Je důležitější obsah diplomky, nebo počet normostran?

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Vzpomínáte si ještě na otázku, kterou jste položili učiteli, když vám zadal poslední seminárku? Že ne!? Napovím vám: „A kolik to má… (mít stran?)“ No vidíte, že ji znáte.

A takhle je to pořád! Neustále se trápíme délkami, rozsahem a formátováním, až zapomínáme na to podstatné. Že (nej)důležitější je obsah samotného textu.

Kéž všichni mágové s kalkulačkou p(r)ominou!

Taky se soustředíte jen na rozsah a s pocity úzkosti přepočítáváte počet znaků (vč. mezer!), kdykoliv dokončíte větu? Sakra, ještě vám chybí 1800 znaků, jedna celá normostrana. Škoda, že nejste v Německu, to by vám chybělo jen 1500 znaků!

Čím to zaplníte? Vatou! Všichni přece milují vatu – tu titěrnou armádu nic neříkajících slov, která jen vyplňují prázdné řádky. Krucinál, o znak jste přetáhli! Ale co – Mission completed!

Pár znaků ale také není ideální délka

Druhým extrémem jsou ti, kteří jsou skoupí na slovo a jejichž geniální myšlenky vyjadřují rovnice a symboly. Takový Albert Einstein formuloval teorii relativity jedinou rovnicí – E=mc².

I já patřím do této skupiny. Co jiného si také myslet o neurotickém účetním, který hájí bilanční pravidlo vyjádřené rovnicí A=P (aktiva se rovnají pasivům), a při tom zapomíná, že život není jen o (účetních) pravidlech.

Pokud nechcete být považováni za šíleného profesora z blázince – přesně tak pohlížel Jaroslav Hašek na Alberta Einsteina v knize Osudy dobrého vojáka Švejka – měli byste onu geniální rovnici vysvětlit ostatním pomocí slov.

Hodně je špatně. Málo je špatně. Tak co je vlastně dobře?

Volte kompromis!

Já vím, trochu si protiřečím, ale použijte oba extrémy současně – jen obráceně!

Každý rok vedu a oponuji několik závěrečných prací a všimnul jsem si jedné zajímavé věci. Teorie bývá často o prázdném textu a praktická část o nedostatečně vysvětlených jevech.

Teorie vs. praktická část

Studenti se až příliš upínají na číslo – 40 × 60 – což vyjadřuje minimální rozsah závěrečné práce. Takže do teorie nasekají snad úplně všechno, o čem se domnívají, že se to týká tématu.

Houby s octem!

Vždyť jsou to často jen překopírované zákony, nebo jen obecné definice typu – co je daň. Kdybyste tyto zbytečnosti vyškrtali a zaměřili se opravdu na to podstatné, co jste našli v databázích, to by se to četlo! (Kde najít zdroje pro literární rešerši?)

Praktická část bývá naopak plná tabulek, grafických a statistických vyhodnocení. Takže tu máme diskriminační analýzu, shlukovou analýzu, regresní a korelační analýzu, vícenásobnou regresi, analýzu panelových dat…

Oči až přecházejí a nejeden člen zkušební komise raději leze u obhajob pod stůl. Jednoduše se bojí zeptat oněch novodobých géniů, co ten shluk čísel, hvězdiček a jiných znaků vlastně znamená.

Ale ruku na srdce, vědí to i samotní autoři? A proč to nenapsali přímo do práce? Vždyť prostoru bylo dost – teorii proškrtali a diplomka měla mít 60 stran.

Co je správně?

Všechno, co jsem tu zatím napsal, jste už asi dávno znali. Možná jste to ale až doteď dělali – stejně jako já – obráceně. Takže špatně!

Možná budete namítat, že když nebude práce splňovat formální požadavky, nepustí vás k obhajobě. No konečně rozumný argument!

Jenomže když práce nebude splňovat požadavky na obsah, tak vás taky nepustí!

Co teď s tím?

Rozsah práce by měl být tak akorát – ani moc (120 stran), ale ani málo (12 stran). Vlastně stačí i jen požadované minimum, však právě proto se také zadává, ne? To důležité ale je, co do ní dáte vy (ze sebe).

Číst přehledovou práci bez vlastního přínosu je trochu nuda, nemyslíte? Garantuji vám, že ji nikdo nebude číst (s nadšením). Prodejte sebe a své myšlenky! Nikdo jiný to za vás neudělá. Jen na vás záleží, co si z vaší práce ostatní zapamatují.

Ať už se mnou souhlasíte, nebo ne, jsem přesvědčen, že čtenáře zaujmete spíše jedinečným obsahem, než 100 stránkovou příručkou (prakticky) o ničem.

A jak toto téma vnímáte vy? Napište mi o tom do komentáře. Budu se těšit.

Pavel Semerád

Je důležitější obsah diplomky, nebo počet normostran?
Ohodnoťte článek. Aktuálně: 4.2/5 (5)

Pavel Semerád
Moje kariéra vysokoškolského učitele začala v roce 2011, kdy jsem dostal bláznivý nápad studovat doktorské studium na Mendelově univerzitě v Brně. I přes dobře míněné rady jsem vydržel a v roce 2014 jsem získal titul Ph.D. Završil jsem tím svou studentskou desetiletku, která nebyla úplně přímočará. Vím moc dobře, jak chutná (ne)úspěch. Svým studentům proto radím, jak neopakovat moje zbytečné chyby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *