Jeď na 120!
Možná si vzpomenete na „Dědictví“, kde tento pokyn dává Bohuš řidiči autobusu. Podobný jsem dal i já Googlu v jeho Scholaru. Nejednalo se ale o rychlost, ale o počet citací. A světe div se, za hodinu mi naskočilo 10 nových citací. 😉
Nejednalo se o nelegální praktiku?
Ne, tou bych se přece nechlubil. 😄
Tak jsi jen přiznal publikace, které měl Scholar už zaindexované?
Ne, taky ne.
Ale jestli to s vědou myslíte vážně, doporučuji vám, abyste si svůj profil vytvořili a přiřadili k němu všechny vaše články, o kterých už Google ví. (Scholar to označuje jako „Přidat články“).
Tak už nás nenapínej!
Tak pardón. 😎
Prostě jsem jen prošel všechny své články, konferenční příspěvky a sborníky a ty, které mi u profilu chyběly, jsem „Přidal ručně“. Za hodinu mi počet citací poskočil ze 113 na 123.
Proč je to číslo důležité?
Z pohledu běžného uživatele jde jen o jakési nedůležité imaginární číslo.
Ve vědeckém podání se ale i takové drobnosti počítají, když uvažujete o habilitaci. Některé vysoké školy právě minimální počet citací na Google Scholar považují za jedno z kritérií. (Jiné vysoké školy sledují citace jen ve Web of Science a v databázi SCOPUS.)
No dobře, ale proč je to důležité?
Protože ve vědě se hodnotí dva ukazatele – počet vědeckých článků ideálně s impaktem a počet citací. Ještě teda taky počet obhájených externích projektů, ale i jejich přidělení s počty článků a citací (H-index) souvisí. Citace dokazují, že je o vaše téma zájem právě tím, že vás jiní vědci citují.
Autocitace se většinou přehlíží, ale who cares… taky jich pár mám. Abych dal světu vědět, že jsem o té vesmírné těžbě, práci robotů a elektronické evidenci tržeb napsal více článků. 💙
Už brzy snad rozšířím své zářezy ve Scholaru i o článek o zdanění cukrem slazených nápojů.
Do té doby vám přeji, ať se vám daří nacházet zajímavá a přínosná témata, ať pro ně najdete pochopení u recenzentů a ať vám je (nejen) Google zaindexuje.
#vedezdar
Pavel Semerád
