsem byl jako spráskaný pes a stala se ze mě troska bez života. Možná to byl něčí úmysl. Možná to měla být lekce – že mám příště (raději) držet hubu a krok.

Mám obrovské štěstí, že mám kolem sebe partu lidí, kteří mě nenechali psychicky padnout.

Obrovský dík patří Tomášovi Foltýnkovi a Ditě Henek Dlabolové z European Network for Academic Integrity (ENAI) a mému mentorovi Vláďovi (nevím, jestli stojí o popularitu).

Každopádně to bylo poprvé, kdy jsem začal vážně uvažovat o tom, že na Mendelově univerzitě skončím.

Červen byl překvapivě měsícem nových příležitostí

Když už jsem byl na tom pomyslném akademickém dně, vytáhly mě nahoru dvě nabídky, které jsem v rozpětí několika málo dní dostal.

Nejdříve se mi ozvali z Vysoké školy Newton, jestli se mnou mohou – stejně jako minulý rok – počítat na výuku v zimním semestru. Souhlasil jsem. Newton jsem si totiž oblíbil. Líbí se mi jeho koncepce výuky a další doprovodné akce pro studenty.

Druhá nabídka přišla z Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně. Prý jestli bych tam nechtěl učit manažerské účetnictví. Souhlasil jsem. Bral jsem to jako obrovskou výzvu!

Pevně jsem věřil, že když částečně změním prostředí, přijdu na jiné myšlenky a že mě výuka začne (zase) bavit.

V zimním semestru jsem si ale ukrojil příliš velký krajíc

Mendelova univerzita v Brně

Na Mendelově univerzitě, kde jsem zprvu dostal naložených 15 hodin výuky v 5 různých předmětech, jsem jako garant musel vytvořit úplně nový předmět Účetní a daňové případové studie.

Abych byl fér, na tom předmětu se podílely i dvě mé kolegyně – Milena Otavová s Janou Gláserovou (děkuji jim za to!) – a část výuky byla zajištěna externími přednášejícími.

No a výuku Diplomního semináře v AJ vzal můj kolega a kamarád Marian Dobranschi. I tak jsem měl ale zprvu 13 hodin přímé výuky týdně.

Pro mé případné hatery:  Splnil jsem i všechny mé pracovní závazky, které jsem měl vůči MENDELU a všechno ostatní, o čem budu dále psát, jsem řešil ve svém volném čase (tedy i o víkendech).

Vysoká škola Newton

Na Newtonu mi nabídli výuku předmětu Daňové aspekty podnikání. Do party jsem si přizval dva mé dlouholeté kamarády Ondřeje Babuňka a Michala Kočiše.

Díky nim a jejich odborným zkušenostem proběhla výuka prakticky bez problémů. Pevně věřím, že nám tato spolupráce vydrží i do dalších let.

Fakulta podnikatelská VUT

Třešničkou na dortu byla ale výuka na podnikatelce. Nejen že jsem musel nachystat veškeré materiály pro výuku, ale hlavně jsem na to byl celý semestr úplně sám.

To pro mě byla opravdu tvrdá škola a přiznávám se bez mučení, že jsem tomu obětoval prakticky veškerý volný čas. Prostě jsem chtěl podat co nejlepší výkon. Jestli se mi to podařilo, uvidím po zkouškovém.

Už teď ale má mé působení na VUT jeden přínos.  Začal jsem psát blog manazerko.cz, kde se se čtenáři dělím o své znalosti v manažerském účetnictví.

Sečteno podtrženo

Celkem jsem tak v zimním semestru učil 6 různých předmětů, a když jsem měl o víkendech kombiňáky, učil jsem 23 hodin týdně (jinak jich bylo 17).

Aby toho nebylo málo, měli jsme personální problémy na naší čerpací stanici v Bohunicích, kde jsme museli vykrýt 4 měsíce kvůli dlouhodobé absenci naší kolegyně.

Už na začátku října jsem tak podruhé vyhořel.

Když jsem neučil, tak jsem si i na benzince chystal přednášky a cvičení. Brzy jsem poznal, že jsem si ukrojil příliš velký krajíc a že je to dlouhodobě neudržitelné.

Možná jste si všimli, že jsem kvůli tomu do 16. 12. 2022 úplně přerušil veškeré konzultace.

Na MENDELU jsem dal výpověď

Koncem října jsem si tak domluvil schůzku s paní profesorkou Danuší Nerudovou (ano, tou Danuší Nerudovou) a předal jsem jí mnou podepsanou výpověď. Po 11 a půl letech k 31. lednu 2023 tak své působení na univerzitě (u)končím.

Musel jsem se zkrátka něčeho vzdát a při zvážení všech pro a proti, padl černý Petr na MENDELU.

Jaké jsou mé plány do budoucna?

Od chvíle, kdy jsem ohlásil svůj odchod, se mi obrovsky ulevilo. Věděl jsem, že tenhle můj krysí závod na konci semestru skončí.

Kolegové se mě sice tu a tam zeptají, kam odcházím, ale já mám pořád tu stejnou odpověď – vlastně nikam. Já se hlavně potřebuji dát po semestru do pořádku.

