Podruhé jsem neobhájila diplomku! Mám se soudit?

Přesvědčit členy zkušební komise o kvalitě práce je ta nejtěžší věc, která vás „na diplomce“ čeká. Proto máte-li nějaké vytýkající posudky, můžete propadnout skepsi, že k té obhajobě nemá smysl ani chodit.

Dobrá zpráva je, že žádná diplomka není dokonalá a že většinu chyb dokážete obhájit. Některé chyby ale mohou být natolik zásadní, že budete muset práci přepracovat a obhajovat ještě jednou.

Takže změny uděláte – nic jiného vám ani nezbývá – vyrazíte na druhý pokus a věříte, že to už vyjde. Musí! Neznám přesné statistiky, ale druhý termín je už skoro jistota.

Bohužel jen skoro. Ani druhý termín totiž nemusí být úspěšný. Něco podobného se přihodilo i Ivě a tak mně napsala o radu.

Chtěla bych se Vás zeptat, zda máte zkušenost se situací, kdy student obhajuje diplomovou práci, která je hodnocena vedoucí práce „C“, oponentkou „E“, zkušební komise práci hodnotí „F“ a doporučí doplnění DP.

U druhé obhajoby je práce hodnocena vedoucí práce „C“, oponentkou „D“ a komise opět hodnotí „F“.

Student podává žádost o přezkoumání výroku zkušební komise a odpovědí je, že nebylo shledáno pochybení zkušební komise a žádost se zamítá.
Student má složeny ostatní části závěrečné státní zkoušky.
Mělo by smysl soudní jednání? Máte zkušenost, poradíte?

Moje odpověď

Milá Ivo,

takovou zkušenost zatím nemám, proto vám napíšu jen svůj pohled. Jak jsem již napsal v úvodu, většina prací na druhém termínu je obvykle obhájena. Studenti k jejich psaní totiž přistoupí jinak.

Záměrně nepíšu zodpovědněji, protože bych tím urazil ty, kteří se na práci nadřeli, a přesto neuspěli. Změny, které bývá nutné udělat, záleží na charakteru práce a na doporučeních zkušební komise.

• Někdy stačí udělat „drobné“ úpravy, jindy je nutné přepracovat větší část.
• Někdy studenti změní vedoucího práce, jindy postačí s tím původním začít konečně konzultovat.
• Někdy dojde ke změně tématu, jindy dojde ke změně (úpravě) cíle v zadání.

Předpokládám, že to takhle nějak bylo i ve vašem případě.

Hodnocení z posudků se přeceňuje

Jsem toho názoru, že se navržená hodnocení z posudků přeceňují. Je to totiž jen subjektivní názor recenzenta, který vyjadřuje souhrn hodnocení mnoha kategorií. Nic víc, nic míň.

Posudky ale nejsou bezcenné

Na druhou stranu na posudcích záleží. Bez doporučujícího posudku nemůžete jít k obhajobě. Přihlíží k nim i členové komise zvláště pak v případě, kdy je hodnocení „na hraně“ nebo se nemohou dohodnout, zda byla práce obhájena.

Zkušební komise má právo na svůj názor

Také hodnocení zkušební komise je vždy subjektivní. Má na něj právo i dle rozsudků Nejvyššího správního soudu České republiky. (Omlouvám se, nejsem právník, proto tento můj výklad může být lehce zpochybněn.)

[6 As 211/2014 – 17] „Hodnocení vědomostí uplatněných studentem při obhajobě disertační práce náleží pouze komisi pro obhajobu disertační práce, před níž ji student koná.“

[9 As 1/2009 – 141] „Princip přezkumu (státních) zkoušek na vysoké škole nespočívá a ani spočívat nemůže v přezkumu vědomostí uplatněných studentem při výkonu zkoušky a přezkumu tomu odpovídajícího ohodnocení ze strany zkoušejícího, nýbrž v přezkumu zákonnosti těch postupů, které lze ve smyslu shora uvedeného podřadit pod výkon státní správy.“

Přezkum může spočívat zejména v dodržení podmínek stanovených pro konání státní zkoušky právními či studijními předpisy.

Judikatura se ale neustále vyvíjí, přečtěte si následující článek od Tomáše Brandejského, který je aktuálním průvodcem (rok 2018). Přesto odpověď na vaši otázku, vám může dát jen soud.

Přál bych si ale, aby tento článek nebyl roznětkou pro studenty, kteří se místo učení začnou soudit.

Milá Ivo,

jakkoliv se pro vás situace nevyvíjí nejlépe, zajděte raději místo k soudu nejdříve na studijní oddělení a zeptejte se, jakým způsobem by bylo možné studium dokončit. Bude-li to jen trochu možné, určitě se vám pokusí vyjít maximálně vstříc.

Přeji vám, ať se vám to podaří!

Pavel Semerád