Mám velikou radost z toho, že můj blog nečtou jenom studenti, ale také moji kolegové – učitelé. Samozřejmě si toho velmi vážím a považuji pak za čest, když se mě zeptají na můj názor.
Zrovna včera se na mě obrátila jedna paní kolegyně, která zpracovává posudek na jednu závěrečnou práci. Záměrně nejsem konkrétní. Píšu o tom hlavně proto, abyste viděli, jaká dilemata musejí vedoucí práce občas řešit.
Takže jestli patříte mezi ty, kteří si myslí, že se posudky píšou hlavně proto, aby poškodily studenta, tak se pohodlně usaďte a poslouchejte. 🙂
Dilema vedoucí práce – mám mu tu diplomku vrátit?
Abyste se dokázali vžít do pozice paní vedoucí, uvedu krátký příběh. Šlo o diplomovou práci jednoho studenta, který práci odevzdal v průběhu července, aby mohl jít v srpnu k obhajobě.
Na tom by asi nebylo nic zvláštního.
Tenhle student byl ale takový samorost. Práci tu a tam sice ke konzultaci poslal, ale na doporučení moc nedal, což se podepsalo na kvalitě práce. Nejvíce to je asi vidět na práci se zdroji a během citování.
V čem byl problém?
Z vyprávění od paní vedoucí vím, že studenta opakovaně upozornila na chyby v citacích. Překvapivě se ani tak nejednalo o to, že by nedokázal odlišit přímou citaci od parafrázování.
Problém byl ten, že se mu v textu z nějakého neznámého důvodu posunuly uvedené citace. Výsledkem bylo, že citace, které student uváděl v textu, nepocházely ze zdrojů, které student uváděl.
To je strašně zamotané!
Tak ještě jednou a jednodušeji. Prostě tvrdil, že […text…] pocházel ze zdroje Semerád (2021), i když pocházel z Nováka (2018) apod. Což je problém, protože nesprávně interpretoval zdroje a navíc tvrdil něco, co není pravda (ten Semerád to nikdy nenapsal).
Jak na to přišla?
Pravděpodobně by na něco takového antiplagiátorský software nepřišel. Ale paní vedoucí ano. Jak je to možné? Nezapomínejte, že vedoucí práce mají načteno podstatně více publikací než vy. A když uvádíte nějakou (základní) literaturu v oboru, určitě ji zná.
Když potom uvedete chybnou citaci, nebo ji použijete nesprávně, tak to prostě pozná. Na tom asi není nic překvapivého, ne?
Mám to pustit, nebo mu to mám vrátit?
A teď se vrátím k původní otázce, kterou jsme společně řešili. Má to paní vedoucí „pustit“, nebo má diplomovou práci vrátit studentovi k přepracování?
Jaké bylo moje doporučení?
Asi mě nebudete mít za tu doporučení rádi, ale já jsem byl pro vrácení práce k přepracování.
Ptáte se proč?
Protože by z toho byl časem docela závažný problém. Ano je možné, že by práce prošla přes software. Dost možná by to prošlo i přes státnicovou komisi. Ale až z toho studenta bude ministr, bude z toho problém. (Cituji mého kolegu Tomáše Foltýnka.)
Vzpomeňte si na plagiátové aféry poslední doby. A tady by hrozilo něco podobného. Práce by nebyla správně ozdrojovaná. Tvrzení, že někdo něco napsal a nebyla by to pravda, přičemž původní zdroj by byl zatajen, by zaváněla plagiátem.
Minimálně by to byl jasný signál, že má práce vážné chyby při práci s odbornou literaturou, což je jedno z hodnotících kritérií v posudku.
Nestačilo uvést tato pochybení jen do posudku a práci pustit?
Ano, řešili jsme i tuto otázku. Nakonec jsem to ale zamítnul. Pokud totiž paní vedoucí studenta na chyby upozornila, je to jasné šlendriánství studenta, které odporuje akademické etice a zavání to i „křivým obviněním“.
Jen si vzpomeňte, jakou aféru vyvolalo tvrzení pana prezidenta Miloše Zemana, že je Ferdinand Peroutka autorem článku Hitler je gentleman. Do dnešního dne se jeho autorství nepotvrdilo a dokonce toto obvinění skončilo u soudu.
Nemusíme s tím sice chodit k soudu, ale nebylo by to poprvé, kdyby se nějaký autor ohradil proti nějakému tvrzení. Už jsem to párkrát viděl i v posudcích, ve kterých se oponenti od nějakého tvrzení důrazně distancovali.
A to je problém!
Dá se taková práce obhájit?
Odpověď na tuto otázku neznám. Velmi záleží na počtu pochybení a na jejich „významu“. Je to hrozně individuální. Já si ale myslím, že by to obhajobu přinejmenším zkomplikovalo.