Na mou čest, na psí uši, na kočičí svědomí, že (zatím) nemám od února kromě práce v našich rodinných firmách a kromě malého úvazku na Vysoké škole Newton nic domluveného.

Vlastně mám…

  • potřebuji dotáhnout 4 články, které mám rozpracované s kolegy. Slíbil jsem jim, že ty publikace v příštím roce pošleme do recenzních řízení do vědeckých časopisů.
  • Mám taky rozepsanou knihu – už dva roky -, a teď bych mohl mít více čas, abych ji dokončil a vydal.

Zatím tomu nechávám volný průběh

I když zatím nemám nic „jistého“, nikam se neženu. Ono se něco určitě objeví. Aby k tomu ale mohlo dojít, musel jsem prasknout tu svoji bublinu (doporučuji přednášku Jirky Krále „Prasknout svou bublinu“ na TEDx).

Vždyť bych na tu novou příležitost ani neměl čas…

Tak tohle byl můj rok 2022

… a uvidím, co mi přinese ten rok 2023.

Za sebe vám ale mohu slíbit, že budu i nadále pokračovat v psaní tohoto blogu a v natáčení podcastu O studiu. Rád bych se vrátil i k videím na YouTube a dopsal tu knihu.

Budu rád, když mi zachováte svou přízeň!

Přeji vám všem úspěšné studium a ať vám jde psaní prací od klávesnice.

Pavel Semerád

PS. Pokud vám mohu dát jednu dobře míněnou radu – nikdy se nenechte sežvejkat prací. Má-li z vás být jen prázdná troska, ty prachy za to fakt nestojí. Jinak jsou peníze samozřejmě fajn. Tak ať se vás drží i v novém roce. 🙂

5/5 - (6 hodnocení)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 12. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Komentáře: 4

  1. Vážený pane doktore,

    procházím Vaše řádky a nestačím koukat, s čím vším jste se loni musel porvat. Klobouk dolů!

    Asi nejsmutnější na tom všem mi přijde skutečnost, kdy vysokoškolský pedagog musí před etickou komisí dokazovat svou nevinu jenom na základě nějakého anonymu. Kde to jsme??? Co presumpce neviny??? Vážená komise, dovolím si netradiční novoroční přáníčko: Zameťte si nejdřív před vlastním prahem, než zas budete „grilovat“ někoho z kolegů!

    Vám, pane doktore, přeji, ať je letošní rok mnohem šťastnější a klidnější, a budu se těšit na další příspěvky na Vašem blogu.

    Vše nejlepší do nového roku a hodně úspěchů všem studentům a učitelům! 🙂

  2. Zdravím, z článku to vypadá, že vám přijde učit 23 hodin týdně jako extrémně moc. Když to porovnám s jinými profesemi nebo podnikateli, tak pracují i víc jak násobek tohoto času. To jsou vysokoškolští učitelé vážně zvyklí učit třeba méně jak 20 nebo 15 hodin týdně? Jasně, určitě k tomu máte i povinnosti typu příprava testů pro studenty a jejich vyhodnocování, ale to zabere pár hodin navíc během semestru. Z vlastní zkušenosti vím, že obsah drtivé většiny předmětů je stejný nebo velmi podobný každý semestr, takže ani tady nebude nějaká velká přidaná časová náročnost. Učitel co má praxi v učení konkrétního předmětu několik let, tak už prostě ví, co říkat a řešit bez nějaké velké přípravy předem. Schválně, kolik je pro vás tedy ideální pracovat hodin týdně jako vysokoškolský učitel? Neberte to nějak osobně, jen mě prostě zajímá, kolik toho musí týdně vysokoškolský učitel odpracovat. Třeba v porovnání se středoškolskými učiteli, kteří zpravidla učí 5 dní v týdnu minimálně 6 hodin denně, to bude asi méně? 🙂

    1. Dobrý den,
      přímá výuka není to jediné, co vysokoškolský učitel dělá. Je třeba započítat i přípravu na výuku (zejména u nových předmětů to zabere opravdu hodně času), hodnocení a zpětnou vazbu na průběžné úkoly studentů, konzultace se studenty, vedení závěrečných prací, přípravu úloh na zkoušky (ty by měly být pokaždé nové a chystají se už v průběhu semestru), atd..
      Samozřejmě, že je možné ty aktivity nad rámec přímé výuky ošidit na minimum, ale pak se to pozná na kvalitě výuky. Na FI MU je přímá výukové zátěž lektora na plný úvazek 16-18 hodin. A věřte mi, že všechny ty další souvsející aktivity těch 40 hodin týdně plného úvazku zaplní.

    2. Vážený pane Michale,
      na otázku, kterou jste položil, nedokážu odpovědět jedním komentářem. Je v ní zahrnuto několik témat. Proto na tyto Vaše otázky odpovím (pravděpodobně několika) články, abyste si dokázal lépe představit činnost učitele na vysoké škole.

      Dovolím si doplnit Tomáše o další statistický údaj. Na VŠE je při plném úvazku prý běžné, že učíte 7 hodin týdně.

      Zatím jen takhle.
      Pavel Semerád
      PS. Učitelé na středních školách neučí ze zákona více než 21 hodin/týdně. Není to 30.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *