Nedávno mi napsal jeden můj čtenář – student doktorského studia -, že by chtěl změnit svého školitele, protože si s tím současným prostě nesedl (a to doslovně).
Ona je to hodně ožehavá záležitost, protože změnit školitele může být větší problém než změnit vedoucího bakalářky nebo diplomky. No, však uvidíte.
Příběh mého čtenáře
Obracím se na Vás s prosbou o radu ve věci doktorského studia. Bohužel jsem se ocitl v prekérní situaci se svým školitelem.
Když jsem si podával přihlášku, navrhoval jsem jiného vedoucího, ale byl mi přidělen ten stávající. Ten ale mému oboru příliš nerozumí a na vše jsem de facto sám, což mě hrozně moc demotivuje.
Nejsem ani spokojen s jeho stylem vedení/nevedení. S čímkoliv se na něj obrátím, tak je jeho reakce sotva na jeden řádek. Nemám v něj už bohužel důvěru.
Jsem nyní ve 2. ročníku a zpětně lituji, že jsem se neodhodlal ke změně školitele už v průběhu toho prvního… Konzultoval jsem to již tehdy s vedoucím oboru, ale ten mi doporučil, abych to se svým školitelem ještě zkusil.
Zkusil jsem, ale nebyla to správná volba. Místo toho, aby mi v průběhu studia pomohl, hází mi klacky pod nohy.
Náš vztah vygradoval nyní tím, že po mně chce najednou předložit text dizertace. Vyhrožuje mi, že mi jinak neschválí studijní náplň. Cítím se v tom úplně ztracený.
Chtěl bych se Vás proto zeptat, jak co možná nejlépe provést tuto delikátní operaci výměny školitele, abych se školitele nějak nedotkl a neublížil tak i sobě.
Děkuji Vám velice za doporučení, jak se v této situaci co nejlépe zachovat.
Moje odpověď
Děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátil se svou otázkou. Pokusím se na ni odpovědět, přestože nemohu být soudcem, neboť neznám pohled druhé strany.
Tak zaprvé, změna školitele bude vždy silně rezonovat po škole
Ať už uděláte jakékoliv kroky, vždy bude změna školitele velkou událostí. Jde přece jen o něco jiného, než výměna vedoucího bakalářské nebo diplomové práce.
U diplomek se může stát, že prostě nastanou situace, kdy je potřeba „změnit téma“ a změna vedoucího může být logickým a přirozeným následkem.
V případě školitele může být ale změna velký problém. Ani ne tak administrativně, v podstatě by stačila jedna žádost. Problém může být v personálním složení. Třeba už ve Vašem oboru nebude žádný volný školitel.
(Obvykle) docenti a profesoři, kteří bývají školitelé, totiž mívají určitou specializaci a nemohou jen tak bez řádného zdůvodnění vést dizertační práce z jiných oborů.
Navíc každý školitel může vést jen omezený počet doktorandů, aby se jim byl schopen věnovat. Dohlíží na to i akreditační komise.
Jak to tedy udělat, aby to vše prošlo, pokud možno v klidu
Změnit školitele v průběhu studia samozřejmě můžete. Akademický svět je ale hodně nevyzpytatelný a velmi záleží na tom, jak se s tím současný školitel vyrovná. Je-li to profík, nebude Vám klást překážky a nebude se Vám mstít.
Z toho, co píšete, ale usuzuji, že to takto hladký průběh mít nemusí. Ješitné ego totiž dokáže hodně změnit dosavadní chování.
Čím bych začal
Nevím, co bych udělal hned jako první. Napadají mě totiž dvě věci, které bych udělal. Jen nevím, v jakém pořadí. Začnu tedy cestou nejmenšího odporu.
1. Zašel bych za svým vedoucím s publikačním záměrem
Abyste mi dobře rozuměl. Já jsem měl skvělého školitele, který se mnou komunikoval. Ale ještě ve druhém ročníku jsem si hrál na svém písečku. Mělo to však jen krátkodobé trvání, to když mě zkušební komise vyhodila od obhajoby tezí.
Teprve tehdy jsem s pokorou přišel za mým školitelem a začaly se dít věci!
- Nejprve mi pomohl přepracovat ten můj příšerný výtvor – dal mi jasné pokyny, které jsem přes prázdniny z větší části dodržel.
- Začali jsme spolu-pracovat na publikacích. Celkem jsme jich za můj třeťák napsali 5-6.
Proto bych postupoval stejně i ve Vašem případě. Přišel bych za školitelem s návrhem publikace. A pak záleží na jeho postoji.
Buď se s Vámi – lidově řečeno – sveze a podaří se Vám najít společnou řeč, nebo to zaskřípe i v tomto případě a Vy budete vědět, na čem jste. V takovém případě má asi smysl hledat vhodný substitut (jiného školitele).
2. Oslovení jiného školitele
Jít napřímo za jiným školitelem a vybalit na něj, že chcete udělat změnu, asi není úplně ideální strategie. Já bych na to šel trochu oklikou (záleží, jak moc to hoří) asi taky přes společný článek.
Doplnění: Počítejte s tím, že na tom článku oddřete téměř většinu. Váš spoluautor Vás spíše jen metodicky povede. Proto si vyberte téma, které využijete pro svoji dizertaci.
Budete tak mít možnost se lépe poznat, trochu se vzájemně oťuknout a pak rozvinout Vaši spolupráci i trochu víc. A nastat mohou dvě situace. Potenciální školitel se může stát Vaším konzultantem, nebo se přímo stane Vaším školitelem.
Už jsem změnu školitele také zažil
Nebyl to tedy můj případ, ale jedna ze studentek si kdysi nesedla se svojí školitelkou, která ji nechala jít ke státnicím… logicky tak ta studentka neobhájila. Až teprve potom se na fakultě řešilo, kdo nahradí stávající školitelku.
Příběh ale měl nakonec šťastný konec, nového školitele našla právě přes článek… Co si budeme namlouvat, publikace a čárka za „hotového“ doktoranda může být velké lákadlo. Zvláště pak v oborech, ve kterých doktorandi vymírají (=je jich limitně blízko nule).
Až už budete mít náhradu
Pokud se Vám podaří najít nového školitele, přichází druhá fáze – faktická změna. Do té změny bych už vstupoval s novým školitelem za zády. Nepouštěl bych se do toho úplně sám.
Pokusil bych se nejprve dohodnout jednání, kterého se neformálně zúčastníte jen Vy, Váš současný školitel a ten budoucí. Nemá smysl to zatím tahat někam výš, není-li to nezbytně nutné.
Teprve až na základě této nové schůzky bych řešil oficiální žádost k oborové radě a garantovi studijního programu. Když by vše klaplo, mohla by změna proběhnout relativně v klidu.
A když to nebude probíhat v klidu?
Jak už jsem psal v úvodu mé odpovědi, tato situace je asi pravděpodobnější. Pak to prostě budete muset nějak přežít. Píšete, že jste ve druháku, to je ještě dostatek času, aby se během následujících semestrů uklidnila situace.
Prostě se nad věc snažte povznést a k současnému školiteli se chovejte vždy s respektem a úctou. Jakékoliv přilévání oleje do ohně, nemá smysl. To je to, kde byste si mohla ublížit.
Pamatuji si totiž na jednu studentku, která se před obhajobou začala docela hanlivě vyjadřovat o kvalitě oponentů z jedné vysoké školy. Prý pro její téma není dostatek odborníků.
Dopadlo to tak, že neobhájila. Odborníci byli, ale škola ji dokázala, že ona mezi odborníky nepatřila. I proto říkám, že by studenti měli k učitelům přistupovat s pokorou.
No, a kdyby to školitel přece jen neskousl ani do konce studia
Pokud by mělo dojít k tak zásadnímu konfliktu, že by Vám měl školitel začít škodit, měl by se za Vás postavit nový školitel, příp. vedení Vaší fakulty. Není totiž nic lehčího, než toho současného školitele nejmenovat členem komise pro obhajobu.
A i kdyby tam přece jen byl, pořád je to jen jeden člen komise – tedy jeden záporný hlas, příp. se zdrží hodnocení.
—
Jako takhle. Nastínil jsem hodně variant, některé jsem možná ani nedomyslel. Budu proto rád, pokud mě kdokoliv z mých čtenářů doplní.
Přesto však věřím, že změna Vašeho školitele proběhne bez potíží a za pár měsíců dojdete až na ten akademický Olymp. 🙂
Přeji Vám hodně úspěchů a porozumění od všech zúčastněných
Pavel Semerád
