Jaké to je přednášet online a co už studenti nevidí?

Začnu krátkým příběhem

Psal se březen 2020 a já jsem ze dne na den začal přednášet online. Opustil jsem známé prostředí naší fakulty a jako by se nechumelilo, jsem začal dobývat internet.

Když se na to podívám zpětně, tak je to v podstatě to nejlepší, co se mi mohlo přihodit. No, a své online přednášky si užívám dodnes. Vlastně už chybí jen pozvání na České lvy.

A teď (se)šupem do reality

Pravda je taková, že pro mě byla tato změna jedním z nejtěžších okamžiků, které jsem jako učitel zažil. A to říkám i přesto, že jsem už tou dobou měl zkušenosti s nahráváním videí na YouTube a studoval jsem online MBA.

Za tyto obě zkušenosti jsem vděčný, protože, kdybych měl začínat od nuly, vůbec nevím, jak by to dopadlo. Takhle jsem si ještě před první plošnou karanténou koupil malý mikrofon, sedl si k počítači a začal jsem předtáčet přednášky a cvičení.

Ten začátek byl ale fakt náročný!

Stejně jako většina lidí jsem věřil a doufal, že ta plošná karanténa bude trvat 14 dní. Studentům jsem proto na dokumentový server nahrál promeškané cvičení a slíbil jim, že se na to podíváme za 14 dní společně.

Když se ale situace nezlepšila, začalo mi být jasné, že ten slib nesplním. Sáhl jsem proto po plánu B – sednul jsem si k počítači, připojil mikrofon a spustil nahrávání obrazovky.

Tomuhle ale předcházel hodně tvrdý vnitřní dialog. Svíraly mě pochybnosti a pořád jsem si opakoval: „Jak to mám udělat? To přece nedám!“

První video nebylo nic moc, přesto mě příjemně překvapila odezva studentů, kteří to video začali na YouTube lajkovat.

A já jsem si uvědomil, že všechny pochybnosti jsou k ničemu a že ti studenti potřebují učitele. Ne YouTubera, ne komika, ale jen normálního učitele, který je tou fůrou paragrafů a čísel provede.

Tohle jsem si opakoval pokaždé, když jsem v devět, někdy v deset večer spouštěl nahrávání, protože s dětmi doma jsem se k tomu prostě dřív nedostal.

Vzkaz studentům: Online přednášení je úplně něco jiného než před vámi stát na přednáškách v učebně. Přesun na internet byl pro mnohé z nás hodně náročný. Jsou to úplně nové technologie a je to úplně jiný způsob přednášení.

Proč se přednášky nestreamují živě, vždyť to zvládne i 6leté dítě?

Někdy tou dobou jsem četl článek o distančním studiu a dole v diskuzi byl komentář nespokojeného studenta: „Vůbec jako nechápu, proč se přednášky v dnešní době nestreamují živě. Vždyť i 6leté dítě dokáže streamovat video na YouTube.

Nevím, co přesně se mi v tu chvíli honilo hlavou, možná toto: „Milý plantážníku, kdybys jen věděl, jaké to je tísnit se celé týdny s dětmi doma a jak je náročné je zabavit. Nedokážu se jim jen tak urvat na dvě hodiny, abych tu přednášku streamoval živě.“

Vzkaz studentům: Ano, streamování je legrace a zábava, když se tomu můžete věnovat naplno. Když ale musíte zůstat doma, musíte se podřídit i ostatním rodinným příslušníkům. Předtáčení přednášek a cvičení byla pro mě na jaře jediná možnost.

Zkusili jste už někdy nahrát video jako let’s play?

Pro neznalé – let’s play je videozáznam z komentovaného hraní počítačové hry. Jde tak nejen o pouhé hraní hry ale i o výklad, který musí být atraktivní pro diváky. Jinak se odpojí.

Ve stejné pozici jsou i učitelé. Sice nehrají hru, ale jinak si také musí udržet pozornost publika. Jen si zkuste 100 minut cokoliv povídat do mikrofonu, zase taková sranda to není. Navíc, když u toho nikoho nevidíte a mluvíte jen do zdi, tak si připadáte jako blázen.

Pro mě je tahle sociální izolace velmi náročná. Nemám problém odříkat látku. Chci ale, aby to bylo pro studenty přínosné, abych je připravil ke zkoušce a aby to pochopili.

Proto se jich tak často ptám, jestli to je jasné? Většinou, bohužel, bez odezvy. Mám vlastně štěstí, když mi dva nejaktivnější odpoví, že ano. A co, sakra, ten zbytek??!!!!!!!!! Snažím se to na sobě nedat znát, ale někdy z toho už vážně šílím.

Pro studenty: Jestli vás už těmi otázkami, jestli je to jasné, štvu, budete to se mnou muset buď vydržet, nebo se mnou začněte, prosím, komunikovat. Ta druhá varianta je lepší! 😉

V čem se liší mé jarní a podzimní přednášky?

Na podzim jsem přece jen udělal významnou změnu – přednáším online. Takže, ano, všechno streamuji živě. Snažím se na ty dvě hodiny urvat, abych mohl být v kontaktu se svými studenty.

(Už slyším ty rýpavé komentáře: „A pak že to nejde! Jen výmluvy!!“)

Málokdo si ale dokáže představit, jaké to je. 🙁 Ani nevíte, jak rád bych vždycky někam utekl!! Hlavně v pátek – to učím 6 hodin v kuse (od 7 do 13). Nemám mnoho míst, kde bych se mohl doma schovat. Ten klid je tak vykoupen obrovským sebezapřením mé ženy.

I tak se občas podaří malému inspektorovi překonat všechny zátarasy a s obrovským zaujetím se mnou pak stráví několik minut na hospitaci. Během té poslední dvouhodinovky i několikrát. Posadí se na koleno a poslouchá. Táta je přece táta. 🙂

Ze začátku jsem se za to trochu styděl a bál jsem se, co tomu řeknou studenti (taková neprofesionalita!). A tak jsem se i trochu zlobil, ale jen na oko. To poznáte sami, až jednou budete v mé pozici!

Pro studenty: Milí studenti, učitelé, kteří mají malé děti, se musí věnovat i jim. Bez ohledu na to, jak moc se to snaží maskovat, inspektoři se nenechají odbít lacino. Alespoň poznáte, že je to fakt LIVE. 😀

Uvidíme, jak dlouho to takhle vydrží

I když na mě občas dolehne nějaký splín, dělám maximum (i pro sebe), aby ty přednášky vypadaly jako by byly v učebně. Sám ale nevím, jak dlouho to takhle vydržím a kdy to na mě zase dolehne.

Vím však, že mám své limity a na rovinu říkám, že bych např. s horečkami přednášet nedokázal. Mám sice za sebou pár přednášek s nachlazením, ale jen do teploty 38° C.

Pro studenty: Dokud budu zdravý, udělám maximum, abych udržel přednášky LIVE, ale snad pochopíte, když to na pár (tý)dnů nedodržím. Z té přednášky byste fakt nic neměli. 🙁

Proč jsem vlastně napsal tento článek?

Chtěl bych, abyste věděli, že to vtipkování za mikrofonem a předstírání, že mi nevadí, že se mnou nemluvíte, není žádná legrace. Je to sakra těžký. A to ještě pořád čekám, kdy mi do toho vstoupí malý inspektor, nebo koronavirus. Raději ten inspektor! 🙂

Chtěl bych vás proto požádat o nadhled, a pokud se něco (vašemu) učiteli nepovede, třeba za to může i něco z tohoto článku.

Pozor, tím nechci říct, že by na tom byli učitelé hůře než studenti. Vím, že to také máte těžké! Byl bych velmi rád, kdybyste mi napsali i váš pohled a já vám za to slibuji, že z toho sepíšu článek i pohledem studentů.

Bez ohledu na to, jak dlouho ještě potrvá distanční výuka, věřím, že to všichni společně zvládneme. Stačí málo. Buďme k sobě zkrátka oboustranně ohleduplní a udělejme maximum, abyste byli úspěšní nejen u zkoušky ale i v životě!

Přeji vám pevné zdraví, to je v dnešní době stejně to nejdůležitější!

Pavel Semerád

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a v roce 2011 jsem se stal vysokoškolským učitelem. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *