Co mám dělat, když se mnou diplomant nekomunikuje?

Slyšel jsem už mnoho příběhů o tom, jak vedoucí nekomunikují se svými studenty. Ti pak hledají a zkouší nejrůznější způsoby, jak své vedoucí odchytit a získat tak možnost konzultovat svoji práci…

Ale slyšeli jste už vy o vedoucích, kteří by konzultovat chtěli, ale jejich diplomanti (studenti píšící diplomovou práci) nekonzultují s nimi? Buď o konzultaci vůbec nestojí, nebo si naivně myslí, že ještě mají dostatek času. Obojí je špatně.

Nekonzultovat s vedoucí(m) je obrovská chyba!

Asi se shodneme na tom, že je dobré tu a tam s někým vývoj své diplomové práce konzultovat. Pro bakalářky to platí samozřejmě taky!!! A možná ještě více než pro diplomky.

Jako jasně, můžete konzultovat se spolužáky, můžete sondovat informace ve svém okolí, nebo můžete napsat mně… ale nikdo z nás pravděpodobně nerozumí vašemu tématu tak dobře jako vy a váš vedoucí. Minimálně s tímto předpokladem jste podepisovali zadání práce.

A dobří vedoucí to vědí!

Tak, proč na to, sakra, studenti zapomínají? Hele, netvrdím, že všichni, jsou výjimky, hodně výjimek, ale jejich vedoucí si pak nemusí pokládat otázku z titulku.

(Skoro) všichni vedoucí netrpělivě očekávají vaše díla. No dobře, není to tak „netrpělivé“ jako čekání na dárky od Ježíška, ale během toho čekání převažuje nervozita.

Donese mi to, o co jsem si napsal… totiž… promiňte, pardón… trochu jsem se nechal unést. 😉

Máte pravdu, vedoucí si pokládají jiné otázky:

• Zapracuje tam všechno, o čem jsme se bavili posledně?
• Načte všechny zdroje,
• získá potřebná data,
• vyhodnotí ta data správně,
• a co mu/jí vlastně vyjde?

Každý vedoucí má radost, když to klapne a práce je nakonec obhájená. Jenomže, k tomu vede dlouhá cesta. A to si každý vedoucí uvědomuje už na začátku. Jen pro srovnání, studenti většinou až někdy v druhé polovině.

Proto chtějí vedoucí konzultovat průběžně a ve správný čas!

Co znamená slovo průběžně, si asi dokážete představit. Nebo ne? Ne, průběžně neznamená, že mu pošlete finální podobu týden před odevzdáním. Znamená to, že vedoucí ví, na čem právě pracujete a s jakými úspěchy plníte jeho pokyny.

Co znamenají konzultace ve správný čas?

Akademický rok je rozdělen na mnoho různých částí. Přeskočím taková ta klišé, že máme dva semestry, výukovou část a zkouškové… To už víte, vždyť jste teď (minimálně) třeťáci.

Dobrý vedoucí dokáže odhadnout svoje časové možnosti během semestru. Ví, kolik se toho dá napsat za určitý časový úsek (od jedné konzultace do druhé). Ví, kdy má během semestru více či méně času, a právě tu správnou dobu chce efektivně využít.

Takže si sedne k seznamu svých diplomantů a kontroluje si, jestli vše probíhá dle předpokladů

Stejně jako jsem to udělal dnes já. Procházel jsem jména svých studentů a zjistil jsem, že mi toho jeden z nich od minule moc neposlal. Vlastně mi neposlal vůůůbec nic.

To pak začnete tušit nějaký problém.

No, a protože by tu práci měl odevzdávat v dubnu, položil jsem si stejně jako mnoho mých kolegů = akademiků otázku, co mám dělat, abych toho medvěda probudil ze zimního spánku.

Co mám dělat, abych ho rozepsal a abych ho motivoval ke konzultacím?

Tak a právě teď se obracím, milí studenti na vás. Co by vás motivovalo k tomu, abyste začali psát? Schválně napište mi do komentáře pod článkem váš pohled na věc.

Vážení a milí kolegové, pokud jste si také přečetli tento článek, budu moc rád, pokud mi do komentáře napíšete, co funguje vám?

Oběma skupinám čtenářům srdečně děkuji. 💚

—

No a teď vám povím, co jsem udělal já.

Ano, mohl jsem poslat normální e-mail. Umělé fráze, předstíraný zájem a potom takové to připomenutí, že má v dubnu odevzdávat. Ale já jsem řekl ne. Žádný e-mail psát nebudu. (Parafráze na reklamu Petra Čtvrtníčka pro Vodafone)

Vzal jsem normálně telefon a zavolal mu. Na férovku jsem mu, pěkně (v)od plic, řekl, co si o jeho přístupu myslím. Zase takové drama to nebylo. 🙂

Výsledkem bylo, že mi slíbil, že mi pošle teoretickou část do konce února. Ale znáte to a zpívají o tom i Kabáti, slibem nezarmoutíš.

Přesto jsem mu ve své sladké naivitě uvěřil a také řekl (vlastně zopakoval; slyšel to ode mě už na začátku), jak bych si to představoval a na co by určitě neměl zapomenout. A mně teď nezbývá nic jiného než čekat.

Jenže, co když mi to zase nepošle? 🤫

To je právě to, co nevím. Budu proto rád, když mi poradíte. Za všechny rady a doporučení vám předem děkuji.

Závěrem: Asi jste pochopili, že se v mém případě jedná o nadsázku, i když založenou na skutečné události. Chtěl jsem vám, milí studenti, ukázat, že je někdy obtížné přesvědčit „k akci“ nejen vedoucí, ale také studenty.

Takže, milá akademická obci, co bylo, bylo. Dejme si za cíl, že spolu budeme průběžně konzultovat, aby ty práce byly o fous lepší a lépe obhajitelné.

Jdete do toho se mnou? 🙂

Pavel Semerád