Už jste někdy (u)dělali zkoušku ve vlaku?

Když jsem ještě studoval, slyšel jsem mé spolužáky vypravovat spoustu příběhů z vysokoškolského prostředí. Příběhů, které se předávají z generace na generaci, až už nikdo vlastně pořádně neví, kdy a kde se staly, a jestli vůbec. Ale tak nějak je bereme jako pravdu a věříme jim. Máme rádi dobré konce. 🙂 Tím spíš, když se týkají zkouškového období. Dnes vám proto povím příběh o jednom netradičním zkoušení. Má název Zkouška ve vlaku. Více než místo jsou spíše podstatnější okolnosti, za jakých se stal. Jak totiž dále uvidíte, tohle zkoušení mohlo proběhnout kdekoliv.

Zkouška ve vlaku

Příběh o zkoušce ve vlaku

Před mnoha a mnoha lety v jednom, tehdy ještě československém, městečku stála univerzita. Tady vidíte, že už vlastně nikdo pořádně neví podrobnosti. Možná vás překvapí, že tehdy ještě internet nefrčel a o nějakém vnitřním informačním systému si mohli tehdejší studenti leda přečíst zprávy podobné sci-fi. To v příběhu sehraje svoji roli. I tehdy se studovalo dálkově, ale, a to vím zase z vypravování, tehdy si nikdo moc nedovolil nechodit na přednášky.

Zvláštní shodou náhod se přece jen stalo, že se jich jedna studentka, říkejme jí třeba Petra, nemohla ze zdravotních důvodů pravidelně účastnit. V jednom předmětu se dokonce za celý semestr ani jednou neukázala. Takže si ani moc nedávala naděje, že by mohla zkoušku vůbec udělat. Jednoho dne si ale přece jen dodala odvahy a vydala se vlakem z jiného československého městečka do školy. Sedla si do kupé, vyndala si skripta a začala se šprtat. Spolucestujících si nevšímala a postupně prolistovávala stránku za stránkou.

Učení ve vlaku

Lidé v kupé se střídali, až o nich Petra úplně ztratila přehled a jen se soustředila na to, aby do hlavy nalila ještě více informací. Někdy na půli cesty přistoupil do vozu pán, nevýrazný šedesátník, který se uvelebil přímo naproti Petře. Koukal se z okna, ale po chvíli mu neušla četba jeho spolucestující. Zaujal ho i název publikace a tak se po chvíli Petry zeptal, kam jede? Dostalo se mu strohé odpovědi, že na zkoušku na univerzitu.

Zkouška ve vlaku

Pán se nenechal odbít a zeptal se jí, jestli na zkoušku z předmětu (dle názvu skript). Děvče jen kývlo, ale když se snažilo vrátit k učení, “stařík” pokračoval klidným hlasem: “Když jsem tento předmět studoval já, bylo docela obtížné pochopit (jmenoval jedno ze stěžejních témat předmětu)… Dnes už je to jiné. Uplatňují se jiné principy…” Pokračoval dál v myšlence, kterou zakončil řečnickou otázkou: “Co si o tom myslíte?” Petra zbystřila, protože poznala, že ten chlapík tomu tématu asi trochu rozumí. Postupně se osmělila, začala si s pánem povídat a pokračovali v dialogu až do univerzitního města.

Máte s sebou index?

Když se blížila zastávka, kde chtěli oba vystoupit, zeptal se jí pán: “Mladá paní, a máte s sebou index?” (Pozn. Tehdy byl jen v papírové podobě.) “Ježišmarja, index!” vykřikla Petra a začala ho hledat v kabelce. Po chvíli hledání, které bylo jako celá věčnost, ho vítězoslavně našla a ukázala ho hrdě pánovi. “Mohl bych se podívat?” zeptal se s lišáckým úsměvem. Petra ani nevěděla proč, ale podala mu ho. On v něm zalistoval, sáhl do náprsní kapsy obleku, vytáhnul propisku a něco do indexu zapsal. “Co to, proboha, dělá?!” pomyslela si Petra.

Máte výtečnou!

Když ji podával index zpět, usmál se a říká: “Máte výtečnou!” “Cože?!” nechápavě zakoktala naše studentka. “Jmenuji se profesor (jméno učitele), a vy ke mně jedete na zkoušku. S vašimi odpověďmi jsem byl spokojen, takže jsem vám zapsal známku do indexu,” dostalo se jí vysvětlení. Petra na něj zírala s otevřenou pusou. Ani ve snu by ji nenapadlo, že si bude povídat přímo s autorem skript. Nikdy přednášejícího neviděla. Neexistoval ani žádný informační systém, kam by se mohla podívat na to, jak vypadá…

Tomu nikdo nebude věřit!

S panem profesorem se na nádraží rozloučila, sedla si na peronu na lavici a stále nechápavě přemýšlela nad tím, co se jí právě přihodilo. Až asi po několika minutách si dodala odvahy nakouknout do indexu. Opravdu, známka tam byla i s podpisem uznávaného profesora. S velkou úlevou nasedla na zpáteční vlak a jela domů. Jen si posteskla: “Až to budu někomu vyprávět, tak tomu přece nebude věřit…!”

Vidíte, a já tomu věřím dodnes… Život je totiž pestrý.

Přeji vám krásný den a úspěšné zkouškové.

Pavel Semerád

Sdílejte tento článek s přáteli.
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Email this to someone
Pavel Semerád

Má kariéra vysokoškolského učitele se začala psát v roce 2011, kdy jsem dostal bláznivý nápad studovat doktorské studium (Finance) na Mendelově univerzitě v Brně. I přes dobře míněné rady jsem vydržel a v roce 2014 jsem získal titul Ph.D.
Od roku 2004 se zabývám distribucí benzinu a nafty a starám se o rodinné tankovací karty. Potkat mě můžete i při sekání trávy kolem našeho penzionu kousek od termálních lázní Laa nebo na basketbalových halách s kočárkem (proto Taťulda.cz).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *