Kdyby vedoucí napsal, vykašlal jsem se na to, pochopím to!

Před několika měsíci jsem seděl s jedním známým, jehož dcera právě obdržela posudek od vedoucího diplomové práce.

Vytkl jí tam prakticky úplně všechno.

Začalo to chybně vybraným statistickým vzorkem, nesprávnou interpretací výsledků, nevhodně zpracovanou diskuzí, chybami v citacích a také mj. napsal, že s ním v průběhu zpracování nekonzultovala. Nakonec ji ale velkoryse pustil s Ečkem k obhajobě.

To byla verze vedoucího…

Jako učitel jsem si hned představil, jak taková studentka asi vypadá. To je taková ta, která nekonzultuje a 14 dní před odevzdáním si náhle vzpomene, že má vedoucího a věří v zázrak.

Se svým (unáhleným) pohledem na věc jsem se nerozpakoval svěřit mému známému. Víš, to máš tak. Když nekonzultuje s vedoucím, tak co čekáš. Může být ráda, že jí vůbec pustil. 

… a takhle to vnímají akademici

Myslím, že by takhle ten posudek vnímala i valná část akademického publika. Přece všichni máme zkušenost s alespoň jedním takovým studentem, který (také) nekonzultoval.

Jako nezávislí pozorovatelé, kteří studenta vidíme 10 minut během obhajoby, nemáme obvykle šanci zjistit, jak to ve skutečnosti probíhalo. Jasně, máme možnost se na to zeptat studenta.

A někdy ta otázka skutečně padne a pak se dozvídáme mnoho různých důvodů. Některé jsou více, některé méně závažné – to mi ale nepřísluší hodnotit.

Student vinu většinou vezme na svá bedra

V daném případě je to asi lepší, než kdyby očerňoval vedoucího. Vždyť, kdo by si ze studentů a z komise dovolil znevážit váženého akademika. Navíc, když i já radívám studentům, aby proti vedoucím neútočili, protože se to obrátí proti nim.

Komise totiž v naprosté většině případů podrží svého akademického kolegu, i kdyby se členové komise navzájem neznali. Co kdyby se i oni dostali do podobného sporu, kolega by ho přece taky podržel.

Navíc, když už to musel napsat do posudku, muselo to být vážné

To je obvykle zjednodušený závěr myšlení nás akademiků. Když nekonzultovala, je jasné, že vedoucí neměl možnost ovlivnit zpracování a kvalitu práce… no a proto je tak slabá. Vedoucí to v té větě, že nekonzultovala, dává komisi jasně najevo – já za to nemůžu!

Přes to zkrátka nejede vlak… ale, co když to bylo jinak.

Verze studentky (zprostředkovaná rodičem)…

Někdy je ale dobré vyslechnout si i pohled protistrany. V daném případě studentky.

Víte, za dobu, co píšu tento můj blog a konzultuji práce se studenty, jsem už slyšel mnoho různých příběhů. A to i takových, které se podobaly příběhu této studentky. Jen ta verze byla trochu jiná.

Tím, kdo blokoval psaní nebyla studentka, ale vedoucí práce

Stává se (není to však pravidlem!!!), že ta komunikace nefunguje i vinou vedoucího. To je taková ta situace, kdy pošlete vedoucímu práce e-mail s aktuální verzí a ani po měsíci vám nedojde odpověď.

O tom, co dělat, když s vámi vedoucí nekomunikuje, jsem už článek napsal.

Záměrně jsem zmínil období jednoho měsíce. Tohle už jsou opravdu extrémní situace. Řekněme, že nějaký rozumný čas, který se alespoň já snažím dodržovat, je týden (ve výjimečných případech dva týdny).

Studentům: Chápejte, že vedoucí nemá na starosti jen vás. Musí i učit a řešit projekty, články a konference. Týden, i dva týdny, jsou fakt ještě OK.

Pak přijde odpověď vedoucího, která je ale (téměř) k ničemu

Vraťme se ke studentce z mého příběhu. Jak mi řekl ten známý, studentka s vedoucím nejen že konzultovala, ale také od něj dostávala i pokyny. Ty pokyny byly ale hodně neurčité. No posuďte sami:

  • Ubíráte se správnou cestou. Pokračujte.
  • Ještě by to chtělo něčím vylepšit.
  • Doplňte ještě nějakou citaci.
  • Ty výsledky se mi moc nezdají.