I proto bych práci vrátil k přepracování. Nezdůvodnil bych to jako nedoporučující posudek. Chtěl bych ale studenta ochránit před možnými problémy v budoucnosti.
Já sám jsem to už jednou takto udělal. Bylo to u studenta, kterému jsem vedl bakalářskou práci a který zapomněl uvést u souvislého textu zdroj.
Naštěstí jsme ale měli dostatek času, protože odevzdal práci s 10denním předstihem. Práci jsem vrátil, student ji opravil a ke státnicím šel v plánovaném termínu.
Bez stresu a bez hrozby z odhalení plagiátu!
Tak takhle bych to řešil já. A co vy – souhlasíte s mým postojem, nebo byste navrhli jiné řešení? Napište mi je do komentáře.
Potřebujete poradit, jak zvládnout obhajobu?
Pokud se právě teď chystáte k obhajobě a potřebujete poradit, jak ji zvládnout lépe? Přihlaste se na moje školení Jak obhájit diplomku, nebo mi napište a probereme ji na online konzultaci. Těším se na vás.
Přeji všem úspěšnou obhajobu!
Pavel Semerád
Zdravím, letos jsem obhajoval bakalářskou práci. Nejspíš jsem měl i štěstí na skvělého vedoucího. O práci jsme diskutovali a upravoval mé návrhy a postup, aby to do práce dobře zapadlo. Taky jsem mu práci postupně posílal a bylo fajn z obou stran vědět, kam moje práce míří a co by bylo dobré přepracovat. Jen tedy ke konci toho bylo náročnější a bylo i potřeba více úprav vět, aby to bylo i příjemné ke čtení. Jedna citace mi tam taky chyběla, tak mi to v klidu vrátil a já si ji opravil. Opravdu jsem byl vděčný, že jsem měl skvělého vedoucího. Bylo fajn pravidelně komunikovat a vědět, jak v práci pokračovat a aby to při odevzdávání nebyl ani pro jednoho šok.
Za mě je tohle celkem jasné k vrácení a přepracování. Pro mě je mnohem horší dilema, když student PdF, a je úplně jedno, jaký obor studuje, odevzdá práci plnou pravopisných chyb. Vedoucí řekne, že ho na to upozornil, ale že varuje mě, že když to nenechám projít, budou s tím problémy. Takže to projít necháte a problémy jsou i tak, protože komise, která tu práci vidí deset minut u obhajoby, řekne, že to bylo příliš přísné hodnocení, že ta práce nebyla tak špatná. Navíc student trpí dys- poruchou. V tu chvíli si říkáte, jestli vám to stojí za to.
Jsou při hodnocení závěrečných prací faktory, nad kterými jsem ochoten přimhouřit oko a práci „pustit“, ale jsou i faktory, které jsou nepřekročitelné. Bohužel se může stát, že i u spolupracujícího studenta ty druhé faktory zaznamenám až ve finální odevzdané práci. Nemělo by se to stávat, od toho chci, aby mi student práci odevzdal natolik včas, abych ji mohl přečíst jako celek ještě před deadlinem, ale stát se to může. Bohužel v takovém případě nevidím jinou možnost než dát F – cokoliv jiného znamená, že kryji zásadní nedostatky a jsem spoluviníkem všech problémů, které z nich případně mohou vzejít. Navíc ani to F není konec světa – pokud se to stalo u prvního pokusu, vždy je možné práci doplnit a nedostatky odstranit. Výsledná práce pak nebude něco, za co se já i student budeme stydět, ale třeba i špičkové dílo, kterým se student bude moci prezentovat. Už jsem to několikrát zažil (naštěstí z pozice F-kujícího oponenta, ne vedoucího).
Konkrétně u těch citací nevím, na kterou stranu bych se přiklonil. Odhlédnu od toho, že vůbec nechápu, jak k takovému posunutí může dojít (citace přece nevkládáte ručně, to za vás dělá program!), předpokládejme, že se to nějak stalo. Dovedu si představit, že bych takovou práci zkritizoval, ale pustil – pokud by byla chyba na první pohled vidět a nemohla vést k omylu. Ale zrovna tak by mohlo jít o případ, který se propustit nedá.
Děkuji Vám za komentář, velmi si ho vážím. Omlouvám se, že jsem to neuvedl přímo v článku, proto využiju této možnosti a doplním to nyní.
Z toho, co mi ta paní vedoucí říkala, byly ty chyby v citacích do očí bijící. To znamená, že bylo už na první pohled jasné, že je autorem pasáží někdo úplně jiný. Šlo o autority v oboru a dobře známé publikace. Právě z tohoto důvodu jsem navrhoval, aby vrátila práci k přepracování (a ochránila tím studenta).
Souhlasím ale s Vámi, že v jiných případech může stačit jen kritika v posudku a zhoršená známka. Je to ale velmi individuální.