Asi cítíte, že takové všeobecné rady, bez konkrétního doporučení jsou celkem k ničemu. Zhruba takhle ale probíhala komunikace i mezi studentkou a jejím vedoucím. Když tedy – cituji známého – odpověděl.

Pochopit se dá ledasco

Celá naše diskuze se nesla v přátelském duchu. Je to asi i tím, že ten můj známý má doktorát, takže něco na té akademické půdě už také prožil. Pravda, je to už déle, protože posledních 15 let pracuje v soukromé sféře.

Přes to řekl něco, co ve mně silně rezonuje až do dnešních dnů a co mě přinutilo napsat o tom tento článek.

Hele kdyby řekl, nevím, jak na to, nebo vykašlal jsem se na to, nemám na to čas, pochopím to… ale proč tam píše, že s ním nekonzultovala?

Tady narážíme na naši akademickou ješitnost. Není přece možné, abychom něco nevěděli. Přece my musíme být těmi, kteří mají za všech okolností nad studenty navrch. Nejvtipnější a nejsmutnější na tom je, že i já jsem této mantře věřil.

Vedoucí práce nemusí vědět všechno

Když jsem v roce 2011 nabíral prvních 8 studentů/-ek, kterým jsem měl vést bakalářské práce, udělal jsem jednu zásadní chybu. Nechal jsem se naverbovat do témat, kterým jsem se sám nevěnoval.

Takže jsem kývl i na témata, o kterých jsem jako začínající doktorand vůbec – ale opravdu vůbec nic nevěděl. Ve slabé chvilce jsem dokonce jedné studentce řekl, že se tu oblast doučím…

To byla pěkná blbost.

Ne, to, že jsem měl snahu se vzdělat i v jiné oblasti (to je vždy chvályhodné). Blbost byla, že jsem neměl vůbec ponětí, kam s tou prací směřovat. Jak jsem pak mohl někoho vést.

Ne, milí studenti a vážení akademici, vedoucí práce nemusí znát všechno. Měl by být ale schopen studenta metodicky vést. Proto by měl vypisovat témata, u nichž si alespoň dokáže představit, co by mělo a mohlo být obsahem.

Jinak riskuje, že to bude zkrátka katastrofa. Nejen, že student nevyužije svůj potenciál a nenapíše nejlepší možnou práci. Ještě se do toho zamotá a vznikne nepříjemné pnutí mezi vedoucím a studentem.

No a to může skončit i tím, že pak vedoucí, aby uhájil svoji převahu nad studentem, napíše, že s ním student nekonzultoval. Zkrátka a jednoduše proto, aby ty chyby, které tam student naseká (a on tam nějaké určitě naseká), nešly za ním.

Už se v tom začínám trochu zamotávat

Vlastně ani nevím, na koho v tomto článku cílím. V daném případě jsou ta ale asi vedoucí prací. Proto si dovolím tento krátký vzkaz.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

všichni respektují vaše znalosti a zkušenosti. Dovolte mi, ale být na malou chvíli mluvčím studentů. Pokud si nejste jisti nějakým postupem, není projevem slabosti to přiznat.

Když totiž budeme k sobě navzájem upřímní, můžeme s tím efektivně pracovat. Vždyť se můžeme zeptat kolegů, jiných vyučujících, zkušenějších výzkumníků…, kteří nám poradí.

No a díky tomu pak vznikne opravdu ta nejlepší možná verze diplomové práce.

Skrývat ale svoje neznalosti za posudek, do kterého napíšeme, že student nekonzultoval a veškeré chyby, které tam najde oponent a komise, nejdou za námi, není moc výchovné. Není to pedagogické a ve vztahu ke studentům ani kolegiální.

Vychovávejme, vzdělávejme a pomáhejme svým studentům růst.

Děkuji vám za to!

Pavel Semerád

PS. Pokud s vámi ale student opravdu nekonzultuje a ta práce je fakt špatná, klidně to do posudku napište. To je totiž fér!

5/5 - (1 hodnocení)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 12. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *